First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Když už byla situace pod kontrolou neměl jsem důvod u nich setrvávat. vydal jsem se znovu ke dveřím pracovny, ale pouze jsem se opral vedle dveří a vyčkával.

Přikývl jsem."Chápu... nebude to lehké, ale toho slizáka se nezalekneme ne? Hlavně my musíš věřit. Nedovolím, aby to něco udělal, to ti slibuji. Hlavně by toho také šeredně litoval..." Řekl jsem a zase se postavil. Otočil jsem se na ostatní a pousmál."Tak myslím, že je to už v pohodě..."

Nedovolim mu ma ovladnut . Povedal som a pousmial som sa , potom som este dodal: a kde je vlastne mizukage ?

Objevila jsem se ve dveřích.
"Co se děje?"

Vlastne sme vas vsetci hladali a chcel by som vam len povedat ze je vsetko vyriesene.Povedal som

Já se teď zaměřil na Mizukage. Zatím jsem však nic neříkal a čekal, až se to trochu uklidní a vyjasní.

Nic zvláštního.
Mrkl jsem na ty dva.
Jen se začal vztekat jeden malý slimák.
Mírně jsem se usmál a dál se vedle ní opíral o stěnu.

"Jednom po druhém!"
Podívala jsem se na Matira.
"Jak se cítíš?"
Optala jsem se.
"Proběhlo všechno tak jak mělo?"

No ano prebiehalo to ako malo a citim sa celkom dobre .Povedal som jej a pozrel sa na toshira.

Všiml jsem se jak se na mě podíval, ale nijak jsem to nekomentoval.
Neměl jsem v plánu předbíhat už od začátku. Pro jsem jen tiše čekal na výzvu nebo podmět k hovoru.

"Dobře. Tak si jdi odpočinout. Později ti přiřadím senseie. Snaž se zůstat v klidu."
Kývla jsem na znamení, že je to ode mě všechno.
"Akihiro?"
Vyzvala jsem ho.

Dobre ale nemohol by som mat Akiho ako predtim ? Spital som sa.

Teprve teď jsem promluvil."Zdravím Mizukage-sama... rád vás zase vidím. Zdá se, že jste přijala už nějaká opatření... je to ale na delší vyprávění a hlavně na "soukromé"..." To poslední slovo jsem zdůraznil a projel všechny očima.

Hmm Soukromě... No mě do jeho soukromí nic není. Sám mám dost mrtvol ukrytých ve své minulosti.
Jen jsem čekal. Jak se to bude vyvíjet.

"Na to teď není čas. Chci si s tebou promluvit."
Ukázala jsem do kanceláře.
Otočila jsem se na Matira.
"Ještě si o tom promluvíme. Teď můžeš jít. Brzo dostaneš vědět."
Konečně jsem se dostala k tomu poslednímu.
"Co potřebuješ ty?"

Odisiel som k jazeru ( Presun )

Já tedy přikývl a vešel do kanceláře. Počkal jsem, až si dořeší ještě zbytek osazenstva.

No já jsem přišel kvůli tomu co jste mi tehdy řekla u jezera. Myslím, že už jsem našel ten důvod, ale evidentně teď nemáte moc času. Takže to nechám na později.
Mluvil jsem melodickým, klidným hlasem a při tom se nadále opíral o stěnu.
Běž si někam nasadit ANBU výbavu. Půjdeme se někam pobavit. hahaha

"A?"
Vyzvala jsem ho.
Nějak dlouho mu to trvalo.
Pomyslela jsem si.

No... Myslím, že mým důvodem proč žít. není ani kvůli vaší ochraně, nebo sobě. Je to kvůli tom co je v téhle vesnici nejdůležitější. To co je jejím tlukoucím srdcem, které ji vždy znovu obnoví i když je zcela zničena.
Odmlčel jsem se.
Jsou to všichni obyvatelé Kiri. Ti kteří mají svou nezaměnitelnou hodnotu v puzzle jménem Kirigakure no Sato. Jsou to nejen moji přátele, ale i všichni které spojují pouta s vesnicí i mezi sebou.
To je má odpověď na vaši otázku. Možná s tím nesouhlasíte, ale já si za tím stojím.
Mluvil jsem zcela vážně. A bylo jasně vidět, že si za tím stojím.

Otočila jsem se a vztoupila jsem do kanceláře. Přišla jsem ke stolu a vzala jsem z ní jeho čelenku.
"Příště uděláš, co?"
Hodila jsem mu ji.

Příště, nebudu svůj život zahazovat jen kvůli hloupostem. Jedině snad v zájmu všech obyvatel vesnice. Kterou si nesu ve svém srdci.
Mluvil jsem upřímně. Potom jsem se odmlčel.
Kvůli tomu potřebuji sílu. Z toho důvodu jsem vás chtěl požádat. Zda bych se mohl pokusit spojit se Samehadou...

Stále som tam sedel hoci si ma nikto nevšímal čo mi vyhovovalo ,,Pfff,, po tom čo som počul som sa len zasmial "Samehada najväčšie zlo zo všetkých"

"Momentálně nemám čas. Musíš si počkat až se vrátím."
Až teď jsem si všimla Atara.
To se všichni domluvili na přepadení?
"Co potřebuješ ty?"
Křikla jsem na něj. Už jsem si chtěla promluvit s Akihirem.

,,Skôr som sa chcel opýtať či vi nepotrebujete niečo odo mňa?,, pozrel som sa na Toshira a premeral som si ho pohľadom "Samehada by sa nemala dostať do zlých rúk " pomyslel som si.