Les Smrti - řeka

First topic message reminder :



Na první pohled poklidná říčka. Jen do té doby, než do ní vlezete...

Udržoval jsem dal silný tlak větru, aby se nemohl hýbat. Vítr se kolem něho točil v kruhu a tak dál za něj pokračoval už jen slabě a u svitku se rozplýval. Voda ho teď oslepila a mi měli šanci. Spoléhal jsem na Roko a jen to dál držel.

Já jsem, synchroně spolu s asi dalšími pěti klony, kteří stáli okolo mě a tak přežili, začala skládat pečeťe. Chikako mezitím dopadla v podobě vody vedle škorpióna tak, že už byla mimo jeho zorný úhel. Na nic nečekala, zformovala se, rychle přiběhla ke svitku a pomocí Kakusu ho ukryla v sobě, pak zmizela ve stínu stromů.
Mezitím jsme doskládali pečetě. Na škorpióna se znovu řítila vlna. Tentokrát ale pětinásobná.
Prosím, ať ho to spláchne!

Já jsem, synchroně spolu s asi dalšími pěti klony, kteří stáli okolo mě a tak přežili, začala skládat pečeťe. Chikako mezitím dopadla v podobě vody vedle škorpióna tak, že už byla mimo jeho zorný úhel. Na nic nečekala, zformovala se, rychle přiběhla ke svitku a pomocí Kakusu ho ukryla v sobě, pak zmizela ve stínu stromů.
Mezitím jsme doskládali pečetě. Na škorpióna se znovu řítila vlna. Tentokrát ale pětinásobná.
Prosím, ať ho to spláchne!

Chikako se úspěšně zmocnila svitku.



Škorpion už toho měl dost, všechen ten vítr i voda ho oslabily. Neudržel se a zahučel přímo do řeky. Chvíli se tam nespokojeně plácal, než se mu povedlo přelézt na druhý břeh a zmizet do "bezpečí" hustého stromoví. Za chvíli už byl mimo dohled. Na chvíli tu bylo o něco bezpečněji.

Povolil jsem a vítr se utišil a já se jen trochu unaveně posadil."Fíííha...pfff...to byla makačka...použít po sobě 12 Fuuton Kaiten je fakt náročný. Bere to víc čakry, než jsem si myslel a to ostatní..." Jen jsem trochu rychleji dýchal, ale byl jsem rád, že už máme pokoj. Ze sedu jsem se jen na zem rozvalil a zadíval se přes stromy na problikávající oblohu."Skvělá práce Roko!" Podíval jsem se na ni a usmál se."Byla si fakt dobrá!"

Zadýchaně jsem si sedla, ale stále jsem dávala pozor na okolí.
Eh, díky, taky jsi byl hodně dobrý, kdyby jsi ho nepodržel... nedořekla jsem to, jenom jsem zavrtěla hlavou. A já můžu být ráda, že mám Samehadu, bez ní bych byla po tomhle úplně bez čakry, sice mé netěšilo, z jakých zdrojů byla ta čakra, kterou jsem právě spotřebovala, ale byla to pravda .

"Díky..." A ležel jsem dál. Dech se mi už trochu uklidnil."No...teď bychom asi z tadyma měli asi zmizet. Určitě ten kravál, co jsme při boji udělali, musel někdo zaregistrovat...takže..." Začal jsem se pomalu sbírat ze země."Jak to bude dál se domluvíme někde jinde..."

Jasně, kývla jsem. Najednou k nám nazpátek přiběhla Chikako. Usmála jsem se na ní.
Díky.
Změřila si mě pohledem.
No prosím!
Zkapalnila se a když se zase zformovala, ležel vedle ní svitek. Vzala jsem ho a schovala jsem ho do sebe přímo vedle srdce.
Tak tedy pojďme.

Usmál jsem se na obě a takovým středním tempem se vydal pryč.
Po chvíli jsem se zastavil pod jedním výklenkem kamene, který byl celý obrostlý.

Tam jsem se na chvíli posadil a čekal na Roko.

Došla jsem za ním i s Chikako na rameni a sedla jsem si do výklenku. Kývla jsem na něj hlavou.
Takže co teď?

Podíval jsem se na Chikako, potom na ni a pak na místo, kde předtím ukryla svitek."No asi nejprve k tomu svitku...Nemyslím si, že by někdo jiný z týmu věděl, že už jeden máme, ale i tak. Je to docela nebezpečný, aby si ho měla ukrytý v sobě. Přemýšlel jsem nad tím, že by jsme ho vložili do Samehady a tím zajistili jeho úplnou bezpečnost. Přeci poslouchá jen tebe a taky ji nikdo jiný nemůže vzít. A bez tebe by ten svitek nevypustila..." Přitom jsem se na to místo stále díval. Měl jsem strach o svitek, ale víc o ni. Kdyby se to provalilo, tak by byla hlavním cílem a to jsem nechtěl.

Zamyslela jsem se.
Nó, když nad tím tak přemýšlím, tak když mám v sobě ten svitek, tak nemůžu vylučovat jedy. Jinak by to vyšlo na stejno, ale takhle, vyndala jsem ze sebe svitek a rychle ho uložila do Samehady.
Tak, co je další věc na programu? usmála jsem se na něj.

Zamyslela jsem se.
Nó, když nad tím tak přemýšlím, když mám v sobě ten svitek, tak nemůžu vylučovat jedy. Jinak by to vyšlo na stejno, ale takhle, vyndala jsem ze sebe svitek a rychle ho uložila do Samehady.
Tak, co je další věc na programu? usmála jsem se na něj.

Zamyslela jsem se.
Nó, jak tak nad tím tak přemýšlím, když mám v sobě ten svitek, tak nemůžu vylučovat jedy. Jinak by to vyšlo na stejno, ale takhle, vyndala jsem ze sebe svitek a rychle ho uložila do Samehady.
Tak, co je další věc na programu? usmála jsem se na něj.

Zamyslela jsem se.
Nó, jak tak nad tím tak přemýšlím, když mám v sobě ten svitek, tak nemůžu vylučovat jedy. Jinak by to vyšlo na stejno, ale takhle, vyndala jsem ze sebe svitek a rychle ho uložila do Samehady.
Tak, co je další věc na programu? usmála jsem se na něj.

Usmál jsem se a sundal jsem si levý pouzdro. Vytáhl jsem z něj malou lékárničku, nějaký věci na úpravu jídla, nožík a dva sáčky sušeného masa, dvě tyčinky a láhev vody."Teď bychom měli něco pojíst. Není to nic moc...víc se mi toho tam nevlezlo, ale musí to zatím stačit než si třeba něco ulovíme a nebo najdeme něco jiného..." Podal jsem jí jeden sáček ze sušeným masem a tyčinku z láhví vody. Zbytek jsem vrátil zpátky.

Překvapeně jsem zamrkala.
Vau, díky, abych byla upřímná, já jsem na tyhle věci moc nemyslela. Měla jsem jiné starosti, trochu jsem se zamračila, ale vidina jídla mi zase zvedla náladu.
Tak teda itadakimas! usmála jsem se a pustila se do jídla.

Posedával sem a čekal jestli se tedy rozhoupou , když se nic neděle rozhodl sem se na malý průzkum okolí."Pujdu se tady porozhlídnout nechám ti tady menšího vlka aby si mě potom mohl najít."Podíval sem se na Taschera a vyvolal malého vlka, kterému sem řekl co a jak.Potom jsem vyvolal středního vlka sednul na něj a šel na průzkum.

V místě, kde byl proud řeky zhruba středně silný, se kinklala jedna větvička. Hrozilo, že jí řeka co chvíli odnese, neboť byla zaklíněná mezi kameny. Na tom nebylo nic zvláštního, až na skutečnosti, že na této větvičce bylo cosi červeného. Pozorný pozorovatel by si všiml, že se jedná o svitek.

"Není zač..." Taky jsem se pousmál."Itadakisimas..." Vzal jsem si sáček a začal pojídat pomalu maso a přitom jsem se díval na Roko."A poslední věc by byla asi tahle...i když by nikdo neměl vědět, že máme svitek, je to teď tady pro nás riskantní..měli bychom, co nejdřív najít tu věž..."

Přikývla jsem na souhlas.
Taky si myslím. Takže až dojíme měli by jsme zamířit do středu, že? zamyslela jsem se.
Doufám, že se dostaneme do věže dřív, než se zase potkáme s jeho sestrou a tím brýlatým kluke.

Běžel jsem na vlkovi a a hledal jestli něco nenajde ale nic sem nikde neviděl.Sesednul jsem a potichu jsem si pro sebe řekl "To je ale blbost tahle zkouška jak mám takhle něco najít."Potom jsem se zahleděl přes řeku na slunce a něco mě trklo do očí bylo to červené ale nevěděl jsem co to je.Vyskočil jsem na vlka a s rozběhem jsme skočili přes řeku a po cestě jsem to chytil do ruky. Když jsme přistáli na druhé straně tak jsme se na to podíval a byl to svitek."Hmmm svitek .....Neříkal někdo náhodou něco o svitku."řekl sem si pro sebe "Nechám si ho u sebe mohl by se hodit"Strčil jsem ho do kapsi, sesednul z vlka a opřel se a přemýšlel co dál.

"Souhlas..." Dojedl jsem maso a sáček si dal do kapsy. Potom jsem si jen rozdělal tyčinku a rozhlížel se kolem dokola.

Bohužel tím, že přeskočili řeku, vyrušili místního obyvatele. Napřed se nedělo nic podezřelého. Všechen pohyb se odehrával pod vodou. Monstrum se blížilo pomalu a neslyšně. Náhle z vody vystřelilo něco, co se ani nedalo popsat. Nikde na světě nežilo nic podobného.



Zubatá tlama mířila přímo na Tatsua, zatímco tělo zůstávalo ukryté ve vodě.

Usmála jsem se na něj a taky rozdělala tyčinku.
Co myslíš, jak se drží ostatní?
Přemýšlela jsem o všech těch lidech v tomhle lese, které znám.