First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Jen jsem bez hlasně stál na místě a čekal až Anbu odejde.
Co se to děje? Proč mi pomáhá?

Mizukage mi sice neměla naprosto co nařizovat, ale vzhledem k tomu, že se její příkaz schodoval s tím, co jsem chtěla udělat jsem jen přikývla a ohromnou rychlostí zmizela za dveřmi. Navíc, kdo by chtěl vyvolávat rozruch? Čím déle zůstane obnovení ROOTu mimo dohled Mizukage, tím lépe. Zamířila jsem zpět do sídla ROOTu spokojená s tím, že je vše v pořádku.
(přesun)

"Ty!"
Ukázala jsem na něj prstem.
"Do tréninkových oblastí!"
Ať už to byl kdokoliv nechtělo se mi to tu rozebírat.
"Hned!"
Nařídila jsem mu přísným hlasem. Stoupla jsem si a odešla jsem.
-přesun-

(Tréninkové oblasti)

Co to sakra bylo? Tohle je jak v nějaké bláznivé manze. No radši udělám co říká. Na jeden den mám už problémů víc než dost.
Hai. už tam mířím. (přesun)

Sokol se znakem Suny přistál na okně. Probíral si zmoklé peří a zobákem zaťukal na sklo, aby mu někdo otevřel. Pak měl v plánu z někoho vymámit něco k jídlu, nejlépe jeho oblíbené sušenky. Alespoň než zase poletí do své vesnice.

Mizukage:

Prišla som do kancelárie a zaklopala som,čakala som či tam niekto je alebo nie

Přišla jsem do kanceláře Před dveřmi jsem uviděla Yuuki. Otevřela jsem dveře a vstoupila jsem dovnitř. Nechala jsem je otevřené, aby mohla vstoupit.
"Co potřebuješ?"
Sedla jsem si do křesla.

Prišla som vás poprosiť o jednu dôležitú vec!" poviem vážne bez emócie

Důležitá věc? Tak to jsem zvědavá.
I nadále jsem seděla v křesle. Čekala jsem, co to bude. Vybídla jsem ji už jednou a opakovat se mi to nechtělo.

Pomalým krokem jsem se blížil ke kanceláři a po chvíli přemýšlení zaklepal na dveře a čekal, zda se někdo zevnitř ozve a nebo ne.
To by mě zajímalo, v jakém bude dnes rozpoložení. Ať už v jakémkoli stejně ji ještě poděkuji. ... Jestli pak mě bude stále chtít nějak potrestat. No možná na to už zapomněla.

Uslyšela jsem zaklepání.
"Vstupte!"
Křikla jsem. Nějak se ji nechtělo mluvit, tak si bude muset počkat.

Uslyšel jsem výzvu ke vstupu, a tak jsem opatrně otevřel dveře a vešel dovnitř. Všiml jsem si, že je uvnitř s Mizukage nějaká mladá dívka a s mírným úsměvem jsem na ni kývl hlavou. Potom jsem došel až ke stolu za kterým seděla Mizukage a s úctou se jí uklonil.
Dobrý den Mizukage-sama. Chtěl jsem vám ještě znovu poděkovat za vše co jste pro mě včera udělala. Moc si toho cením. Vrtá mi však hlavou co vás k tomu vedlo. Přeci jen jsem pro vás asi cizí člověk a nemohla jste vědět komu pomáháte.
Podíval jsem se na ni zvídavě.
Možná na ten trest vážně zapomněla. Supééér.

Jednou chceš vyjít vstříc a hned je tu plno otázek.
Pomyslela jsem si.
"Kdyby jsi mě chtěl zabít, tak by ses takto nepromedánoval po vesnici. Další věcí je to, že i kdyby jsi to chtěl, tak někdo s tvojímy schopnostmi by to ani nedokázal. Sice jsem je ještě pořádně neviděla, ale podle tvé vesty jsi chuunin, takže tak. A další a poslední věcí je to, že ráda testuji lidi. A to jakkoliv."
Vzpomněla jsem si na Roku.
A ti, co si pevně nestojí za svým, to vzdají.

Takže testujete? No a jak jsem dopadl?
Usmál jsem se.
Nemám rád když mě lidi podceňují, ale má pravdu. Proti ní bych byl teď jako malé dítě proti dospělému.

"Že máš u mě ještě slíbený trest."
Vzpomněla jsem si na to, jak tvrdil, že je můj příbuzný.
"A pak tě přejde vykládat, že jsi můj příbuzný!"

Podíval jsem se kajícně do země.
Jsem připraven. Podřídím se jakémukoli trestu, který mi dáte.
(trochu jako otrok v Sado maso )

Zamyslela jsem se.
"Ještě musím něco vymyslet, ale věz, že jsem na to nezapomněla!"
Řekla jsem výhružně.

(to neříkej dvakrát! xD)

Sokol s perím nasiaknutým vodou z rannej rosy sa nervózne prechádzal po obloku. Občas zobákom zaklopal na okno, aby mu niekto otvoril. Správa, ktorú niesol už bola celá rozmočená.

Zvedl jsem oči a podíval se přímo na ni s lehkým úsměvem.
Dobře, tak mi potom povězte co jste si pro mě přichystala.
Chvíli jsem se odmlčel.
Ehm chtěl bych požádat o nějaké svitky se suitonovými technikami. Vezmu cokoli co mi nabídnete, ale měl jsem představu o mizubushinu a kirigakure no jutsu.
Teď už jsem se usmál o něco víc.
(já nikdy neříkal, že ho máš zneužívat. Jen, že to tak podle odpovědi vypadá Těžko říct, jestli by, ale dokázal vzdorovat.)

Začala jsem se přehrabovat na stole. Po chvíli jsem svitek našla. Stoupla jsem si a dala jsem mu ji do ruk.
"Kirigakure no jutsu."
Pak jsem šla k oknu a otevřela jsem ho. Sokol vletěl dovnitř a sedl si mi na stůl. Zatřepetal křídly a postříkal mi vodou spisy.
Vzala jsem si od něj vzkaz. Nedal se vůbec přečíst.

Vzal jsem si svitek rozvinul ho a projel očima.
Aha tak tyhle pečeti na to mají být...
Svitek jsem znovu namotal zpět a mlčky čekal co se bude dít dál.

Sedla jsem si na židli. Sokol měl značku Suny. Nechala jsem ho odpočinout a pak ho pošlu zpátky.
"Potřebuješ ještě něco?"

(To mi chceš říct, že mám jako volnou ruku? )

Ehm, no čekal jsem jestli mi nedáte nějaký příkaz, nebo jestli jste již vymyslela můj trest.
Čekal jsem pokojně co mi odpoví.

(No tak na tohle nikdy není přímá odpověď. Ale on je jen Chuunin a ty Mizukage. Poměr sil je jasný pokud by si něco zkusila. Navíc je ti teď díky té pomoci dost nakloněn. )

"Ne. Ten jsem ještě nevymyslela. Jen co se zbavím tady toho..."
Ukázala jsem na svůj stůl. Byla tam hromada spisů a lejster.
"... tak o tom popřemýšlím."

(Tak to bys raději měl zapírat! Hm... Kdyby jsi byl aspoň o něco starší )

(No technicky vzato jsem v Kiri asi 3. nejstarší postava. Ten Aki má myslím 18. let a já zhruba 17 a 3/4 O moc starší nenajdeš a on nemá alespoň děti. )

Rozumím. Chtěla by jste s tím alespoň nějak pomoci? Přeci jen umím dobře absorbovat vodu. (jsem z klanu Hoozuki a ty máš vlhká lejstra. )
Usmál jsem se a stále ji neutrálním pohledem sledoval.