First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Len som tam stála a čakala som, kým na mňa Shirio prehovorí. Pozorovala som svoje okolie, teda skôr jej kancl. Nezmenilo sa to tu.. nie tak moc, bola som tu vlastne tak.. štvrtý krát.. naposledy už celkom dávnejšie, vtedy tu ešte otec bol ale.. teraz je preč.. tvár sa mi trocha skrivila pri tej myšlienke no hneď som ju znova ustálila do rovnakého pohľadu ako pred tým a len som preniesla váhu svojho tela na druhú nohu, čím som sa kúsok naklonila.

Sedět na lavičce mi už nestačilo, tak jsem si lehl napříč a dal si ruce za hlavu. Zavřel jsem oči, ale nespal jsem. Jen jsem relaxoval a zabíjel nudu.
( Kdyby někdo chtěl hodit řeč, tak nemám ochranou pásku Kiri, ani jiné znaky. Které by mě s ní, nebo mým klanem spojovaly. Tudíž podle toho se prosím chovejte. )

(Tak jo. Nebudu tu čekat jak tvrdý I a beru to tak, že Midori odešla!)

Bolest po tom incidentu stále přetrvávala, ale když jsem nedělala žádné prudké pohyby či jsem se náhle nenadechla všechno bylo v pořádku. Podívala jsem se na Lily.
"Copak jsi chtěla, pandí princezno?"
Možná jsem něco tušila.

Chcela som začať hovoriť no po tom som sa na ňu troška.. vyčítavo pozrela.. Stalo sa ti niečo Shirio-san? spýtala som sa tým svojím zvedavým no ustarosteným hlasom. Jej dych vydával taký.. "iný" zvuk, proste som tam vnímala menšie výchilky vlnenia ktoré.. sa mi moc nepáčilo.

"Ne nic mi není."
Podařilo se mi vylovit úsměv.
"Tak co jsi chtěla?"
Zeptala jsem se znovu.

Uhm.. já.. no.. chcela som ťa znova poprosiť o.. rank genina Shirio-san..
Povedala som zo sklonenou hlavou po čom som sa však znova vystrela.
Nebaví ma to.. na akadémii.. dodala som s takým až.. nevinným hlasom. Ten smutný výraz mi z tváre však stále nemizol.

"Nemáš tam s kým povídat?"
Co to meleš! Vždyť je hodně napřed!
Vynadala jsem si okamžitě. Zapřemýšlela jsem.
"Myslím, že na závěrečkách se provádí jedna ze základních technik, kterou bys chtěla?"
Nebyla jsem si momentálně jistá jestli je to pravda. Sice jsem byla pořád ve vesnici, ale měla jsem jiné starosti.

Heem.. základných technik? tie som ovládla už dávnejšie !!.. aj tie pokročilejšie.. ako Kirigakuren no jutsu, vodný klon.. aa tak.. povedala som možno trošička urazenejším hlasom.. predsa len mala som pocit že o mne začala pochybovať ! Na tvári sa mi taký menší odutý výraz aj nahodil.. proste mi z nej opadla tá nešťastná maska ktorú som už nevydržala ďalej hrať !!

"Já vím, já vím. Aůe pravidla jsou pravidla."
Přeci jen jsem viděla co předvedla u toho jezera a to ji bylo teprve pět!
"Tak co souhlasíš nebo chceš něco jiné?"

Uuhm tak josh !.. a ktorú? ktorú mám predviesť? spýtala som sa zvedavo a v hlave sa mi začali vynárať.. v podstate všetky techniky ktoré som sa naučila.. celkom ma zaskočilo že ich je už tak veľa, do Kirigakure som prišla len s úplným minimom..

"Tak můžeš všechny základní."
Navrhla jsem.

Heem.. t..tak jo !.. pousmiala som sa a následne som zložila jednoduchú pečať. Bunshin no jutsu ! sikla som pri čom sa okolo mňa znova zodvihla vlna chakry.. bola o niečo intenzívnejšia než minule.. následne som to možno troška prehnala páč som nevyvolala jedného ale hneť dvadsiatich dokonalých .. aj keď základných bunshinov... boli v rovnakej polohe ako ja.. mohla som robiť.. hocičo no tým že som sa v Kirigakure začala venovať hlavne tréningu sa moja chakra dosť.. rozvinula.. vlastne to už dávnejšie presiahla kritickú hodnotu ktorú som ešte zvládala ovládnuť a Shirio to mohla práve teraz vidieť.. ako aj minule keď som tej chakry vypustila moc .. Eeehm.. ešte? spýtala som sa takým okatým spôsobom.

"No páni."
Doslova jsem úžasla.
Je nebezpečné v jejím věku mít takové množství čakry. Jednou se našte a neovládne se a bum!
Začínala jsem mít strach, co by se mohlo stát. Kažodpádně zkoušku udělala a tak jsem ji mohla s radostí ohlásit, že se může stát geninem, ale čelenku jsem ji dát nechtěla. Myslela jsem si, že když ji dostane od svého otce, tak to bude lepší. Musela jsem tedy počkat až se vrátí.
"Tak dobrá."
Řekla jsem nakonec.
"Jsi moc šikovná! Teď dám žádost radě. A myslím, že by v tom neměl být problém."
Usmála jsem se na ni.

Klony som zrušila a len som sa pousmiala.. Aaarigato gozaimasu.. povedala som pri čom som sa .. tak troška zachechtala.. na chvíľku som prestala myslieť na to že je otec.. bohvie kde.. a sústredila som sa len na prítomnosť a na miestnosť v ktorej som momentálne bola.. bola som rada že sa mi to podarilo !

"Budeš dřít, aby se z tebe stala velká silná kunoichi?"
Optala jsem se nějak zvědavě. Bylo ji sice pět, ale když už zvládla tolik technik, tak by neměl být problém, aby to chápala.

Joosh !! já budem tá najväčšia ! ..
zaškerila som sa nadšene pri čom som znova vykúzlila očarujúci úsmev !.. bol taký.. veselý.

Už se zase usmívala. Byla jsem za to ráda. Její roztomilý úsměv.
"A kde jsi zapomněla svůj pandí obleček?"
Zeptala jsem se. Byla jsem zvědavá.

Huum.. nikde !.. len.. jaa ja neviem.. proste je trošičku nepraktický..
zaškerila som sa a následne som si len chytila jedno z pandích uší ktoré boli na kapuci.

"Ale byl tak roztomilý."
Řekla jsem dřív než jsem si uvědomila, co jsem řekla.

hem?.. hih.. pousmiala som sa.. vlastne som sa takmer začala dusiť smiechom.. následne ma to však prešlo a len som skočila .. "znova".. po Shirio.. oboma rukami som ju zboku zovrela, zaklonila som hlavu tak, aby som na ňu videla a znova som vystrúhala úsmev.. aa teraz nie som roztomilá ? spýtala som sa takým previnilým spôsobom... já ho nosit budu.. ale len keď nebudem mať nejakú.. heem misiu ! ..zaškerila som sa znova.. bola to príjemná predstava.. ja ako shinobi.

Přiskočila ke mě a objala mě. Zhluboka jsem se nadechla a zatajila jsem dech. Zaklonila hlavu a zeptala se mě.
"To víš, že jsi!"
Rozčepýřila jsem ji vlasy.
"Tak jaktože ho nemáš na sobě?"
Optala jsem se. Nevím proč, ale prostě ten obleček byl roztomilý!

Toshio Ookami

,,Pfuuu koľko lásky." napadlo mu v duchu keď sa v tichosti objavil v miestnosti za chrbtom Mizukage.,, Ajajaja." pokrútil hlavou a urobil krok smerom k nej tak, že stál v jej tesnej blízkosti a nahol sa jej cez rameno.,, Bu." prehovoril nahlas s úsmevom.

Trhla jsem s sebou. Vzápětí na to jsem toho litovala. Znovu se ozvalo mé zranění. A to jsem si myslela, že už to bude v pořádku.
"Klepání ti nic neříká?"
Můj hlas zněl chladně.

Toshio Ookami

,, To by som potom prišiel o šancu dostať sa až tak blízko a to by som si fakt neodpustil." povzdychol si.,, Premrhať takúto krásnu chvíľu by bol hriech no. A ja fakt nechcem byť ten zlý. Ja som hodný." zašepkal potichu s úsmevom.,, A to už nehovorím o tom, že konečne sa môžem z blízka pozrieť do tých nádherných očí." doplnil.

Ja som.. pravdepodobne narozdiel od Mizukage zaregistrovala toho "niekoho" no.. kým som si to stihla uvedomiť a nejak zareagovať tak už stál za ňou a spravil to svoje "bu".. na to som sa len zamračila.. Baka !.. zamumlala som s dosť jasnými známkami podráždenia v hlase !..