Tréninkové oblasti

First topic message reminder :

Alianční cvičiště pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Oplocená oblast, obklopená lesem. Poblíž najdete jezírko, kamenný terén a sklad se vším potřebným pro trénink. K dispozici jsou stroje, které vystřelují gumové makety zbraní i překážková dráha.

Shi si jí vůbec nevšímala a chovala se, jako by se vůbec nic nestalo. Naprosto okázale ji ignorovala. Znovu přešla k Exovi a přitulila se k němu.

Takiho jsem tu opravdu nečekala. Po počátečním úleku jsem se uklidnila a odpověděla; ,,Zkouším nový trénink, jestli mi nějak nepomůže ve zrychlení Kagemane." dívala jsem se stále dopředu a hladila jsem Tenshi. ,, A copak tu děláš ty?" zvědavě jsem se na něj obrátila.

Pořád jsem se usmíval." Hmmm...využít stín stromu jako pomoc....to spíš v prodloužení než v rychlosti..... " pronesl jsem klidně a pak jsem se na ní zahleděl." Já?No...trénovat...a navštívit...nějaké lidi..chtěl jsem vidět jak si vedou lidé z jiné vesnice...a ty taky " řekl jsem a to poslední jen zašeptal.Pak jsem si sedl a opřel se o kmen.

Začal jsem hladit Shi. Po chvíli mě to ale přestalo bavit. Podíval jsem se na Tsukikage.
Takže co teď uděláme?
Schovku? Nebo si boj dáme?
Usmíval jsem se a mezitím drbal Shi za ušima.

,,Jak chceš ty. Já zvládnu obojí.'' Usmála jsem se.
Shi začala spokojeně vrnět a s požitkem zavřela oči.

Usmála jsem se, ,, Díky, co já vím. Třeba mi tenhle trénink pomůže i v jiných ohledech než je dýlka a rychlost stínu." zahleděla jsem se na nebe. ,, A jak se vede trénink, nějaký pokrok?" Začínalo mi být nějaké divné, že se zmůžu jen na otázky. Jak jsem hleděla do nebe připadalo mi pochmurné a stinné, jako bývá málokdy. Musím se soustředit na trénink, sice je to asi brzo, ale už se začnu připravovat na chuninské zkoušky. Vážně jsem se podívala na Takiho, ,, Až dokončím trénink, nemohla bych si zkusit svůj první souboj s tebou?"

Zamyslel jsem se.
Nó, takže vy nevíte co chcete?
Hmm, ale říkala jste, že bez boje mě na misi nepošlete,
vzpoměl jsem si na svůj "přijímací" rozhovor a přemýšlel, jak je asi Tsukikage silná.

,,Dobře.'' Usmála jsem se. ,,Dáme si souboj. Ale připrav se...nebude to nic jednoduchého.'' Zakřenila jsem se.
Už jsem si potřebovala s někým zabojovat. To sezení v kanceláři bylo tak únavné...

" jo..to je taky pravda...ani já nevím všechno " pravil jsem a zasmál jsem se." Můj?No...docela to jde...ale Kage–Kubishibar jsem vzdal..akorát mi to přehřívalo mozek...ale za to jsem zkusil něco jiného " řekl jsem nejdříve překvapeně a pak se smíchem." Vlastně proč ne....taky bych si proti tobě rád zabojoval...alespoň bychom viděli kdo z nás 2 je na tom líp " odpověděl jsem a zahleděl se na nebe." hele....omlouvám se ti za ten včerejšek...nevím co to do mně vjelo " řekl jsem a pak jsem přivřel oči.

Tenshi spokojeně zavrněla a vylezla si víš hezky na klín a nedovolyla jí se nějak pohnout.

Pokýval jsem hlavou.
No, tak jste přeci Tsukikage, ne? usmál jsem se a přestal hladit Shi. Bylo vidět, že to beru vážně. A hlavně slyšet, pro toho, kdo se ve mě vyznal - přestal jsem rýmovat.

,,Hmmm,..." zamyšleně jsem řekla ,, nemáš se za co omlouvat, jen mě to trochu překvapilo." Byla jsem ráda, že si můžu konečně s někým porovnat síly. S Katashim se mi bojovat nechtělo, mé ego na to bylo příliš malé a Shijin-sensei už jsem dlouho napotkala. Sice jsem chtěla vyzvat Hirokiho, ale ten se taky někam poděl. Taki je pro první boj ideální. Zasmála jsem se. ,, Tak dojednáno. Ale teď asi zase začnu trénovat, takže když ti občas neodpovím, tak do mě klepni a já se proberu a pak ti odpovím." zasmála jsem se a začala se zase soustředit.

Pomalu jsem vstal a přešel jsem volným krokem na jezero. Je čas, začít zase trénovat, ale nejdříve svitky. Pomyslel jsem si a poskládal pečetě. Mizu no jikuukan. Rozpadl jsem se na vodu a zmizel.(přesun)

" no....to si myslíš ty....že se nemám za co omlouvat " šeptl jsem tiše a pak se postavil." Ty a trénovat??Dobrý vtip...asi jsi jedla vtipnou kaši , že? " řekl jsem , zasmál se a vyplázl na ní jazyk." Jasně neboj sa...kdybys něco potřebovala tak jsem na druhé straně stromu " řekl jsem , strom jsem přeskočil a rázem by mě neměla vidět.Pak jsem znova začal procvičovat Kageyose.

,,Tak jdeme na to ne?'' Poodešla jsem volným krokem kousek stranou. ,,Můžeš začít.'' Usmála jsem se.

,, Jasně." odpověděla jsem, než odešel. Tak a teď se zase soustředit na práci. Pořádně jsem se opřela o strom a udělala pečeť se slovy ,,Kagemane no jutsu.". Soustředila jsem chakru na stín stromu, kde by měl asi přibližně být můj stín. Soustředila jsem se víc a víc, ale stále nebyl delší než stín stromu. Pocítila jsem, že mi dost ubyla chakra a poté se zrušilo i jutsu. Tak znova! vyhrnula jsem si rukávy a připravila se na další pokus.

Tenshi ji vrněla na klíně a lechtala ji ocasem.

Bez jakýchkoliv pečetí z mého stínu vyletělo "chapadlo" které zamířilo ke kunai , který jsem tam nechal.Tentokrát už to bylo tenčí a skoro se do vlezlo do dírky.Bohužel nevešlo tak jsem hodil shuriken který se zabodl do země.Má větší dírku a chapadlo se jednoduše protáhlo.Pousmál jsem se a shuriken jsem se snažil zvednout.Zvednout jsem ho zvedl , ale okamžitě sjel po "chapadle" na zem.To se protáhlo zpět a já si znova sedl.Už jsem z toho byl docela vyčerpaný.Hluboce jsem vydechl.* Udělat to..nebo ne? * zamyslel jsem se , lehl si , ruce dál za hlavu a pozoroval jsem hvězdy.

Přikývl jsem a odskočil od ní. Ještě během skoku jsem si přejel rukama po přivolávacích pečetích, které jsem na nich měl vypálené. Okolo Tsukikage i mě se objevil obrovský mrak motýlů, přes který nešlo vidět na krok. Mezitím mi pečeť tichy, kterou jsem měl pod levou lopatkou začala zářit. Teď už jsem nebyl vůbec slyšet. Čekal jsem na jejich další tah a pomocí motýla dobře sledoval jejich čakru.
Měl bych si dávat na tygřici pozor, bude mít dobrý čich.

Musela jsem se začít smáz. ,, Tenshi, no tak, takhle se nemůžu soustředit." smála jsem se dál a přitom ji hladila. Vytáhla jsem z kapsy kousek onigiri, co jsem včera udělala a dala jí ho. Zase jsem se začala plně soustředit. Složila jsem pečeť, chakra, vše bylo v pořádku. Soustředila jsem se na stín a při tom se dívala, jestli se někde neobjeví nad stínem stromu.

"Děkuju." Řekla jí a hned se zakousla do rížové kuličky, jak jí dojedla, začala stejně zase kayu lechtat, po chvíly se však zeptala. "Proč se na tebe Takahiro tak divně dívá jako by jsi byla onigiri? "

Přikrčila jsem se, když prostor zaplnili motýli. Nepatrným pohybem rukou se kolem mě i do okolí rozlétly stovky lístečků irisu, které sledovali okolí, chakry, sloužili mi jako oči.
Dobře...
Poskládala jsem pečetě a tiše pronesla: ,,Doton: Ganchuusou!''
Lístky zaměřili Exovu přibližnou pozici. Pod ním se objevily ostny s úmyslem ho probodnout.

Po chvíli lenošení jsem vstal a naposled to zkusil.Shuriken byl zabodnutý v zemi a já pomocí mé mysli vyslal paprsek stínu do jeho dírky.Tentokrát se to tam vlezlo , ale udělalo to uzel aby nespadl.Stín se pomalu zvedl , natáhl se a shuriken chtěl hodit avšak nebyl dostatečně rychlý aby se uzel rozvázal a tak se jen mrskl.Pak jsem se zhluboka nadechl a sedl jsem si.* Tak jo..udělám to * pomyslel jsem si s mírným úšklebkem a vstal jsem.Vyskočil jsem na strom a pozoroval Kayu.Až dodělala to co potřebovala tak jsem skočil přímo za ní a naklonil se k jejímu uchu." Nezašla bys na večeři?Moc tě prosím.. " zašeptal jsem prosebně.

Zrušila jsem jutsu a podívala se na ní s úsměvem. ,, Stejnou otázku si taky občas kladu." odpověděla jsem. Její otázka mě uvedla do hlubokého přemýšlení.

Podívala jsem se trochu překvapeně jeho směrem. ,,Dobře, ale když budeš platit." pousmála jsem se abych povznesla atmosféru. Z toho neklidu jsem přestala hladit Tenshi.