Opuštěna Rozhledna

First topic message reminder :

Toto je byvala rozhledna ,dnes je to jenom par kamenu naskládanych na sebe.
Odtud je pěkný vyhled na Otokagure no sato.

"Sensei.... Tady není...." pokrčila jsem rameny a v té chvíli jsem se ocitla asi deset centimetrů od něj. V očích mi fanaticky blýskalo.
"Budeme si hrát," zanotovala jsem veselým tónem, který zněl v mém podání mírně děsivě.

Když se ke mě přiblížila jen jsem se na ní podíval, povzdechl si a ignoroval ji.

Sarkasticky jsem se ušklíbla.
Dlouho mě ignorovat nebude...
Moje vlasy se začaly podivně vlnit a jako kdyby se v té chvíli prodloužily. Přejížděly mu po krku jako nenasytní hadi, možná ho lechtaly, ale každopádně to mohlo být příjemné.

Když se mě vlasy začaly dotýkat, natáhnul jsem před ní dlaň z které mi malinko popovijela kost.
"Jestli nechceš abych to udělal na krku a ublížil tvým krásným vlasům tak je dej laskavě pryč jo?"
Poté jsem kost zasunul zpět do těla.

"Chceš mi kostí roztrhnout vlasy či co?" na chvíli jsem se zamyslela a přemýšlela, jestli jsou kosti dost citlivé na mé dráždění. Nakonec jsem došla k závěru, že ne.
Posadila jsem se do tureckého sedu přímo před něj, vlasy jsem měla zpět u hlavy a nepokrytě jsem na něj zírala. Nehýbala jsem se, jen jsem na něj zírala.

"Děkuji ti"
Zavřel jsem oči a jen tak jsem relaxoval.

Nakláněla jsem se blíž a zase zpátky. Tak zvláštně jsem se "pohupovala." Přitom jsem ho pořád hypnotizovala pohledem. Ne ode mne klid mít nebude.

Stále jsem relaxoval a Jin ignoroval.
Senseiovi to nějako trvá.

"Memphisto-kun-chan?" spojila jsem si jako vždy dohromady několik nesouvislých přípon. Přitom jsem se na něj zadívala psíma očima a nasadila ten nejroztomilejší výraz.

Líně jsem otevřel oči a podíval jsem se na ni.
Poté jsem se milým hlasem zeptal.
"Coapk"

"Budeme trénovat? Chceš mě líbat?" vysypala bych na něj ještě dalších dvacet otázek, ale včas jsem se zarazila a dál jsem ho sledovala, aniž bych se přestala tak zvláštně pohupovat.

"Trénovat, teď ne mám dost ještě ze souboje se senseiem, kdyžtak za chvíli."
Poté jsem přivřel oči.
"A na tu druhou otázku zní moje odpověď ne."

"Proč?" vyjela jsem prudce.
Nálada se mi měnila k horšímu.

"Co proč?"
Opět jsem otevřel oči a prohlížel si ji od hlavy po paty.

"Proč ne...?" naklonila jsem se k němu ještě blíž s otázkou v očích.

Když mi neodpovídal přestalo mne to bavit.
Zvedla jsem se a zamířila jsem si to tanečním krokem pryč.

(Přesun)

Konečně klid jsenom pro sebe, ale ten sensi by už mohl přijít.
Poté jsem zavřel oči a relaxoval.

Už mu to trvá až moc dlouho, jdu radši někam trénovat.
(Přesun)

Mimo : ( Prepáčte že som vás nechal čakať ale mal som trošku práce XD )