Opuštěna Rozhledna

First topic message reminder :

Toto je byvala rozhledna ,dnes je to jenom par kamenu naskládanych na sebe.
Odtud je pěkný vyhled na Otokagure no sato.

Stoupala mnou vlna příjemných pocitů společně s tím, jak mě vyzdvihl do vzduchu.
Sice jsem se dusila, ale nevydala jsem ani zvuk. V euforii jsem přivřela oči. Toto bylo něco pro mě. Mé tělo na to bylo díky pokusům připravené. Docházel mi dech, ale ani jsem s sebou netrhla. Nezadržela jsem ho. Nemohla jsem mu ani odpovědět, když mne tak držel.
Natáhla jsem jednu z rukou směrem k němu. Dosáhla jsem sotva k pasu, ale přesně to mi vyhovovalo. Přejela jsem dlaní po tom místě (XD) a sledovala, jaký to na něj bude mít účinek.

Pustil jsem ji ale ne kvůli tomu co udělala ale kvůli hlasu který jsem měl zase v hlavě."Vidíš jak je to lehké?Stačí když jí ten krk znova chytíš a mírně škubneš a bude po všem ta holka si to dokonce užívá takže ti bude vděčná udělej to."Potom hlas zmizel."Promiň....Já nevím co to do mě vjelo."

"He?" skončila jsem na zemi ani jsem nevěděla jak.
"Tobě nevadí, co jsem udělala? Ani trochu... Přitahuje tě to?" naklonila jsem hlavu s mírně šíleným pohledem trochu na stranu.

"Promiň ale od tebe mě už nic nepřekvapí a ani mě to od tebe nevzrušuje."řekl jsem s klidem a otočil jsem se abych se mohl kochat výhledem.

Vlasy se mi nespokojeně zavlnily.
"Jsem starší, měl bys mít úctu..." zavrčela jsem nespokojeně. Propletla jsem prsty jako kdybych někde v mysli hledala důvod proč porušit senseiovo přání a někoho zabít.

"To že jsi starší nic neznamená já jsem Jounin a ty Genin takže by ses podle toho měla začít chovat jinak si zase pohraji s tvými vlasy."Zvýšil jsem tón hlasu.

"Vykrvácím a Otokage-sama tě zabije," pokrčila jsem rameny.
"Kromě toho bolest mě přitahuje... Jestli mi chceš ublížit, chovej se mile..." nasadila jsem kousavý tón, ale dívala jsem se ublíženě.

Pokrčil jsem rameny."To mi nevadí za tu cenu že od tebe bude klid to stojí."zasmál jsme se.

Postavila jsem se a odcházela.
"Až budu dostatečně silná, zaplatíš za to." zavrněla jsem.

Objevil jsem se před ní."Vážně se nikdy nenaučíš úctě a respektu?"díval jsem se jí přímo do očí.

"Respektuji tě... Jen tě k tomu chci i zabít," dívala jsem se na něj zcela klidně. Už mě hra s ním omrzela.

"Tak na to se těším.Můžeš přijít kdykoli a pokusit se o to ale nezaručuji ti že tě to nebude bolet.I když vím že ty si to spíš užiješ."usmál jsem se a otočil jsem se k odchodu.

Sešla jsem z věže.
"Až budu dostatečně silná... Budu si s tebou zase hrát... Teď mě přešla chuť..." zavrněla jsem těsně přede dveřmi a pak mu mávla na rozloučenou a zmizela.

(Přesun)

"Na to jsem zvědaví.Každý máme nějaký cíl."usmál jsem se."A co je tvůj cíl?Nezapomínáš tak trochu na to co jsi prvně chtěl udělat?Nechtěl jsi náhodou pomstít smrt svého mistra a ochraňovat toho Rukiho?Jsi ubohý a nic nedokážeš..Zase se objevila v mojí hlavě."Ano v tomto máš pravdu ale já jsem se toho cíle nevzdal.Smrt svého mistra pomstím.A Rukiho jsem neochránil a to si nikdy neodpustím ale on se takto rozhodl sám nemohl jsem mu bránit.A hlavně jsem byl příliš slabý, ale to se změní až tě ovládnu a vezmu si tvoji sílu.A teď zmiz.".Hlas v mojí hlavě se rozplynul a já ji měl zase čistou abych mohl přemýšlet."Vážně jsem se velmi vzdálil od svých cílů."řekl jsem si pro sebe a potom jsem se vydal pryč.(Přesun)

Behal som všade naokolo ale nikde som nevidel Jin ani Memphista. Kde tí dvaja môžu byť?

Docourala jsem se znovu k rozhledně.
Při cestě jsem se líně protáhla a zívla. Chtělo se mi spát a měla jsem chuť zabít to pako, které dělalo takový hluk, že mě vzbudilo. Kdyby to tedy nebyl můj vlastní otec. Teď už jsem nicméně byla vzhůru tak jako tak. Nedalo se nic dělat.

Niekoho som začul a tak som sa otočil. Ach sakra opäť ona (pousmial som sa)
Ahoj Jin mám pre teba super správu zakričal som.

"Sensei chan..." na tváři se mi objevil jemný, zasněný pohled. V očích mi blesklo při vzpomínce na minulý den.
"Dobrou zprávu?" zamyslela jsem se a rozhodla se hádat.
"Někdo zabil toho, co je se mnou v týmu a ušetřil mi práci? Chcete mě políbit?"

Ideš na to nejak zhurta Jin (smiech)
Nie nikto nikoho nezabil ale vlastne ako to povedať po tvojej reči...
O 2 týždne budeš mať šancu niekomu ublížiť náš tým bude bojovať proti Tatsuovmu týmu (úsmev) Takže sa poriadne priprav...

Zeširoka jsem se usmála.
"Dattebayo!" spokojeně jsem se pousmála.
"Zajdu si najít svitky," dodala jsem rychle a v očích se mi zase začalo blýskat.
"A pak je zabiju... Všechny...."

Došel jsem k rozhledně.
No říkal někde tady tak snad za tu chvíli nikam neodešli.
Začal jsem hledat, někoho.

Nedaleko som si všimol Memphista.
Ahoj Memhisto (úsmev)

Po chvíli jsem zjistil odkud vychází hlas, a našel Everesta.
"Přeji pěkný den, sensei. Potřebuji s vámi mluvit ohledně tréninku.

Zamířila jsem k Memphistovi a zamyšleně jsem se mu dívala do očí.
Aniž bych se zastavila došla jsem přímo k němu. Můj dech ho musel hřát na obličeji. Dívala jsem se na něj zvláštním pohledem.
"Čas se seznámit," zanotovala jsem a do mého pohledu se vloudila trocha krvelačnosti.
"Čas si hrát..."

Pozrel som sa na Jin: Prosím len ho nezabi (smiech)
Samozrejme Memphisto slúbil som ti predsa že ta naučím zopár techník (úsmev) mimochodom mám pre teba jednu správu: O dva týždne bude náš tým bojovať proti týmu Tatsuo (úsmev)