First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Ten pandí obleček na ní byl tak roztomilý! xD
Avšak jsem si udržela vážnou tvář.
"Doufám, že se to nebude příště opakovat! Jsou i jiná řešení a ne každého prohazovat zdí."

Len som rázne pokývala hlavou na znak že naozaj nebude !.. Trocha som sa pousmiala, videla som jej na očiach že sa už nehnevá. Vlastne som sa doslova rozžiarila, na tvári sa mi roztiahol taký veselý úškrn a ja som pricupkala až k nej.. síce som bola maličká tak som jej aspoň na kolená dočiahla !!.. objala som ju a stále som sa tak až detsky uškŕňala..

"P-počkej!"
Vyhrkla jsem. Ale už mě objímala. Byla to sice kolena, ale to je jedno.
Aspoň, že tu nikdo není!
Pomyslela jsem si. Ruku, která byla v pořádku, jsem ji položila na hlavu mezi ouška. Pohladila jsem ji.
"Měla by jsi odcupitat domů za bráškou."

Uhm.. haaai !.. zaškerila som sa po čom som len zaklonila hlavu, aby som jej videla do tváre. Etoo.. nechceš ešte vidieť tú techniku? potom už naozaj pôjdem !!.. dlho som ho nevidela.. rozžiarila som sa, pripomínala som skôr také malé pandie slniečko ^^

"Tak dobře. Půjdeme ven."
Chtěla jsem si převázat obvaz, ale to počká. Ruku z její hlavy jsem pustila a natáhla jsem ji k ní, aby se mohla, kdyby chtěla chytit. Tu druhou jsem pořád schovávala. Krev na šatech už byla zaschlá. Čekala jsem až mě pustí, abych nespadla, když mi držela kolena.
Prostě byla taká maličká a roztomiloučká v tom pandím oblečku.

Nakoniec som ju len predsa len pustila, nechcela som aby sa kvôli mne vytrepala na zem.. Chytila som ju však za ruku a spolu sme vyšli von z budovy.. hľadala som očami nejaké miesto ktorému by nevadilo značné poškodenie, na tvári som mala naozaj prazvláštny výraz.. možno tomu napomáhal fakt že som si ostošesť cumlala spodnú peru a v očiach som mala až .. hroozne nedočkavý výraz.

"No. Jaképak místo bys chtěla?"
Optala jsem se zvědavě. Upřímě jsem byla zvědavá na tu její techniku. Vypadalo to docela zvláštně. Já jdu ruku v ruce s Lily. To se jen tak nevidí.

Uuuhm.. niekde kde by sa to zdalo zdemolovať. Obdarila som Shirio žiarivým úsmevom po čom som však znova pohľadom začala blúdiť po okolí. Tento krát som pery vymenila, strčila som si do úst hornú a začala som si ju silou mocou cumlať, očividne mi dosť chutila !

"Tak půjdeme k jezeru. Tam toho moc není."
Navrhla jsem. Jen jsem zakroutila hlavou nad jejím chování. Bylo to celkem srandovní.
-přesun obě jezero-

Haaaai !! zakřenila som sa pri čom som druhú ruku zdvihla tak víťazoslávne do vzduchu. Z prstami som spravila znak V na znak víťazstva, alebo skôr len tak zo zvyku.
(presun)

Přišla jsem do kanceláře.
Sedla jsem si do křesla. Ruka mě stále lehtala. Aspoň, že to přestalo bolet. Vzala jsem si papír a tužku. Začala jsem si něco psát.

Teruki Tetsuo (Jounin z Kirigakure)

Objevil jsem se přímo před Mizukage v bílém obláčku prachu. Uklonil jsem se a podzvedl k ní mírně oči."Zdravím Mizukage-sama, potřeboval bych s vámi nutně něco probrat..."

Došla jsem se smlouvou ke kanceláři mizukage a zaklepala. Malinko jsem zývla.
To bude zase něco.
Hypnotizovala jsem dveře.
Ale co, dokud se nic nedozví o ROOTu, nemělo by to být problém.

Byla jsem zabraná do svých myšlenek a upřeně jsem pozorovala papír, na kterém se začínal plodit nějaký plán či něco podobného. Když se předemnou objevil ninja. Kdybych neměla tužku zrovna ve vzduchu, asi bych ten papír roztrhla, jak jsem se lekla. Nečekala jsem to, a byl tu takový klid. A navíc mé myšlenky mi vzaly veškerou obezřetnost.
"Co potřebuješ?"
Optala jsem se.
Uslyšela jsem zaklepání, ale první jsem chtěla vyřešit tento problém.
"Moment!"
Křikla jsem.

Teruki Tetsuo (Jounin z Kirigakure)

Uslyšel jsem zaklepání, ale zatím jsem si toho nevšímal."Potřeboval jsem mluvit s vámi o Akihirovi Kazukim, kterého teď zastupuji jako senseie. Požádal mě o to, než odešel a neodvedl zpátky vězně, kterého před tím přivedl. Už měl být, ale zpátky a zatím o něm nikdo neslišel, takže... Chtěl jsem se zeptat, jestli něco nevíte a třeba bych se rád vydal ještě s pár shinobi na průzkum, co se stalo nebo tak, protože se mi to vůbec nelíbí." Dořekl jsem a čekal, jak na to zareaguje.

Zamyslela jsem se. Byla pravda, že odešel a vůbec jsem nezjistila, že by se vrátil.
"Ještě chvíli počkáme. Třeba se jen zdržel."
O tom ale pochybuji. Nikde by se nezdržoval, když tu má teď své děti.
Kousla jsem se do rtu.

(Promiň...ten úklid)
Teruki Tetsuo (Jounin z Kirigakure)

Trochu nejistě jsem se na ni podíval."Myslíte? No... já totiž... znám ho dlouho, ale..." Nedokončoval jsem větu, protože jsem nechtěl být neslušní. Jen jsem znovu přikývl."Dobrá tedy....děkuji za váš čas." Pak jsem znovu udělal pečeť a zmizel v dalším obláčku bílého prachu.

Opřela jsem se v křesle.
Snad se mu nic nestalo!
Zamyšleně jsem se dívala na dveře. O chvíli později jsem si uvědomila, že někdo klepal.
"Vstupte!"

(v pohodě )

Když nikdo nešel ke dveřím i přes zvolání, které jsem zaslechla, proklouzla jsem sama.
"Uhmm... Mizukage-sama." mírně jsem se uklonila na znamení pozdravu a nejistě jsem se rozhlédla.
"Doufám, že neruším."

Předběhla mě nějaká dívka. Nijak jsem to ale nehodlala řešit, dál jsem stála opřená o stěnu vedle dveří tak, jak bylo mým zvykem už hodně dlouho a zamyšleně jsem se dívala na stěnu naproti. Útržky hovoru dolehly až ke mě. Nakonec jsem jen jemně zavrtěla hlavou a povzdechla si. Jelikož ta druhá dívka neklepala, nejspíš Mizukage netušila, že je za dveřmi ještě někdo další. Proto jsem zaklepala pro jistu ještě jednou a pak jsem se zase vrátila, do své navyklé pozice.

(Jako kdybych nic nenapsala, já myslela, že nejsi online! )

Na poslední chvíli jsem si všimla, že někdo stojí přede dveřmi a nevstoupila.
"Gomenasai!" stáhla jsem se do pozadí a hledala, za co se schovat.
Ah, měla bych přemýšlet a dívat se okolo sebe než něco dělám...

(ok xD)
Na výzvu už už reagovala nějaká dívka, ale když si všimla, že stojím opřená vedle dveří, zase zacouvala. Pobaveně jsem se ušklíbla. Části hovoru za dveřmi pronikli až ke mě. Tím jsem se ale teď nehodlala zabývat. Odlepila jsem se od stěny a pomalým krokem vešla do kanceláře. Na tváři se mi objevil úsměv. Těžko říct, jestli pravý.
Dobrý den, Mizukage, tohle vám posílají z centrální knihony, asi jste si od nich nechávala udělat kopii, nebo tak něco.
Natáhla jsem k Mizukage ruku s jakousi smlouvou.

(smlouvou? xD)

Do místnosti vešla Roka. Prohlédla jsem si jo od hlavy až k patě. Natáhla ke mě ruku se smlouvou. Vzala jsem si jo od ní.
"Z centrální knihovny?"
Podivila jsem se. Nějak jsem netušila, co by to mohlo být.

(třeba s místním výrobcem o pravidelném zásobování. pilulkami? xD)
Jen jsem přikývla.
Hai, měla jsem to doručit.
Přece jen si mohla všimnout věcí, které tak úplně neseděli. Moje čakra se paradoxně ještě o trochu zvýšila a dosáhla jsem tak onoho legendárního množství, kterého dosahují až na pár vyjímek jen jinchuriky. Také jsem u sebe stále měla výbavu.

(Já nevím! xD xD)

"Dobře, dobře."
Řekla jsem zamyšleně. Po chvíli mlčení jsem znovu promluvila.
"Už jsi si našla, co budeš dělat?"
Tón v hlase nenaznačoval nic o tom, že by mě to nějak zvlášť zajímalo. Stejně, kdyby něco podnikala, tak to zjistím i kdyby nechtěla.
Tohle měla předchozí mizukage dobře vymyšlené.
Pomyslela jsem si.