Opuštěna Rozhledna

Toto je byvala rozhledna ,dnes je to jenom par kamenu naskládanych na sebe.
Odtud je pěkný vyhled na Otokagure no sato.

Přišel jsem ke budově.Domyslel jsem si že je to něco jako rozhledna
nebo alespon teda bylo.
Rozhlížel jsem se kolem bylo to tu pěkně zarostlé a výhled tu nejhorší nebyl.
"Idealní místo"pomyslel jsem si a začal trénovat techniky pro senzibila.

Chtěl jsem toho stihout mnohem víc než jen tak líně odpočívat a učit se v Oto.
Sroloval jsem svitky z technikama zastrčil do kapsy a odešel.
"Doufám že štěstí mi bude přát nadalé."
(presun)

došla jsem a rozhlednu která stála na nejvyšším místě za Otogakure opřela jsem se o zábradlí a nechala vítra ať si pohrává s mími vlasy a pláštěm. Dívala jsem se po svém novém území a vzpomínala a přemýšlela co bude dál.... Rukiho dnešní objetí mě velmi potěšilo a já si uvědomila, že tohle mi dlouho nikdo neudělal a já za to byla vděčná....

při východu slunce jsem ještě chvíli zůstala na rozhedně a pak se sebrala a šla do rezindece vyzvat Rukiho k zápasu (přesun)

objevili jsme se oba na rozhledně kde z nás spadl krystal, chvíli jsem váhala jestli nemám použít už teď plyn ale chvíli jsem ještě počkala

Ja som trocha poodstúpil hodil som chvostom na stranu a pozrel som k nej .
"Akože sa vy vlastne voláte ?
Okrem toho čo viete som nič ako vaše meno nezačul ."

obešla jsem ho

"Nevíš kdo jsem?" pousmála jsem se "Tím líp." fascinovalo mě jak vypadá a pohladila jsem jeho ocásek "jak ses k tomu dostal?"

Keď sa mi dotkla ocásku mykol sa na stranu predsa len nebolo zvykom že sa ho niekto dotýkal pokiaľ ma neuhryzol Rongu XD .
"Ja neviem mám to od narodenia ... a keď som bol malý rodičia tak trochu boli zabitý bratom nen zmizol a vlastne som sa nedozvedel nič ."

"to je velmi zajímavé, takové jako ty tady mají u nás ve vesnici své útočiště." pohladila jsem ho po ocásku znovu byl skutečně jako kočka.

Otočil som sa tak nech nemá dosah na môj ocásek .
"No ale ja už viem kde je moje miesto lenže tu je niečo čo by som rád získal veľmi by mi to pomohla aj keď pochybujem že to takto získam ... a ocásek je môj "
Dodal som nakoniec XD.

"Jen tvůj, proč se nepodělíš?" zeptala jsem se ho vlídně a přistoupila k němu na těsno a pohled mi padl na jeho ouška.

"Kočičky se rádi mazlej taky se rád mazlíš?" zeptala jsem se ho tišeji a jemně ho začala hladit za ouškama

Trocha som privrel oči , bolo mi to príjemné no nechcel som sa nechať preto som poodstúpil krok dozadu kde bola stena .
"Umm ... hej ale ja niesom úplne mačka ."

hladila jsem ho dál.

"Já vím taky nejsem ale máme stejný oči." řekla jsem tajemně a podívala se do těch jeho jestli je máš už stejně tak zúžené jako já

Bolo vidieť že mám podobné oči ako mačka ja som vlastne v podstate mal veľa vecí spoločné s nimi no akosi som nechcel podľahnúť lákavému hladeniu za ušami .
Preto som cúvol úplne .
"Tvoje sú len inej farby ... "
Dodal som
"Ako to že ty máš podobné oči ale nič iné ?"

"Mám ještě flexibilitu. Nevím jak je to možní, prostě to tak je." jak couval šl ajsem za ním a tenktorá jsem přešla k druhému oušku

"Tobě to je nepříjemné? Nebo se mě bojíš?" zeptala jsems e ho nevinným hlasem

"Je to príjemné .... lenže .."
Ešte tu začnem vrnieť a to bude trapas ...
"A nie nebojím sa ... iba no vlastne ja neviem ani "
Docúval som až k stene .

zůstala jsem stát "Nemáš se čeho bát nijak ti neuližuju." řekla jsem provinile a bylo znát z mého hlasu že si to hodně vyčítám. "Jen si sympatický a zajímavý." pak jsem se otočila jakoby že budu trucovat a v rychlosti složila pečetě kdyby náhodou...

"Tak ... ale je to také čudné najprv nás napadnete a potom sa ťažko hľadá dôvera žeby ste mi nič nespravili .
A aj tak sa nestáva často že by sa toto niekomu páčilo ."
Až na Shijinku , ale o tej som vedel a bol som tomu aj rád .

"Napadli ani jsem na vás žádné jutsu nepoužila." otočila jsem se na něj

"Vůbec jsme s vámi nebojovali co já vím vy jste vpadli do vesnice jako první." vyvrátila jsem mu jeho slova v pravdu.

"Ehm ... no to je pravda ale čo by ste robila vy ak by ste vedela že by na vás teoreticky mali zaútočiť ?
Preto sme tam reagovali ja som nečakal že to pôjde aj inak ."
Nakoniec som to teda musel uznať .

"Neměl si tedy chodit do mé vesnice. My se jen bráníme." řekla jsem pevně

"Ten ti dát nemůžu." řekla jsem pohotově a opřela se o zábradlí čelem k němu

"A je možnosť teda žeby som ho mohol nejako získať bez toho žeby som nevyvolal boj ?"
Pozeral som k nej aj ja .