First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Toshio Ookami

,,Faaaaakt?" zaskočil sa Toshio.,, Tvoja požiadavka sa mi ako náramný vtip zdala a viac ako detinský." odpovedal spokojne a nemusel sa ani ohliadať, mal totiž svoju akú takú hrdosť. Viac menej mu to bolo aj jedno.

Zaťal som päste krv vo mne vrela. Ale nakoniec som si povedal že sa nebudem zahadzovať s niekým takým ako je on. A očakával som odpoveď od Mizukage.

Praštila jsem rukou do stolu. A stoupla jsem si.
"A ven!"
Křikla jsem na Toshia.

Toshio Ookami

,, Raz von raz dnu, raz tam raz hentam." povzdychol si Toshio a lenivo vstával.,, Nabudúce počkám pred kanceláriou kým sa rozhodnete." pousmial sa.,, Tak zatiaľ a keby niečo stačí zavolať." ubezpečil ju a odkráčal z kancelárie po svojich.

Toshio odešel. Znovu jsem se posadila.
"A po mě chceš jeden z mečů..."

,,No pokiaľ mám slúžiť Kiri a vám Mizukage-sama v plnej sile tak áno prosím vás o to a presnejšie môj predok vlastnil Hiramekarei ale ako som už povedal že zrejme len tak to nebude,, povedal som už kľudným hlasom a bol som rád že vyhodila toho vtipálka.

"To máš pravdu. Jen tak ti ho nedám. Budeš mi muset dokázat svou loajalitu vůči vesnici."
Bylo mi celkem jedno, jak je silný. Síla se dá průběhu doby zvýšit. Hlavní pro mě byla loajalita.

,,Dobre Mizukage-sama, tak lojálnosť budem zrejme prostredníctvom misii, nie?,, dúfal som že Mizukage si nepotrpí na naťahovanie..

"Tak nějak."
Řekla jsem. Sice to nebude jen prostřednictvím misí, protože mise se může splnit aniž by se dalo zjistit, že je loajální.

,,Tak môžme začať hneď teraz, čakám na vaše pokyny Mizukage-sama,, hovoril som stále kľudným hlasom ale už teraz z vážnou tvárou.

"Tím chceš požádat o misi?"
Dívala jsem se na něj.

,,Áno prečo nie,, usmial som sa a ešte dodal ,,Veľmi sa ospravedlňujem však som sa zabudol aj predstaviť, Volám sa Ataru, a chcel by som sa ešte dodatočne opýtať či by ste neboli taká dobrá a nepožičali mi zvitok z technikou Hijutsu: Kirisame, ktorá by sa mi pri mojej budúcej špecializácii mohla hodiť,, pozeral som sa na ňu s milým pohľadom a s úsmevom na tvári.

"Tak zaprvé jestli chceš misi, tak si o ni můžeš slušně požádat, nemyslíš? Za druhé i když potomek legendárních šermířů, neznaméná to, že meč získáš."
Pak jsem se podívala po tom svitku. Myslela jsem, že ho tu mít nebudu, ale s překvapením tu byla. Vzala jsem ho a hodila jsem mu ho.

Zvitok som si zobral, a odložil ,,Ďakujem Mizukage-sama, hneď ako sa to naučím vám ho vrátim a veľmi ma to mrzí ale po dlhom čase...,, som sa zastavil lebo som nechcel spomínať na minulosť a potom spustil ako keby sa nič nestalo ,,Mizukage-sama vás požiadať o misiu,,..

"Měla bych tu nějakou špionáž..."
Čekala jsem na jeho reakci. Moc misí které by mohl dělat jsem neměla. Chtěla jsem je nechat na geninech.

,,Môže byť Mizukage-sama,, prikývol som s predstieraním nadšenia. Lebo popravde ma špionáže sa mi moc nechcelo ale tak keď nič iného tak prečo nie.

Projela jsem ho pohledem.
"Kdyby jsi chtěl tak si s sebou vem Mikia Yukiho. Nevím kde se toulá, ale kdyby jsi ho nechtěl, tak můžeš jít sám. V misi jde o to, aby jsi zjistil, co nejvíce informací o vesnici Yukigakure."

,,Hai Mizukage-sama, asi pôjdem sám, pokúsim sa vrátiť čo najskôr z čo najväčšími informáciami, Dovidenia Mizukage,, predtým než odišiel tak sa poklonil a poberal sa preč. A pri to čo som odchádzal som po ceste von stretol jedného mladík tak som sa zastavil a otočil sa smerom k nemu.

Prisiel som do kancelarie a zaklopal som na dvere cakal som na odpoved.

Prišiel som k shinobimu čo teraz prišiel a opýtal som sa ho ,,Hej chlapče nevieš kde by som našiel shinobiho menom Mikio Yuki?,, len som to chcel skúsiť lebo hľadať ho sa mi nechcelo.

Pozrel som sa na toho jounina a povedal : Hmm prave som sa vratil do dediny takze asi ti nepomozem .

,,Dobre vďaka maj sa,, povedal a odchádzal preč (Presun)

Nieje za čo povedal a odisiel prec ( presun )

Skláněla jsem se nad stolem a místností bylo slyšet jen škrábání hroty propisky o papír. Jakmile byl vzkaz napsán, smotán, tak jsem ho připevnila na nohu vrány. Vzala jsem ji do náruče a šla s ní k oknu. Okno jsem otevřela a vránu jsem pustila. Vzlétla a mizela v dálce.
Opřela jsem se o rám okna a sledovala jsem vzdálející se černou tečku až zcela zmizela.