First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Klidným krok jsem postupoval ulicemi do centra Kiri až jsem dorazil k budově Mizukageho.
Páni, tady jsem už nebyl víc jak 7 let. Je tu par uprav a hodně opravených poškození, ale více méně vypadá stejně.
Dál jsem klidným krokem pokračoval do útrob budovy a po vyjití schodů se dostal ke kanceláři, kde jsem zaklepal na dveře a v tichosti vyčkával na odpověď.

Nežli Toshiro vůbec stihl vejít do budovi, dopadla jsem před něj já v ANBU uniformě, která mě měnila k nepoznání. Chvíli mi to trvalo, ale našla jsem ho.
Mám na vás pár otázek, mladý muži.

"Svitek s technikami?"
Zamyslela jsem se.
"Chceš svitek, nebo učitele, který ti to ukáže?"
Optala jsem se se zájmem.

Objevil se tam nějaká Anbu, podle hlasu to byla žena a nebo vykastrovaný můž. Zastavil jsem a kývl na ni hlavou.
Rád vám odpovím, ale teď bohužel mám schůzku s Mizukage. To je asi důležitější než vaše otázky. Nechme to tedy na později.
Omluvně jsem se uklonil a vyrazil ke kanceláři.

Zastoupila jsem mu cestu.
Omlouvám se, ale zdá se, že máme neschopné stráže. Takže mi budete muset zdělit své jméno a důvod své návštěvy v Kiri, do té doby vás v žádné případě nemohu pustit k Mizukage.

Nemyslím si, že jsou neschopní. Jen to byli staří známí.
Usměji se
Tak pokud jde jen o tohle. Mé jméno je Toshiro a důvod návštěvy je návrat k mým povinnostem jakož to shinobi z Kiri. Ještě něco?

"No zrovna máme plno a určitě by jsi nechtěl trénovat s geniny."
Zamyslela jsem se.
"Pokud by jsi trval na učiteli, tak bych se toho mohla chopit."
Řekla jsem přísným hlasem, který naznačoval, že to nebude procházka růžovým sadem.

"Tak to mi nevadí ja by som kľudne zobral aj to druhé je to odosť ľachšie než trénovať sám ."
Povedal som to takto naschvál.

Překvapeně jsem se na něj podívala.
"To jako myslíš vážně? Opravdu by jsi to vzal?"
Ujišťovala jsem se.

Přikývla jsem.
[b]Hai, ještě přijímení, Toshirů s prominutím žila v Kiri velká spousta. Těžko by se ověřovala věrohodnost vašeho tvrzení.

"Hej prečo nie ?
Aj tak už mám dosť tréningu kdde som len ja toto bude dobrá zmena ."
Potvrdil som teda to čo osm povedal

"Tak tedy dobrá. Sejdeme v tréninkových oblastí. Jen tu ještě něco musím vyřídit."
Oznámila jsem mu.

Hmm, Bude vám stačit, že jsem příbuzný Mizukage? Ona vám to může potvrdit. klidně se pojďte se mnou zeptat. Pokud mi tedy nevěříte.
Usmál jsem se a ukázal na budovu.

"Dobre idem tam ... "
Povedal som a zmizol som .

Podívala jsem se na něj a přikývla.
Hai, půjdu, obrátila jsem se směrem k budově a čekala až půjde.
Mím úkolem je zajistit bezpečnost vesnice i Mizukage, půjdu tedy s tebou.
Nejásala jsem zrovna dvakrát nad tím, že budu muset opět k Mizukage, ale v uniformě by mě neměla poznat. Konec konců, za tím účelem byla vytvořena.

Hai, tak tedy jdeme.
Usmál jsem se na ni pohodově.
Vydali jsme se do kanceláře Mizukageho a já zaklepal. Po dovolení jsme vstoupili dovnitř a já se na Mizukage zatvářil přesně jako na mém avataru. Zatím jsem nic neřekl.

Vešla jsem za ním dovnitř, oblečená v ANBU uniformě, takže mě Mizukage neměla bez schopností senzibila jak poznat a mírně jsem se uklonila. Pak jsem čekala, jak se to vyvine.

Uslyšela jsem zaklepání.
"Vstupte!"
Křikla jsem. Do místnosti vstoupil Toshiro v doprovodu s Anbu. Dívala jsem se na ně.

Podívala jsem se na mizukage a rukou kývla směrem k Toshirovi.
Mizukage, stráže u brány měli menší výpadek, proto to mám na starosti nyní já. Můžete prosím potvrdit, že zde přítomný mladík, je váš příbuzný?
Maska naštěstí zkreslovala můj hlas a já jí v tom ještě pomáhala.

Při tom slově příbuzný jsem se na něj zkoumavě podívala.
On a můj příbuzný?
Na mé tvři nebylo nic poznat. Žádná radost či znepokojení.
"Ty jsi zase měl nějaké problémy?!"
Zeptala jsem skrze zaťaté zuby.

Její reakce mě velice zaskočila a už jsem si vymýšlel nějakou novou výmluvu. Nedal jsem to na sobě však znát a jen jsem to skryl za milý úsměv.
Ne, jen se stal nějaký omyl. Nechtěl jsem totiž říct své jméno, abych tě překvapil a nikdo ti to neoznámil. To je celé.
Zatvářil jsem se nevinně.

Dál jsem stála na místě a ani se nehnula.
Mám to brát tak, že potvrzujete, jeho tvrzení?
Čekala jsem až se vyjádří.

"Vždycky musíš dělat takový rozruch!"
Podívala jsem se na Anbu.
"Ano. Můžeš jít."
Nařídila jsem ji.