Opuštěna Rozhledna

First topic message reminder :

Toto je byvala rozhledna ,dnes je to jenom par kamenu naskládanych na sebe.
Odtud je pěkný vyhled na Otokagure no sato.

"Prakticky není." řekla jsem svůdnějším hlasem.

"No ale nejaký kompromis by mohol byť nie ?
Predsa len všetko sa dá "
Povedal som a odstúpil som už od steny nebolo treba byť už u nej .

"Kam by jsi byl až ochotný zajít aby si ho dostal? hm?" sledovala jsem ho a přemýšlela co ho po dtímhle napadne

Napadlo ma toho veľa lenže som vedel že kam môžem zájsť .
"Nemám toho veľa čo ponúknuť ale mohol by som skúsiť nejako tu vypomôcť alebo na nejaký čas tu pracovať ."

"Nechám tě tu pracovat a ž tě pustím tak ty půjdeš a všechno co se tady děje vymňoukneš všem ve světě. To neberu." řekla jsem

(Co takhle.... hmmm.... Už to mám nabídni jí SEX)

"Zabít Hokage?" podívala jsem se na něj a čekala jak by na tohle zareagoval



(Dante nespamuj tady když to není nezbytně nutné prosím )

(Se nudím čekal do pondělka 16:30 na nawakiho je nuda. Ale návrh to byl dobrej ne? )

Zakýval som hlavou do strán a začal som si kývať ocasom do strán pri tom som rozmýšľal .
"A keby prestúpim k vám ?"

"Tvůj vstupní test by byl stejný." řekla jsem vážně "A dobře si to rozmysli jestli ti nějaký kámen stojí za to abych jsi zradil to c omáš rád."

"Moje podmínky znáš, kámen blesku navíc patří do Kumogakure. Ne do konohy a já nepřipustím aby Konoha získala další kámen." řekla jsem tvrdohlavě

"Jsi ale z KOnohy." řekla jsem prostě. "Nepřemluvíš mě. Kámen blesku ti nevydám." obalila jsem se krystalem a ten praskl a já byla ta tam (přesun)

Ja som tiež zmizol ale do dediny rozhodol som sa ho hľadať sám kameň ohňa ma predsa mohol trocha navigovať .
presun.

Dag sletěl k rozhledně moc dobře věděl, že když je tady chce být sama. Proto letěl pryč.
Já jsem vylezla na smaí vrcholek a opřela se o zábradlí vítr byl dnes silnější a nadzdvihával mi sukni a pohrával si s vlasy. Díky té síle mi dokonce sušil i slzy, které mi stékaly po tváři. "Proč zrovna teď? Proč jsem radši nezůstala mrtvá?" ptala jsem se větru

Myslím, že jsem zašílela.
Pomyslela jsem si, když jsme letěli nad vesnicí. Rukama jsem si odhrnula vlasy dozadu, takže jsem se na drakovy držela jenom nohama.
Když jsem jí uviděla na vrcholku rozhledny, zahnuly jsme tam.
Sotva jsme jí minuly, Tenshi seskočil na vrchol, vedle Reiny.
Drak se mnou mezitím obkroužil ještě jeden oblouk a pak se snesl tak, abych taky mohla seskočit.
Opravdu jsem zešílela. Zakroutila jsem hlavou, když jsem stoupala nahoru.

"Oh Tenshi!" prudce jsem se postavila a naklonila se viděla jsem ke mě stoupat Ayame plácla jsem se do čela a rychle si setřela slzy a zhluboka se nadechla

Tenshi si odfrkl a o krok ustoupil, když udělala prudký pohyb. Došplhala jsem až k nim.
,,Ale no tak. Nedělej tak prudké pohyby. Vidíš, že ho to děsí.'' Hraně jsem jí pokárala a Tenshi se zatvářil řádně ublíženě.
To ho určitě naučila Shi. Pobaveně jsem se ušklíbla.

"Proč si za mnou letěla?"

,,Protože jsem asi zešílela vzhledem k tomu, že jsem letěla až sem a vystavila se riziku, že nás někdo zabije.''
Řekla jsem ironicky a podívala se na ní pohledem, jestli tu otázku opravdu myslela vážně.
,,Proč myslíš?'' Postavila jsem se blíže k okraji a podívala jsem se na vesnici.
,,Něco chceš říct a pak se najednou rozbrečíš a zdrhneš? To je i u tebe dost divný.''

"časy se mění." zopakovala jsem jí větu.
"Jsem jen člověk, který v sobě dlouho zadržoval svoje myšlenky a pocity" opřela jsem se o zábradlí vedle ní.
"Chybí mi lidé, které jsem měla nablízku."

,,Jo, zadržování pocitů není dobré. O tom vím svoje.'' Znovu jsem se ušklíbla, když jsem si vzpomněla, jak jsem se předevčírem naštvala tak, že jsem se skoro přestala ovládat. Byla ale pravda, že se mi po tom ulevilo...ikdyž jsem jim musela připadat jako šílenec.
,,Myslíš svého manžela?''

"Ano." podívala jsem se na snubní prstýnek po mích rodičích.
"Nevím kde je, jestli někoho má, ani jestli ještě žije. Pak jsou tu i další, Everest, chybí mi i Deidara a Zuko, můj sensei. Je jich hodně a z těch všech jsem přežila zrovna já." povzdychla jsem si "To je ironie."