Kancelář Raikageho

Vdaka Raikage-sama nebojte sa nič zlé nemám v pláne povedal som spokojne a kráčal som von v spoločnosti ANBU ktorý ma strážili. (Presun)

"Zajímavé takže Kumogakure přece jenom je taková jak jsem si myslel."usmál jsem se.

Prudce jsem si ho prohlédl. "Věř si čemu chceš, dáváme i druhou šanci a pokud máš něco proti, to je tvůj problém" Ušklíbl jsem se, hořce. Jen jsem v duchu doufal, že tohle nebude má osudová chyba. "Jaké techniky jsi teda chtěl?" Zeptal jsem se.

"Nevím jaké techniky tu můj klan nechal proto jsem si chtěl prohlédnout vaši knihovnu."usmál jsem se."A být vámi dal bych si pozor na to komu věřím.Ne že bych toho muže znal."

"Komu věřím, že jen má věc" Odsekl jsem mu. "Neznáš je, dobrá. Knihovna je ti k dispozici, ale pokud se budeš hrabat ve svitcích, do kterých ti nic není, věř mi, že to zjistím. I stěny mají uši.." Dodal jsem a pak mávl rukou, že jestli je to vše, může jít. "Zdržíš se ve vesnici o chvíli déle, zjistím, že děláš něco nekalého a nikdo mi nemůže odepřít to, když si pár dní posedíš ve věznici.." Dodal jsem, čímž jsem naznačil, že ho budou sledovat. Tak jako každého.

"Nebojte se až vyhraji náš souboj budu se procházet po knihovně jak budu chtít."usmál jsem se."Tak já tedy jdu užívejte si čas který vám zbývá."(Přesun)

Doopravdy jsem na to nijak nereagoval a jen mávl rukou. Hned, jakmile opustil kancelář jsem vstal. Přešel ke skříni a začal se hrabat ve svitcích. Nakonec jsem vytáhl jeden s technikou. Raigyaku Suihei Choppu , technika, kterou uměl i čtvrtý Raikage. Pousmál jsem se a sedl si i se svitkem do křesla, posléze jsem se do něj začetl.

Po dlhšom čase som dorazil pred Dvere Raikageho: Zaklopal som a čakal som na výzvu.

Odložil jsem svitek stranou, ačkoliv nerad a protáhl si ztuhlé paže.
"Dále!" Dodal jsem, jakmile jsem zaslechl zaklepání.

Vošiel som dnu. Zdravím Raikage-sama prepáčte že vyrušujem ale nenašlo by sa niečo s čím by som vám mohol pomôcť?

Propaloval jsem ho nezaujatým pohledem, jako každého, kdo přišel. Moc dobře jsem věděl, že ANBU jsou poblíž, takže jsem starosti neměl.
"Není to důvěrná mise, takže ti ji dát mohu. Jednu misi typu B bych pro tebe měl." Podotkl jsem a zalistoval v papírech.
"Na západě Kumo, se nachází rokle prázdnoty, vesničané jí pojmenovali, rokle smrti, jak příhodný název.." Dodal jsem a zamračil se. "Zjistili jsme od špehů, že se tam schovává skupinka nukeninů, není jich mnoho, ale neznám jejich schopnosti. Vím jen, že vesnici škodí, přišlo sem několik hlášení. Tvým úkolem je najít je a co nejrychleji zneškodnit" Dodal jsem a odložil papíry stranou. "Pokud jsi rozumněl, můžeš jít, na tuto misi máš několik dní, ale s tvými schopnostmi předpokládám, že to zvládneš" Neměl jsem rád podceňování, ale přeci jen, jako bývalí Raikage by mu neměla taková mise dělat problémy.

Vykonám Raikage-sama povedal som a išiel som na miesto ktoré určil.
(Presun)

Jen jsem kývl a zmuchlal podklady k téhle misi, abych je posléze hodil do koše, který se začal nepěkně hromadit. Se zvláštním zaujetím jsem se opět ponořil do hloubky svitku a snažil se přijít tomuto jutsu na kloub.

Po dlhej a namáhavej ceste som konečne dorazil pred Raikageho kanceláriu. Zaklopal som a čakal...

Vzhlédl jsem od rozdělaného svitku, tedy spíš jsem jen předstíral, že jsem si ho celou dobu četl. No řekněte, kdo by neusnul při tak namáhavé práci? I když, při práci se nespí, to byl taky fakt.
Chvíli jsem se dával dohromady, utřídil si myšlenky a pak už hlasitějším. "Vstupte!" Vyzval čekající ke vstupu dovnitř.

Vstúpil som dnu a pristúpil som ku stolu."Zdravím Raikage-sama misia je úspešne dokončená"

Po dlouhém zkoumání v knihovně jsem našel všechno co jsem o svém klanu potřeboval vědět a několik nových technik.Dorazil jsme před kancelář a slyšel jsem z ní hlady tak jsem čekal před ní než tam bude volno.

Vzhlédl jsem a spatřil Everesta. Vyslechl si ho a přikývl.
"Výborně, ti nukeninové ohrožovali vesnici dost dlouho. Tady je tvá odměna" I když stále nebyl plně ve službě a byl sledován, splnil misi, splnil. Vyštrachal jsemze šuplíku balíček s Ryo a podal jsem mu ho. Odměna za Béčkovou misi.
"Pokud to je vše, co jsi chtěl, můžeš jít. Kdyby se naskytla volná mise, kterou bych ti mohl svěřit, věř, že tě nechám zavolat"

Dakujem vám Raikage-sama povedal som a zobral som si balíček s Ryo. Takže ja idem (Presun)

Přikývl jsem a pak vyzval dalšího, kdo stál za dveřmi k tomu, aby mohl vejít.

Vešel jsem dovnitř a ani jsem se neposadil jelikož jsem šel jen něco oznámit."Byl jsem v knihovně a našel jsem si co jsem potřeboval o klanu znát techniky si odnáším sebou jelikož by měli zůstat u mě a neměl by je znát nikdo jiný děkuji že jsme mě nechal.vím že jste nemusel a co se týče našeho souboje myslím že ho o chvíli odložíme co vy na to?"poslední větu jsem řekl s úsměvem.

Prohlédl jsem si ho a už se ho chystal mávnutím ruky poslat pryč, než mě jeho poslední věta přiměla se zamyslet.
"Než zesílíš, co?" Řekl jsem to bez obalu, ale pak jen přikývl. "Dobře tedy" Tím, jsem náš rozhovor ukončil, ať si ty techniky klidně bere, má na to právo a já mu ho upírat nehodlám, otravoval by mě stejně pak ještě víc než teď.
Zamračil jsem se, měl jsem mnohem víc jiných starostí, než nějaký souboj o dokazování hrdosti a vyřizování starých účtů. Ne, z Kumo se stal hotel, kde se promenáduje, kdo chce a kdy chce, v mysli se mi pořád míhali nejrůznější obavy o osud světa a tohle byla oproti tomu jen hodně malá drobnost.
"Pokud je to vše, co jsi potřeboval, tak prosím" Trhl jsem hlavou ke dveřím a pak jí zase sklonil k papírům.
Papírování, neměnná, naprosto staromódní a nudná práce!

Otočil jsem se k odchodu ale ještě jsem dodal."Ne než si vyřídíte poslední věci ve vesnici."a hned na to jsem zmizel pryč.(Přesun)

Hned jakmile odešel, nechal jsem si do kanceláře přivolat pár Shinobi.
"Zvyšte stráže u brány, každého pečlivě kontrolujte, už mi doopravdy vadí, že si sem přijde a odejde beztrestně kdo chce!" Zamračil jsem se a mávnutím ruky je poslal pryč. Pak jsem vybral svitek a přemýšlel, o napsání vzkazu. Zůstávat v nevědomosti mi vadilo, víc, než kdy dříve.

Prešiel som z hôr do ulíc , a z ulíc som mieril priamo k tejto budove.
Mal som už vytypovanú dobrú cestu ktorá je najkratšia netrvá dlho a nechodí tade nikto teda ja som si to aspoň myslel.
Ako som sa dostal k dverám kancelárie hneď som na ne zaklopal a čakal či sa niekto ozve inak by som vlastne odtiaľto odišiel .