Tréninkové oblasti

First topic message reminder :

Alianční cvičiště pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Oplocená oblast, obklopená lesem. Poblíž najdete jezírko, kamenný terén a sklad se vším potřebným pro trénink. K dispozici jsou stroje, které vystřelují gumové makety zbraní i překážková dráha.

Začalo se stmívat a já nepoužívala byakugan, abych se lépe zorientovala. Nechala jsem své oči přivyknout tmě. Potichu jsem vkročila na hladinu klidného jezírka. Poodešla jsem pár metrů od břehu a posadila se. Zavřela jsem oči a přemýšlela o tom, co všechno se stalo za poslední měsíc. Ve vzpomínkách jsem se vrátila až k tomu úplně prvnímu dni, ve službách Hokage-sama. Zadívala jsem se na hvězdnou oblohu a smutně si povzdechla. Chci chránit osoby co jsou mi blízké, ale jak je mám ochránit před nimi samotnými? Znovu jsem zavřela oči a přestala na cokoliv myslet. I tak jsem dokázala koncentrovat chakru tak, abych zůstala na hladině. Bylo to uklidňující a relaxovala jsem tak.

"Leť trochu víš Tenshi." Pošeptal jsem jí to tak aby mě kaya neslišela protože byla větší tma tak jsem jí víc semkl křídly a tím si ji přitáhl blíž

Po chvíli mého stání na klidné hladině jezírka jsem uslyšel kroky.Byly docela jemné takže zřejmě dívčí.Kroky po chvíli ustaly a byl slyšet jiný zvuk.Někdo sedí nebo leží na vodě.Ale jeho dech jsem neslyšel.Zřejmě odpočívá.Poté šlo slyšet povzdechnutí.Už jsem to nemohl vydržet.Ohlédl jsem se tím směrem a viděl nějakou osobu sedící na hladině jezírka.Pousmál jsem se i když to nebylo viditelné.Přešel jsem k té osobě a sedl si před ní." Kdo jste? " zeptal jsem se klidným hlasem." Můžu vám nějak pomoct??Šlo slyšet že vás zřejmě něco trápí " dodal jsem ještě klidnějším hlasem , až takovým , že to možná ani nešlo.

Ta slova mě trochu uklidnila a já jsem povolila křečovitý stisk. ,, Neboj, já ti věřím, ale i tak, se trochu bojím." pousmála jsem se na něj a dál se dívala na západ slunce, který pomalu vyměňovalo noční šero. ,, Měli bychom se vrátit." podívala jsem se s pousmáním na Danteho.

"Dobře." Tenshi to slyšela tak klouzavím letem letěla těsně u hladiny zpět, já obalil její křídla čakrou takže zařily modrozeleným světlem

Poznala jsem Katashiho hlas, ale nebyla jsem si jistá, jestli i on pozná ten můj.
"Běžné starosti. Věci které nemůžu změnit. Zahojí to jedině čas." pravila jsem a zase začala více vnímat své okolí.

Trochu překvapeně jsem se podíval.
" Mikomi-sensei?Jste to opravdu vy?? " zeptal jsem se a sám jsem nevěděl jestli to byla otázka řečnická nebo normální." No...ten povzdech nevypadal že to jsou starosti běžné...vážně se nic neděje? " optal jsem se starostlivým hlasem a položil jí ruku na rameno." Bude to v pořádku...uvidíte " pousmál jsem se.

Sakra. To sensei má být oporou pro své žáky a ne naopak. Zase dělám věci obráceně.
"Správně, jsem to já." pravila jsem a postavila se na nohy.
"Mimochodem, gratuluji k povýšení. Už je z tebe chuunin." pousmála jsem se, i když to v té tmě nebylo vidět. Děti rostou a já stárnu... ach sakra... Na tohle mám přece ještě čas...

Byla jsem ráda, že jsme klesli a pustila jsem se Tenshi, ale najednou mi zase začalo být špatně a já se chytla Danteho.

* Takže jsem tipoval správně * pomyslel jsem si a pousmál jsem se i když to nebylo vidět.
" Arigato...ale....dokonce jsem dostal druhý souboj..prý byl ten první neférový...kvůli té jeho pečeti...ale...jsem rád že jsem to s ním dotáhl tak daleko...i když byl mnohem silnější " řeknu zamyšleně.
" Mikomi-sensei...vy to možná ani nevíte...ale já mám svojí žákyni " pravil jsem a hlasitě se zasmál.

Tenshi už zpomalovala už jsem s naitoraiem vyděl katashiho a Mikomi, tak i oni mohly vidět zářící křídla Tenshi. Pak jsem ji nazačil aby si stoupla na vodu sesedl jsem a řekl "De se trénovat. Neboj nezmáčíš se jsem tu já."

"Hai hai, vedl sis skvěle." pokývala jsem hlavou a přestala kývat když jsem slyšela o jeho žákyni. Mimoděk se mi vybavilo mé první setkání s Kurama Taku. Tenkrát jsem ještě byla chuunin a přesto jsem ho přijala jako svého žáka. Na hlavu, ale byl roztomilý, maličký a vzhlížel ke mě. A musela jsem ho chránit před Danzouem. Už je to tak dávno... Ale ten pocit radosti ze svého vlastního žáka si vybavuju stále.
"O tvé žákyni nevím, ale je to jen dobře když si lidé předávají zkušenosti. A kdopak to je? Znám ji?"

Sesedla jsem z Tenshi a jemně dopadla na jezero. ,,Díky." usmála jsem se na Danteho, ještě trochu zelená.

" No...možná jí znáte...je to žákyně Shijin , ale ona kvůli toho že nemá čas tak mě poprosila ať jí chvíli cvičím já....jmenuje se Kagayami Nara...znáte jí?? " pravil jsem a pak se rozzářilo nějaké světlo.Ohlédl jsem se za ním a tam stál nějaký okřídlený týpek a Kaya.* Hmm...co je to za týpka? * pomyslel jsem si." Hej ty....co děláš s Kayou? " zeptal jsem se ho vážným hlasem.* Je to první den co jsem Chunin..snad nebudu muset hned bojovat...sice jsem se vyspal..ale moje schopnosti mé hodnosti nevyhovují * pomyslel jsem si a ušklíbl jsem se.

"Trochu cvičím Kayu. Kuchiyose: Tengoku"
znjevil se tam vlk s křídly. "Postarej se aby nedělal problémi a vlny prosím."
Vlk chodil po hladině lehce takže nedělal vlny já pořád přidržoval Kayu.
Tenshi se na něj jen mračila.

Zpozorněla jsem a oči zaměřila na toho podivína.
"Tak ji zatím neznám, možná poznám... Myslím, že jsem ji tu jednou zahlédla." pravila jsem poněkud zamyšleně a začala kráčet ke břehu. Co to má za okřídlenou potvoru?

" A žádal tě o to někdo?? " zeptal jsem se ho , kousl se do prstu a udeřil do země." Kuchyiose no jutsu! " řekl jsem a na jezírku se zjevil 4-metrový pes." Katashi...dlouho jsme se neviděli " řekl hrubým , až démonským hlasem." Jo jo...jen tady je...nějaký týpek co si o sobě moc myslí " řekl jsem s kývavým pohybem hlavy." Jedinej kdo tu dělá problém jsi ty...ona je moje studentka...nikdo tě o pomoc nežádal " řekl jsem vážně.

"To je ale prcek." řekla Tensha (Má 5 metrů) Haya když toho psa viděl vylplivl do vzduchu modrý plamen.
"Nechte toho oba." napomenul jsem je "Leťte k místu kde jsme byly." Když se daly do letu jsem obejmul Kayu Křídly tak aby nic neviděla "Dankai no Tengoku" A byl jsem pěknej kus cesty od těch otravů ale pořád na vodě. Rozdělal jsem křídla "Už je to dobrý můžeš si se mnou zatančit?"

''Baf!''řekl jsem hlasitě když jsem Mikomi našel svým aktivovaným Byakuganem.Chechtajíc jsem odskočil a díval se tam,kam se dívala ona.''Co se tu dějě?''Broukl jsem polohlasně a po pár krocíh jsem se zastavil a strčil do ust zbytek dango knedlíčků.

Zatraceně zbláznili se? To se chtějí zabít? Během vteřiny mi tato slova prolétla hlavou, zatímco jsem aktivovala byakugan. V celém mém těle se rozproudila chakra. Zatím jen tak pro jistotu. Díky aktivovanému byakuganu mě Hiroki naštěstí vůbec nevylekal.


"Slušně vás prosím, nechte toho. Jsem tu jediný jounin, tudíž zodpovídám za to, že se tu nikomu nestane vážný úraz." ale v případě nutnosti se nerozpakuju někomu vážný úraz způsobit...

(Těžko tě uslyším na druhým konci jezera)

Dante Enjeru napsal:(Těžko tě uslyším na druhým konci jezera)

Kde jsi vzal že jsem na druhém konci jezera? O_o mluvil jsi s Katashim a já s ním, jsme vedle sebe.

Přišel jsem na cvičiště a zamířil rovnou na vodu. Když jsem došel na břeh, tak jsem viděl na vodě až moc lidí. Asi obsazeno. Otočil jsem a poskládal pečetě. Namířil jsem ruku na nejbližší figurínu co jsem viděl. Mokuton: Jubaku Eiso Kolem ní začal růst strom a pohlcoval do svých kořenů. Ještě to není ono, ale už se to blíží.

" To on otravuje mou žákyni...tak ať toho nechá...nebo se mu něco stane " řekl jsem s mírně vážným hlasem a pak jsem oddechl když zmizel." Pořád je tady....a myslí si že tak primitivní věcí zmizí " zamumlal jsem a zavrtěl jsem hlavou." Mikomi-sensei...nechtěla byste si dát další cvičný souboj??Chci zjistit jak jsem se zlepšil od posledního " pravil jsem a pousmál jsem se.

Pokrčila jsem rameny, když náš mladistvý delikvent vycouval.
"Dnes už jsem na souboj poněkud unavená. Ale zítra ti ráda vyhovím." pousmála jsem se. Navíc mám takový blbý pocit, zůstanu raději ve střehu.