Tréninkové oblasti

First topic message reminder :

Alianční cvičiště pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Oplocená oblast, obklopená lesem. Poblíž najdete jezírko, kamenný terén a sklad se vším potřebným pro trénink. K dispozici jsou stroje, které vystřelují gumové makety zbraní i překážková dráha.

Tenshi si lehla přece jen 5 metrů do výšky je dost. A otevřela tlamu takže jsem vypadl na zem mé oči už byly jiné.

Postavila jsem se a ustoupila jsme o několik kroků zpátky. Snažila jsem se dostat své emoce zpátky pod kontrolu. Výraz tváře jsem už měla ,normální', teď už jenom neutralizovat ty změny. Po chvíli byli mé nehty i zuby už celkem v normálu, jenom trochu delší a špičatější, než je normální.

"Sundejte mu prosím tu pečeť." Řekla Tenshi Tsukikage

Otočila jsem se, sehnula jsem se k Dantemu a prudkým pohybem jsem mu strhla pečeť, kterou jsem následně vtiskla do ruky Exovi.
Skoro jsem se na ně nepodívala.

Já jsem v ten moment zavřel oči a spal. Teď už bych vnímal kdyby mě někdo vzbudil a začal na mě mluvit.

Když jsem slyšel, co říká Tenshi rychle jsem na Tsukikage mávl rukou.
Ne, počkejte! Vysávalo by to čakru i vám.
To už mi ale pečeť vtiskla do ruky. Povzdechl jsem si.

,,No alespoň to máš trochu namixovaný.'' Jízlivě jsem prohlásila. Hlas jsem měla stále neobvykle hodně zvučný.

Zdálo se mi, že je na ní něco v nepořádku. Opatrně jsem se na ní podíval.
Ehm... Tsukikage-sama?

"Ale no tak nechte ho vyspat právě se mu zapečetila démoní čakra tak ho nebuďte, teď už by jste ho mohly vzbudit."

,,Hmm?'' Spíš jsem zavrčela. Stočila jsem k němu pohled svých pronikavých očí.
Pak jsem se podívala na Tenshi. ,,Alespoň by se poučil. Možná nemůže za svou chakru, ale za své chování musí být zospovědný.'' Řekla jsem krutě. Už jsem svým chováním ani náznakem nepřipomínala tu milou ,dámu z kanceláře'.

Tenshi na ni zavrčela vztala a k ní přiskočil i Haya spolu tvořily hodně silný tým. Takže jakýkoly pokus o oje vzbuzení by měl následky.

Pohrdavě jsem se zasmála. Zvrátila jsem hlavu dozadu a jednoduše jsem se rozesmála.
Stačilo pohnout rukou a oba by měli po srandě. Prostě mi to přišlo zvláštně směšné...

Nechápavě jsem zavrtěl hlavou. Zdálo se, že to šílené chování je nakažlivé. A u Tsukikage mi to dělalo mnohem větší starosti.
Opatrně jsem za ní došel.
Umm, Tsukikage? Cítíte se v pořádku?

,,Cítím se dobře, jako už dlouho ne.'' Usmívala jsem se, ale v tom úsměvu nebyla ani stopa po laskavosti, dobrotě, ochotě...
Stále jsem se místy zasmála při pohledu na tu dvojici vlk-tygr.

Haya a Tenshi mě chytla a letěli on ní pryč.

(Nemůžeš hrát za cizí postavy. Nemůžeš se rozhodnout, že někoho chytneš a odtáhneš ho pryč.)

Jak jsem tak zakláněla hlavu, prostě jsem rozpřáhla ruce a spadla jsem na znak na zem.
Jen jsem ležela a dívala se na hvězdy. Všechno napětí, které jsem v sobě udržovala celkem dlouhou dobu, jsem ze sebe před chvílí vypustila. Zvolna jsem dýchala a užívala si pocitu volnosti. Už jsem zase vypadala jako dřív a od vzhledu normální devatenáctileté dívky mě odlišovaly jenom kočičí oči a některé pramínky vlasů, které měly žářivě modrou barvu.
Po tváři se mi rozlil spokojený úsměv.
Tohle jsem potřebovala...pořádně se naštvat, abych se nějak odreagovala...

Ráno jsem se vzbudil o pár set metrů dál, doletěl jsem k Ayame. "Tsukikage-sama, o tom co se včera stalo jsem vám měl asi říct dřív...., tak jsem byl nebezpečný díky té prosakující čakře by mě nezastavilo taijutsu ani ninjutsu, viděla jste co jsem udělal s Hayovím plamenem.... a toho nezastaví ani voda. Mě se vlastně do očí teď zapečetila moje démoní čakra dokážu si ji z tama brát jak chci, ale ona sama si nemůže dělat co chce, jako včera to jsem nedělal z vlastní vůle a ještě něco teď mám doujutsu na vyšší úrovni.

Z Phoenixe jsem zeskočil směrem na Ayame s mečem v ruce a lehkým úsměvem na rtech.Každou sekundou jsem byl blíž u ní.Od doby co jsme se viděli naposled uběhlo pár let a můj výzor se celkově změnil.Moje vlasy byli jiné stavba těla,prostě jsem o dost vyspěl.V očích jsem měl sharingan.

Spal jsem nedaleko Tsukikage. Po tom jejím včerejším chování jsem jí rozhodně nechtěl nechat jen tak. Proto jsem byl pokrytý motýli, kteří mě měli vzbudit, kdyby něco. To se také stalo. Zprudka jsem otevřel oči. Od motýlů jsem měl dostatečné informace. Včetně velikosti čakry a její podstaty. Reagoval jsem spíše reflexivně. Vypálil jsem v před. Pod jednou rukou jsem chytl Tsukikage a druhou jsem hmátl po svitku a rozbalil jsem ho podsebou. Motýli se mezi tím vznesli, takže by mu měli zakrýt výhled. Dopadl jsem o pěkný kus dál doprostřed pečetě, která byla nakreslená na svitku. Tsukikage jsem opatrně položil na pečeť. Pak jsem se zaměřil na neznámého.
A ty jsi zase kdo.

Jakmile jsem ucítila pohyb, otevřela jsem oči.
Když mě chytl Ex, jednou rukou mě nemohl dostatečně dobře chytit a vykroutila jsem se z jeho sevření.
Uskočila jsem kousek dozadu, v ruce se mi objevil meč. Pevně jsem ho uchopila do obou rukou, připravená zablokovat Rukiho útok. Ve stejnou chvíli se za jeho zády začaly formovat lístky. Stačil jeden pokyn a uvěznily by ho v sobě.

Já jsem skočil před toho kluka a v rukou jsem měl 2 katany. "No tak odpověz, tady nemáš co dělat se zbraní a přiblyžovat se k mému sexi káge.

Lehce jsem zatlačil mečem a usmál jsem se"Jsi o dost silnější než dřív Nee-chan"Lehce jsem se usmál a přetočil,aby můj útok měl větší odraz.

"Na něco se ptám..!" Mé oči vypadali takhle, upřel jsem je na něj.

,,Heh...'' Ušklíbla jsem se, když se naše meče střetly. Pustila jsem meč levačkou, takže jsem ho držela jenom pravou rukou. Kolem levé ruky se mi vytvořila rukavice z lístků. Rozmáchla jsem se. Při úderu jsem do ruky vložila ještě trochu chakry navíc. Už sama rukavice mi dávala mnohem větší sílu a několik dalších drobností.
Mířila jsem mu přímo na žaludek.
(prosím, můžete chvíli nepsat? xD Kazíte nám plány xD)