First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Keď sa Shirio na mňa rozkričala tak som len cúvla a na tvári som mala viac menej vydesený výraz. Nezmohla som sa ani na slovo, na žiadnu obranu, proste na nič !!.. ústa sa mi zvlnili a do očí mi troška vyhŕkli slzy.. statočne som ich udržiavala no bohvie koľko mi to vydrží, nechcela som aby na mňa Shirio takto kričala no, asi som s tým nič nevedela spraviť.

Polkla jsem. Mizukage vypadala jako rozlícená dračice.
On, říkal nepěkné věci o Lizzy.

"A to má být důvod někoho prohodit zdí?!"
Zhluboka jsem dýchala, abych se uklidnila. Moc mi to teda nešlo.

Snažila jsem se nějak pomoct Lily, která rozhodně nebyla zvyklá na takové zacházení.
Samozřejmě, že ne, už jsem jí to vysvětlovala. Určitě to už neudělá!

Stále som tam stála ako taký roztrasený solný stĺp. Taká zmena nálady bola proste moc a ja som nemohla robiť absolútne nič.. cítila som sa taká.. no proste ako to najhoršie dievča pod slnkom !!

Ruce jsem položila na stůl a zohnula jsem je v loktech. Sklonila jsem hlavu a přidržela jsem si ji v dlaních.
"No dobrá."
Kdybych na ně dál křičela nikam by to nevedlo.
"Tak už můžete jít."
Vzala jsem si další spis a začala jsem si ho pročítat.
"A mimochodem, jsou rozdělené týmy."
Dodala jsem jako by nic.

Tentokrát jsem trhla hlavou. Nedůvěřivě jsem zamrkala. Začínala jsem mít špatnou předtuchu.
Týmy? vypadlo ze mě polohlasem.

"Ano. Tým. Aby mohl plnit mise a trénovat."
Vysvětlila jsem aniž bych zvednula hlavu.

Keď sa nakoniec uklidnila tak som spravila krok dozadu.. bála som sa jej, moje pocity sa nedali inak popísať.. dostala som z nej doslova desivý strach, o chvíľku som vybehla z miestnosti a uháňala som niekam, niekam preč. Proste ďalej od Mizukage a od výčitiek svedomia.

Stála jsem jako solný sloup. Když okolo mě proběhla Lily ani jsem se nehla. Pohled jsem upírala kamsi nad hlavu Mizukage.
To znamená, že jste mi přidělila senseie?

"Ano."
Odpověděla jsem prostě.
"Máš s tím snad problém?"
Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se ji do očí. Můj pohled naznačoval, že nepřipustím žádné namítání. Ještě jsem pořád byla trochu naštvaná z té informace od Lily.

Zavřela jsem oči a z hluboka se nadechla.
Mizukage-sama, nemám problém s týmem a klidně budu plnit mise, jako doposud, ale... otevřela jsem oči. Můj pohled byl tvrdý a říkal, že neustoupím ani o krok, to bylo poprvé co jsem se tak dívala na někoho nadřízeného. ... nepřidělujte mi senseie, prosím.
Můj hlas působil podobným dojmem, jako můj pohled.

"Už jsem řekla! Pokud chceš zůstat shinobim, tak budeš jako každý jiný! To znamená budeš mít tým a tak dále."
Její pohled se mi zamlouval. Bylo vidět, že si bude stát za svým ať se děje co se děje.
S ní budu mít ještě hodně plánů.
Pomyslela jsem si.

Přivřela jsem oči.
Pak to odmítám ! Víte moc dobře, proč nechci dalšího senseie. Všichni jsou mrtví! Odmítám ohrožovat dalšího člověka! bylo mi jedno, co se se mnou kvůli tomu stane. Neustoupila bych, ani kdyby mi řekla, že mě kvůli tomu zabije.

"Jestli to odmítněš, tak přestaneš být shinobim!"
Čekala jsem jak zareaguje. Nehodlala jsem ji pustit z týmu.

Ušklíbla jsem se.
Fajn! sundala jsem si Samehadu ze zad a hodila jí na zem vedle Mizukage. Teď už se mi v hlavě ozýval i druhý hlas. Nutno říct, že řvoucí. Věděla jsem, že na ní pravděpodobně až do mé smrti nebude moct nikdo šáhnout.

"Mám to brát jako, že už nechceš být shinobim?"
Pozvedla jsem obočí.
"Pokud se toho vzdáš, už ji nedostaneš zpátky. I kdyby ses rozhodla vrátit a prosila jak chceš."
Myslela jsem její meč, její pýchu.

Zhluboka jsem dýchala.
Pokud by to mělo stát život neviného člověka pak ne! Co by jste udělala vy Mizukage, kdyby jste si měla vybrat? Zachránila člověka, který je vám drahý, nebo člověka, jenž může zachránit tisíc lidí?

"Tady nejde o mě. Jde tu o tebe. A pokud si myslíš, že jsi slabá a nic nezvládněš, tak tu nemáš co dělat! Nerozhodné a slabé shinobi vesnice nepotřebuje!"
Řekla jsem ledovým hlasem.

Prisel a rekl : Dobry den mizukage chci se zeptat kde se mame setkat s ucitelem

Zavřela jsem oči.
Nejsem nerozhodná, ale pokud mi chcete dát někoho za senseie, pak je rozhodně silnější, než já, proto by bylo hloupé ohrozit jeho život. Mým cílem je ochránit meče, pakliže je silnější, než já, dozajista je ochrání lépe.
Vzala jsem čelenku kterou jsem měla na krku a prudce jsem s ní trhla. Pásek povolil a mě zůstala čelenka v ruce. O malou chvíli později bylo slyšet cinknutí, když čelenka dopadla na podlahu.
Pak-li že mě vesnice nepotřebuje, nebudu se jí vnucovat.

Podívala jsem se ma Matira.
"Bylo by slušné, kdyby jsi zaklepal!"
Pak jsem si ho nevšímala a znovu se věnovala Roce.
"Takže to vzdáváš? Dobře. Od teď přestáváš být shonobi. Nespadáš pod mou kompetenci."
Zvedla jsem se a její meč i čelenku se ze země vzala. Položila jsem je na stůl.
"Přeji ti příjemný život."
Otočila jsem se k ní a založila jsem si ruce na prsou.

Prominte mi mou nezdvorilost rekl a podesel ven pred dvere a zaklepal

Rukojeť Samehady proťala její ruku, ve chvíli, kdy se jí dotkla. Já jsem se jen bezeslova obrátila. Když jsem byla u dveří, ještě jsem se naposledy otočila.
Sbohem, chraňte je dobře, poté jsem pomalým krokem odešla pryč.
(přesun)

"Vstupte!"
Křikla jsem. Dělala jsem jako by se nic nestalo. Konec konců to bylo její rozhodnutí a jestli nemá sílu žít jako shinobi, tak tu nemá co pohledávat.
Posadila jsem se do křesla a ruku jsem si schovala pod stůl.