First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

"Jo, ale to se zvládne." složila jsem si hlavu do rukou a unaveně povzdychla

"No možno aj hej ale keď si neodpočiniete tak toho ani vy veľa nespravíte nie ?"
Usmial som sa zívol som si aj ja .
"A dokonca je to aj nakažlivé ."
Zasmial som sa .
"A aj keď hovorím čo hovorím len tak to nenechám a pôjdem si za svojím ."

"Ano skoro čtyři dny jsem oka nezamhouřila. Genini potřebovali péči." řekla jsem

"Ne já to vydržím." řekla jsem tiše a narovnala se

"Vím kolik toho vydržím." pousmála jsem se "Ale děkuji za vaši starost."

"No dobre teda ale nie že to prepísknete ."
Usmial som sa aj ja a potom som dodal .
"Ak sa to z Mizukage vybaví môžem ísť s vami sa pozrieť na Roku ?"

"Určitě bude ráda." řekla jsem tiše a opřela se bokem o stěnu

Došla jsem k budově. Prohlédla jsem si ji. Vešla jsem dovnitř. Na chodbě u kanceláře jsem zahlídla dva lidi. Jednoho z nich jsem znala, byl to Naruto.
"Kdo jste?"
Zeptala jsem se, když jsem k nim přistoupila. Bylo to mířeno na neznámou ženu.

Ako som videl Mizukage vstal som .
"Dobrý večer Mizukage sama ..... "
Pozdravil som z úsmevom .

"Dobrý večer." vstala jsem i já "Jsem Crystal Takaishi, Daimyo Sora no kuni potřebovala bych s vámi mluvit." řekla jsem

Narutovi jsem jen kývla. Ženu, jenž se mi představila jako Crystal jsem si prohlédla.
"Tak pojď dovnitř."
Pobídla jsem ji. Otevřela jsem dveře a vešla jsem. Nechala jsem ji otevřeny. Posadila jsem se do křesla. Okno bylo stále otevřeno a tak tu bylo chladněji, což mi nevadilo. Pečeť, která byla na mém stole už smyli. Naštěstí to byla jen obyčejná barva. Moc dobře dolů nešla, ale zvládli to.

šla jsem za ní a před jejím stolem jsem se zastavila
"Mám pro Vás asi ne moc milou zprávu, jde o jednu kunoichi z Vaší vesnice." začala jsem

Ja som prišiel až k dverám do ktorých som sa postavil .

Nic jsem neřekla, Čekala jsem na to jestli bude okračovat nebo ne.
Tak když už mají nějakou zprávu, tak by mi to mohla říct a nedělat takový zbytečný zdržovačky!
Moje tvář si zachoovávala neutrální výraz.

"Roku Hoozuki zasáhl dvojnásobný raitonový útok což jí ošklivě porailo plíce, ty jsem stihla vyléčit bohužel jejich pláště jsou poškrábány a s každým silnějším kašlem který má Roka se rány rozšiřují naši medici včetně mě a mé sestry jsme schopní dát jí do pořádku, aby se mohla vrátit k tréninku. Na Vás je jestli mi dáte povolení, aby Roka ztrávila pár dní v Sora no kuni." řekla jsem prostě

Toto trvalo.
"Nevím, jak ji pomůže přesunout se do té vaší vesnice, ale budiš."
Řekla jsem, aniž bych na sobě dala znát jakoukoli starost nebo jen mínku toho, že mě ta zpráva znepokojila.

Ta svoje lidi evidentně zbožňuje, ještě že patřím pod někoho jinýho.
"Pošlu Vám pak zprávy o jejím stavu. Těšilo mě." už jsem se ani nesnažila o dobré vychování ona sama jím moc neoplívala, mávla jsem Narutovi a odešla (přesun)

Zmizol som aj ja

Příště by si mohla začít stěžovat!
Pomyslela jsem si. Nechala jsem ji být ať už byla kdokoli. Začala jsem vyplňovat papíry, které se mi za tu dobu jenž jsem tu nebyla nakupily. Bylo jich požehnaně. Musela jsem je začít pomalu likvidovak, jinak bych se tu nemohla pohnout.

Nakonec jsem po dokončení všech papírů mohla odejít. Sebrala jsem se a opustila jsem kancelář.
(přesun)

Přišla jsem do kanceláře. Myslela jsem, že mě trefí šlak. Jakmile jsem otevřela dveře, tak se na zem sesypaly papíry, které při poryvu větru nevydržely ve stožku. Povzdechla jsem si.
To je zase papírů.
Sedla jsem si za stůl a začala jsem prvně dělat papíry na stole. Pak jsem se pustila do těch na zemi.

Všichni přišli ke kanceláři. Zvedl ruku a zaklepal.

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na dveře. Promnula jsem si obličej.
"Vstupte!"
Křikla jsem.

Chopil se kliky a otevřel dveře. Nechal je otevřeny, aby ti tři mohli projít. Jakmile vstoupili, vstoupil taktéž a zavřel za sebou.
"Dobrý podvečer, mizukage-sama. Vedu Vám návštěvu."
Ukázal na ně.

Jakmile vstoupili, prohlédla jsem si je.
Děti? To bude teda zajímavé, co budou chtít.
Kývla jsem na něj a ninja odešel.
"Kdo jste a co Vás sem přivádí?"
Zeptala jsem se. Můj pohled spočinul na jejich obvazech.