First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Po dlhom nudnom dni som sa rozhodol podať nie príliš zábavnú správu o mojej misii. Dokráčal som pomalým a znudeným krokom pred dvere kancelárie a zaklopal na dvere a čakal na milý hlas ktorý ho vyzve pre vstup.

Stále jsem byla opřená o okno. Najednou jsem uslyšela zaklepání. Podívala jsem se na dveře.
"Vstupte!"
Zůstala jsem stát u otevřeného okna.

Po vyzvaní som vstúpil a zavrel za sebou dvere,,Zdravím Mizukage, vrátil som sa z misie ale výsledkom vás nepoteším,, povedal som tichším hlasom.

Tak brzo?
Pomyslela jsem si.
"Mluv!"
Vybýdla jsem ho.

,,Ehm no bol by som tam aj dlhšie keby tam bolo vôbec čo špiónovať, lebo za celý čas čo som bol v Yukikagure no sato tak po nejakom tom ninjovi ani stopy, nehovoriac o tom že Yukigakure no sato je mesto duchov, a ja som sa tešil že vám urobím radosť aspoň z nejakými dobrými informáciami a namiesto toho som vám nedoniesol nič,, povedal z pokleslým hlasom

Hvíli trvalo, než jsem odpověděla:
"Hm."
Narovnala jsem se a přistoupila jsem ke křeslu. Odtáhla jsem ho od stolu a posadila jsem se na něj. Poté jsem se přisunula ke stolu.
"Dobrá tedy. Možná během několika dnů budeš mít další misi. Proto neopouštěj vesnici."
Sdělila jsem mu.

Po jej slovách som bol rád že nebola nahnevaná na moje chabé výsledky misie. ,,Uhm dobre a nepovedali by ste mi čoho by sa tá misia týkala?,, dodal som už trocha hlasnejšie a zvedavo.
(zmením farbu písma aby sa to lepšie čítalo )

"O Jinchuuriki."
Řekla jsem prostě.

,,Aha, no a okrem toho sa nechystajú v nejakej blízkej dobe dáke veľké veci? Či už Chuuninske skúšky, zraz Kageov alebo vyhlásenie vojny? Viete aby som si vedel niektoré veci zariadiť. Ale pokiaľ je to tajné tak sa s tým zmierim,, povedal som už mojim normálnym hlasom

Prisiel som ku dveram a zaklopal som na ne.

Vzpomněla jsem si na toho shinobiho z Konohy.
"V brzké době by měl být sraz kagů. Podrobnější informace mi zatím nejsou známi."
Najednou jsem uslyšela zaklepání.
"Vstupte!"

Vosiel som do vnutra a pozdravil oboch a potom povedal : Pani mizukage iste viete ze som bol v kemono no sato ale maju tam akesi problemy takze som odisiel zatial a mozno tam pridem ked sa to tam znormalizuje . To je vsetko co som vam chcel povedat .

,,Uhm,, "Zraz 5 kageov to nebude nič dobré" pomyslel som si po mojej bezduchej odpovedi. A tak sa zamyslel že zabudol aj odísť tak som tam len tak stál s bezduchým pohľadom do zeme.

"Áááá. Matiro, potřebovala bych s tebou o něčem mluvit."
Otočila jsem se na Atara.
"Potřebuješ ještě něco?"

,,Hm,, v tom som precitol ako na mňa prehovorila ,,Ehm len poprosím odpoveď na malú otázku, vlastní teraz niekto nejaký meč zo všetkých mečov?,, pozeral som sa na ňu zamysleným pohľadom.

Pozrel som sa na atara a cakal som co povie mizukage.

"Ne. Všechny legendární meče mám u sebe."
To u sebe jsem myslela obrazně řečeno. Protože bych je nemohla jen tak nosit neustále u sebe. Byly na hodně bezpečném místě.

,,Hm dobre ďakujem, dovidenia Mizukage-sama,, otočil som sa na odchod, otvoril som dvere a zatvoril za sebou.
A stále zamyslený som stál tesne pred dverami kancelárie.

Ataru odisiel a ja som sa spital : Co si prajete mizukage ?

"Chci tě o něčem informovat."
Začala jsem.
"Naše poslední jinchuuriki znenadání umřela. Měla v sobě Rokubi no Raijuu."
Na chvíli jsem se odmlčela.
"Víš, kdo je to jinchuuriki a bijuu?"

Ano viem , preco ? povedal a zamyslel sa . Preco sa ma to asi tak pita .

Pták dorazil zpět a na noze měl nový vzkaz.

vzkaz:

"No když Yuuki umřela, tak se uvolnila čakra Rokubiho, kterou potřebujeme do někoho zapčetit. Ten někdo by se stal jinchuurikim. Nese to s sebou následky, ale pokud se to neudělá, tak může být jeho síla zneužita. Ale proč ti to všechno říkám? Důvod je ten, že bych tě ráda požádala o to, aby ses stal novou "nádobou" pro Robukiho."
Čekala jsem na jeho odezvu. Možná jsem čekala na jekot a odmítnutí. Kdo by dobrovolně šel do něčeho takového?
Vrána se vrátila. Vletěla dovnitř otevřeným oknem. Vzkaz jsem si od ní vzala a přečetla.

Sadol som si a trochu to rozdichaval asi tak 5 minut potom som sa postavil a povedal: Tak dobre pre svoju dedinu spravim vsetko.

Stoupla jsem si a přišla jsem k němu. Vzala jsem ho za hlavu a zbedla jsem ji tak, aby se mi díval do očí.
"Jen kvůli vesnici, chceš postoupit všechna rizika?!"