First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Jen jsem dál sleděl a mlčky poslouchal, co se kolem mě děje. Božeee...to je nudáááá...hm...co bych si dal asi zítra na sebe, nebo jak bych si načesal vlasy? No...nevím...sákryš...vždyť všechno zůstalo v pandí vesnici, protože to jsou jejich oděvy...áááá...no nic...hned využijem tatíka a zajdem se na nákupy...jop!!!... Zahihňal jsem se a jen byl spokojený nad svým dobrým plánem. Stačí pár slzyček a nějaký ten pohled a bude to...hihihi...

"A co chceš vymyslet?"
Pozvedla jsem obočí.
"Když půjdeš na misi a něco se ti stane, co potom? Co bude s nimi?"
Podívala jsem se na děti a pak zpátky na něj.

Jen jsem si dlouze vydechl a zhroutil se do židle."Já nevím, prostě nevím...božeee...." Chytil jsem se za hlavu a hned na to si jednou rukou projel vlasy. Pane na nebi...proč zrovna já...co mi to děláš...sakra...jak to teď mám zvládat...kdyby v budoucnu, tak jo, ale teď...z dětmi nebudu moct plnit mise a bez misí nebudu moct uživit ty dva caparty... Podíval jsem se na Mizukage jedním okem a jen jsem potichu promluvil."Ale když nebudu plnit mise, jak je teda potom zaopatřím...musím plnit svou úlohu, jinak bude vše v háji...." Znova jsem si povzdechl. Sakra!...

"Ale to není moje věc. Budeš si muset najít jiné zaměstnání..."
Nějak se mi ta myšlenka nelíbila. S takovou přijdu o jednoho z nejlepších shinobi.
Tak Akihiro, co budeš teda dělat?

Jen jsem se na ni tak podíval, ale hned na to si znova povzdychl. Co mám taky čekat, že? Zase jsem si prohrábl vlasy a snažil se rychle na něco přijít. V tom mi blikl nápad, i když jsem věděl, že je dost šílený."A kdybych někoho našel, který by se staral o ně po čas mise a kdyby se mi něco stalo, tak i potom?" Nahodil jsem takový zvídavý tón a čekal na její reakci.

"A kdo by se o to ujal. Pokud vím Lizzy a ty máte kekkei genkaie. Kdo jiný by se o ně měl postarat, než ty?"
Chtěla jsem říct vy, ale Lizzy už byla mrtvá.

Jen jsem si zase zakryl tvář."To ještě nevím..." Znova jsem se zamyslel a snažil se něco vymyslet. Potom mě napadlo ještě něco."A co vy, Mizukage-sama...nemohla by jste mi pomoct...máte velký obytný prostor a služebnictvo...byl bych vám za to moct vděčný a měla by jste nás taky stále pod dohledem a navíc...jste další, která by je dokázala zvládnout...nešlo by to tak udělat...prosím..." Nahodil jsem prosebný výraz a doufal, že k tomu svolí.

Tak tím, co právě řekl mě zaskočil. Výraz v obličeji se mi nezměnil. Pořád tam byla určitá odměřenost.
"C-cože?!"
Hlas se mi trochu zadrhl. Nějak jsem nepochopila, proč mě o to požádal. Navíc, jak jsem se ke každému chovala.

Jen jsem se podzvedl a podíval se jí do očí."Prosím...nutně teď potřebuji nějakou pomoct a jste tady jediná, kdo mi jí může poskytnout. Já vím, že vám je to třeba jedno, ale Kiri vám snad není lhostejná ne? Moc vás prosím...udělám, co mi řeknete, ale jen nám prosím pomožte..." Na tváři jsem měl stále ten prosebný výraz a bylo vidět, že už jsem vážně zoufalý.

Tohle by mě ani ve snu nenapadlo...
Povzdechla jsem si a zavřela jsem oči.
Vyhodit ho nemůžu. Jsem sice odměřená, ale tohle by bylo i proti mým pravidlům.
Znovu jsem je otevřela, podívala jsem se na ty mrňata a pak na Akihira. Chvíli jsem mlčela a napětí v místnosti rostlo.
"Tak dobrá."
Řekla jsem konečně.

Bylo strašné ticho a napětí čím dál tím víc houstlo. Ten klid byl tak mučivý a když pořád neodpovídala, už jsem myslel, že to prostě zavrhne a já budu pak už opravdu v háji. Když v tom se ozvala a ty dvě slova mě velice překvapila, ale také dost nadchla."Vážně? Mockrát děkuji!!" Prudce jsem se postavil a už zase jsem ji chtěl skočit kolem krku, ale v čas jsem se ještě zarazil. Ještě by si to rozmyslela a co pak... Jen jsem se nakonec slušně hluboce uklonil a znovu poděkoval. Potom jsem se otočil na ty dva a pěkně se na ně usmál.[i] Tak to bychom měli...

Už jsem si myslela, že mě obejme. To by asi nedopadlo dobře! Naštěstí se včas zastavil. Tak nějak jsem si v duchu oddychla. Stoupla jsem si.
"Tak abychom šli."
Už bylo pozdě a mrňata už měla dávno spát.

Otočil jsem se ještě na Mizukage a taky se na ni usmál. Pak jsem se jen vrátil pohledem k těm dvěma, kteří vypadali jakoby se vůbec neznali. Ach jo..."Tákže dětska! Seberte si všechny saky paky a přesuneme se někam jinam, jasné?!" Řekl jsem a jen se na oba usmál.

Akio Kazuki
(Nechce se mi teď předělávat účet xD)
Jen jsem zvedl hlavu a podíval se na Akihira, který mě vytrhl z mého hlubokého přemýšlením. Přikývl jsem a znuděně se postavil. Už mě to tady vážně nebavilo. To i v pandí vesnici byla větší zábava...pfff...nudáááááá.....

Nechala jsem ho, aby si to snimi zařídil jak chce.
Obešla jsem stůl a šla ke dveřím. Otevřela jsem je a vyšla jsem ven.
"Zavřite za sebou."
Křikla jsem ještě směrem k nim. Pak už jsem mířila domů.
-přesun-

Len som sa zatvárila naozaj.. trocha divne.. proste som bola unavená.. podráždená a tak so mnou ani nebola reč. Bola som úplne potichu a Akihira som sotva počúvala.. Išla som ako posledná a tak som za sebou nezabudla zavrieť dvere.. išla som úplne.. ale úplne potichu, nebolo počuť nič, ani tlkot môjho srdca, ani dych a ani moje kroky.. mimovoľne som totiž s blbou náladou utlmila aj zvuk ktorý som vydávala. (presun)

Akio a Akihiro také vyšli pryč a čekali pak ještě na Lily, která je hned dohnala, jen jak zavřela dveře. Potom si to všichni už zamířili přímo do Mizukage sídla.
(přesun)

Vrátila jsem se zpátky do kanceláře k papírům. Posadila jsem se za stůl a papírovala jsem.
Snad mi nezboří dům.
Myšlenkami jsem bloudila pořád k Akihirovím dětem.

Prisiel ku dveram a zaklopal na ne.

Ze zamyšlení mne vytrhlo zaklepání. Zvedla jsem hlavu od spisů a podívala jsem se na dveře.
"Vstupte!"
Křikla jsem.

Vstúpil do kancelarie a hovori :
Dobrý deň Pani mizukage chcel by som sa stať ninjom tejto vesnice a braniť ju .

Do místmnosti vstoupil chlapec. Podívala jsem se na něj.
"Ty budeš...."
Chvíli jsem hledala jeho složku. Konečně jsem ji našla.
"Matiro"
Očima jsem přelétla složku.
"Zajisté, to je pochopitelné, jinak bys tu nebyl. Bude nové rozdělení do týmů, tak si budeš muset chviličku počkat."
Řekla jsem prostě.

(https://nsgoon.forumczech.com/t1647-zadost-pro-shinobi-z-kiri .... prosím vyplnit )

"Dobre ja pockam"
Rekl a odesel

Odešel a znovu jsem se pustila do papírování.
Ještě musím udělat týmy. Proč toho papírování musí být tolik?
Stěžovala jsem si.

Este sa vratil a spital sa :
Pani mizukage napadlo ma ze ci by ste nemohli zaradit mojho brata Tommyho somnou do tímu ?