First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Vosiel a povedal : Dobry den mizukage chcem sa len spitat kde by som sa mal stretnut s mojim ucitelom .

"Učitel si vás najde, až mu předám vaše spisy."
Ruku pod stolem jsem zatínala.

"A jeste jedna vec . Jedna se o novou vesnici kde sou summoni a chci se vas zeptat jesli mi nedate povoleni podepsat smlouvu s orlem " rekl a ceka na odpoved

"O svolení nejde. Nejprve by ses měl něco naučit a pak až na doporučení tvéhou senseie."

" Aha dekuji a naschledanov " rekl a odesel

Najednou se před Mizukage objevil bílý obláček prachu a když se rozplynul, stál jsem tam já."Zdravím, Mizukage-sama. Přišel jsem se za vámi podívat, jak se vám vede..." A pěkně jsem se na ni usmál...

Na stole jsem pořád měla Samehadu a Rokinu čelenku.
"Už jsem rozdělila týmy."
Oznámila jsem mu. Ruku jsem pořád měla pod stolem a tekla mi z ní krev.

Přikývl jsem, ale pak si všiml Samehady a té čelenky, co ležela na stole. Zbystřil jsem a začal tušit něco fakt hodně špatného."Co tu ten meč a čelenka dělá? Nemá ho mít u sebe Roka? Kde je.?.." Její ruku jsem zatím nezaregistroval. Byl jsem teď dost zabraný do toho, co se tu asi událo... Vůbec se mi to nelíbilo.

"Nechala to tu a odešla."
Srovnala jsem si papíry a vytáhla jsem jeden nahoru.
"Mám tu pro tebe misi."

Jen jsem vykulil oči."Cože?! A to mi říkat jen tak?! Kam odešla?! Proč?! Sakra, co se tady stalo?!" Vše, co jsem si myslel, se plnilo a já měl teď žaludek málem až v krku. Papíru jsem si ani nevšiml. Teprve teĎ jsem zaregistroval, ale její ruku. Hned jsem obešel stůl a poklekl. Z kapsičky jsem vytáhl přenosnou lékárničku a z ní pak nějaké vatičky, sklenku z průzračnou kapalinou a obvaz.
Přesto, i když se jí to nelíbilo jsem vzal její ruku do těch svých a podzvedl ji.
Pak jsem vzal tu vatičko a namočil jemně druhou rukou do té kapaliny a podíval se na Mizukage."Teď to trochu štípne..." Začal jsem ji rány čistit, aby do toho nedostala žádnou infekci. Přitom jsem na ni promluvil."Teď mi řekněte, co se tady stalo..."

Ruku jsem mu vytrhla.
"Odešla dobrovolně.... Máš tým, ale než se mu začneš věnovat, tak tu pro tebe mám misi!"
Vzala jsem si papír do rukou a začala jsem z něho číst.
"Jde o to zjistit informace o Otogakure. Pokud bude zřejmé, že se nic nezjistí, tak unést genina a dostat to z něj."

Jen jsem se na ni tak podíval a věděl, že nic víc z ní nedostanu a zase si to budu muset zařídit sám. Takže tým? Hm... zase práce navíc... Trochu jsem si povzdechl a vyposlechl misi. To mi náladu moc nezlepšilo. Otogakure? To zase bude něco...Doufám, že Reina zase něco neplánuje... teď už nesmím... Přikývl jsem, ale natáhl se znovu k její ruce a pevně ji stiskl, aby ji nemohl tak lehce vysmýknout. Potom jsem si ji přitáhl zase k sobě a vzal obvaz, která jsem ji začal obmotávat kolem ruky."Nechte mě to aspoň ošetřit sakra... taky si pořád nehrajte na toho tvrďáka... tohle není sranda.. hlavně ne, pokud vám to způsobila samehada..." Mluvil jsem na ni, ale myšlenkami jsem byl zase úplně jinde.....

Tak jsem ho nechala. Nejspíš bych ho neodradila. Papír jsem mu podala.
"Tady je ta mise."
Pohled jsem otočila na Samehadu.

Dovázal jsem obvaz a přilepil ho lékařskou páskou. Pak jsem si teprve papír vzal do ruky a vše znova pouklízel.
Potom jsem vstal a něco ještě vytáhl a postavil to před ni. Byla to nějaká krabička a v ní malá mastička."Když si to tím budete natírat, tak by vám to nemělo hnisat a snad by tam neměla být i jizvy, ale nic nezaručuji. Teď se půjdu připravit na misi a kdyby mě mí nový studenti sháněli, tak jim řekněte, že se setkáme zítra u jezera, ale nic nezaručuji..." Pak jsem si jen ještě jednou povzdechl a zmizel v dalším obláčku bílého prachu...
(přesun)

Prsty jsem si přejela po obvazech Bolelo to, ale nic, co by se nedalo zvládnout.
Nechce senseie, protože pokaždé umře?
Ušklíbla jsem se.
Někdo nemá štěstí na senseie. Ale nemusela se hned všeho zdávat. No ale bylo to její rozhodnutí...

V Mizukage kanceláři se v obláčku dýmu objevil jeden ze strážných vězení. Informoval ji o Akihirově úspěšné misi a že se má dostavit do vězení, kde ho najde i se zajatým geninem. Potom zase zmizel ve stejném obláčku jako předtím.
Mizukage o něm musela vědět a hlavně bylo důležité, aby se na něj aspoň podívala, i když jeho výslech zařídí naopak Akihiro...

Mikio Yuki

Až po tom čo som si všetko ja tu vypočul som odtiaľto odišiel .
(presun)

Než jsem stačila cokoliv udělat, tak Akihiro už byl zpátky i se zajatcem.
Musí chvíli počkat.
Kousla jsem se do prstu a začala dělat pečetě. Miko tu ještě zůstal. Všechno vyslechl, ale bylo mi to jedno.
Ruku jsem po pečetí dala na stůl. Nic se však nestalo. Zraněnou rukou jsem chytila Rozučin meč.
Zmizela jsem v obláčku kouře.
-přesun-

Samehada jí opět proťala už zraněnou ruku.
(nechce se mi to psát pokaždé, tak to ber od teď jako samozřejmost, kdykoliv jí vezme někdo do ruky xD)

Samehada jí opět proťala už zraněnou ruku.
(nechce se mi to psát pokaždé, tak to ber od teď jako samozřejmost, kdykoliv jí vezme někdo do ruky xD)

(to je už teď jedno, nikdo se ho už nedotkne dokud neumřeš)

Objevila jsem se v kanceláři. Obvaz na ruce jsem měla přetrhlý a celý zakrvácený. Pohnula jsem prsty. Pár kapek krve spadlo na podlahu. Zakroutila jsem hlavou a ušklíbla jsem se.
Vydala jsem se do vězení.
-přesun-

Cupkala som znova do kanclu Mizukage, chcela som sa.. ospravedlniť, zároveň som sa však stále bála jej reakcie, ona však nevedela aké to je keď pred vami urážajú a zhadzujú vašu mamu, a vás s ňou.. proste som to vtedy nevydržala.. vždy som bola troška labilná čo sa týkalo spojenia nervov a chakry. Už len pre to že som jej mala doslova abnormálne veľa. Zaklopala som na dvere a čakala som či ma niekto vyzve dovnútra.. kľudne som tam vedela stáť ako taký solný stĺp celý večer.

Měla jsem si to namířeno ke kanceláři. Před dveřmi jsem viděla malou Lily. Na sobě měla podivný obleček.
"Nemáš být doma?"
Přišla jsem k ní a optala se zvědavě. Ruce jsem měla za zády.

Uhm.. pozrela som sa takými obrovskými očami priamo na Shirio.. znova som sa cítila hrozne nervózne. J..ja.. chcem sa ospravedlniť. Správala som sa hlúpo.. zamumlala som takmer nečujne, pochopiteľne som mala sklopenú hlavu a pohľad som mala zaseknutý niekde na zemi. Naozaj som na sebe mala pandie oblečenie ktoré mi odkrývalo vlastne len tvár.. ešte som mala diery v labkách aby som mohla používať ruky a prsty normálne a bez obmedzenia.