Kancelář Raikageho

Jak jsem zjistil, nakonec jsem nenapsal nic, což nebylo nijak pozoruhodné, když jsem taky nic nevěděl.
Z rozjímání a úvah mě vyrušil až klepot na dveře.
"Vstupte" Ozval jsem se automaticky a zapřel se lokty o stůl.

Hneď ako som začul že mám vstúpiť dnu priložil som ruku na kľučku otvoril som si dvere a vstúpil som .
Pozdravil som ako som bol dnu a zatvoril som za sebou .
:"Dobrý deň ... chcel by som si od vás vypýtať niečo aby som zistil ako mám ďalej pokračovať v tréningu , myslím tým svoj element ... "

Změřil jsem si ho pohledem a pak přikývl. Neobvyklá to prosba.
"Zdravím. Hm.. Dobrá tedy. Tvé jméno a hodnost?" Zeptal jsem se nejdřív, načež zahrabal v šuplíku, abych našel pár chakrových papírků.
"Jinak, nemáš tedy žádnou představu o tom, co by jsi chtěl v budoucnu využívat? Boj zblízka, boj na dálku?" Zeptal jsem se.
"V Kumo je jen pár elementů, které by jsi mohl mít, aby si reprezentoval vesnici, takovým typickým je Raiton, ale nebudu ti bránit, pokud si vybereš například Suiton, i když to už záleží na podstatě" Pokrčil jsem rameny a čekal, co mi odpoví, abych mu mohl napovědět dál.

:"Tak ... myslím si že asi boj z blízka aj keď to bude podľa toho čo sa budem učiť ale vyzerá to asi skôr na toto .... a element si zoberiem aký uznám za vhodné teda aký vlastne mám podľa toho sa budem riadiť ... "
Poviem a čakám či niečo nájde na to aby som ho zistil .
:"A ja som Kazuma Sumizometsuki a som Genin ... "

Přikývl jsem. "Fajn, tak Kazumo, vezmi si tyhle dva papírky a vlož do nich svou chakru. Do každého zvlášť. A teď tu starou neměnnou říkanku, když máš Suiton papírek zvlhne, když Fuuton rozdělí se uprostřed, když Doton rozpadne se v prach, když Raiton zkrabatí se a když Katon papírek shoří" Pak jsem mu názorně ukázal, jak se ten můj zkrabatil. "V boji na blízko by byl nejlepší Raiton, ale uvidíme"

Přišli jsme do budovy, vyšli ke kanceláři a já slušně zaklepal. Čekal jsem, až nás Raikage pozve dál, protože bych ho nerad rušil.

pozeral som sa ako to tu vyzeá a bolo to tu vzkutku útulné tiež som čakal kým nám otvori

Bez ďaľších zbytočných slov som si zobral lístok a vpustil doňho svoju chakru .
Papierik sa roztrhol a potom sa tie dve polovice skrčily .
Vyzeralo to tak že som mal asi Fuuton a Raiton .
Tak ... a teraz ktoré z toho by som sa mal učiť ?
"Myslím si že sa asi začnem učiť techniky raitonu ... a ja čo viem počul som o jednej čo by sa mi mohla hodiť ak ju tu máte a to je Raigeki no Yoroi .... "

Zajímavé, tyhle dvě podstaty dohromady má málo lidí.
"Um, tak Raiton. Podívám se" Vstal jsem a přešel ke skříni se svitkami. Pokud by to nebylo tady, tak pak jedině v knihovně nebo v knihovně Aliance. Nakonec jsem jí přeci jen našel.
"Hm, ale víš, že na Genina je ta technika dost složitá? Je to pořádný nátlak na tělo, no tvé rozhodnutí" Podal jsem mu svitek.
"Až se to naučíš, vrátit" Varoval jsem ho, ovšem úplně zbytečně.
"A, ještě než odejdeš, zeptám se. Chceš být v týmu? Pokud ne, nemusíš, jen tu mám volného senseie"

"Ak sa niekomu chce si somnou robiť nervy tak mne to nevadí lebo až tak moc neplním príkazi ľudí ...
A neboj vrátim to teda myslím ...
No a kto vlastne by to mohol byť ?Ten senseii čo vie ?"
Svitok som si zobral do ruky .

Nejprve mi zacukalo obočí nad tím, že se našel další, kdo nechová zrovna úctu ke starším, od kdy jsem já všem dovolil, aby mi tykali?!
"To je na tobě, jestli chceš patřit do týmu nebo ne. Osobně bych byl pro, s týmem můžeš jít na složitější mise. A tvůj sensei se jmenuje Sho Yotsuki, před nedávnem byl povýšen na Jounina. Nepochybně ho potkáš někde se potulovat po vesnici, nebo spíše trénovat. Kdyby cokoliv nechám ti ho zavolat, pokud je to vše, můžeš odejít" Podotkl jsem a pak kývl rukou. Hned na to jsem vyzval dál ostatní.
"Hm, vidím, že tvůj sensei jde jako na zavolanou" Podotkl jsem, když jsem spatřil Shoa s dalším chlapcem před teď již otevřenými dveřmi.

Nakoniec sa teda senseii asi dostavil sem tak som mal v pláne počkať že kto to vlastne je .
Svitok som si skryl k sebe .
Ako som tak rozmýšlal ani neviem ako to že som mu ja tykal ?
Som si uvedomil až teraz aj keď to nebolo zámerné .

"Ehmmm... Dobrý den Raikage-sama!" pokýval jsem hlavou před vůdcem vesnice a stoupl si před něj. Moc jsem nechápal, co se tu děje, ale co.. vždyť to já stejně nikdy neřešil! "Ummm chtěl jsem vám představit svého studenta." usmál jsem se hrdě a ukázal na Takasima.

Podíval jsem se na příchozího a pak na toho jeho studenta.
"Zdravím. Tak mi řekni jeho jméno, mám takový pocit, že v Kumo jsem ho ještě neviděl" Nepatrně jsem se zamračil a pak vytáhl odkudsi papír.
"Dobrá, Sho jsem rád, že jsi tu. Mám tu pro tebe dalšího studenta! Prosím, seznamte se. Máš ho odteď na starost, ale myslím, že s ním moc práce mít nebudeš, jak to vidím, bude samouk.." Dodal jsem, trhl hlavou směrem ke chlapci a čekal na Shoovu reakci.

"Zdravím ... ja mám byť teda ten študent ... "
Povedal som a pozrel som smerom k tomu senseiiovi .
Viac som toho ale nepovedal len sa pozrel k tomu ďalšiemu že čo to je za týpka.

"To je Takasimo. On není z Kumo, máte pravdu Raikage-sama... ale sám mě poprosil, abych jej učil a já jsem se toho zhostil. Snad mu budu moci být alespoń trochu nápomocný!" zazubil jsem se. Pak jsem si přebral význam jeho slov a zaškaredil se. Chudák kluk! "Fajn!" kývl jsem Raidonovi a otočil se na nového studenta. Pokusil jsem se o úsměv, aby se chudák nelekl. "Těší mě, jsem Sho. Tvé jméno..?" natáhl jsem k němu ruku.

"Není z Kumo a odkud tedy?" Zeptal jsem se pochybovačně. Ale pak jen přikývl. "Pokud tím tréninkem nezanedbáváš své povinnosti vůči tvé vesnici, tak je to v pořádku, protože tvůj volný čas mě upřímně nezajímá" Dodal jsem narovinu a znovu si přeměřil Takasima pohledem, no potom jsem toho nechal.

"Tsuki Raikage-sama." odvětil jsem a přikývl. Raikage se nikdy s ničím a nikým nemazal, což jsem vždy oceňoval. Zkoušel jsem si představit sám sebe v jeho pozici, z čehož jsem se musel kysele zaksichtit. To by dopadlo hodně vtipně!

Raikage-Dono tešíma volám sa Takasimo Hatchimiri a som z Tsukigakure a moja kage mi povolila aby som mal za učitela Shoa a dal mu papier s povoloním od jeho káge

Převzal jsem si papír od Takasima a prohlédl si ho. Chvíli jsem přemýšlel, než jsem něco zabručel a odložil ho do šuplíku poblíž.
"Dobrá, tím pádem je trénink v pořádku, přeci jenom jsme s Tsuki v Alianci, a pokud ti nevadí, že máš sensee z jiné vesnice.. Hm, obytná část Kumo je ti popřípadě na pár dní k dispozici" Dodal jsem hned potom.
"Pokud je to vše, co jste přišli ohlásit, či chtít, můžete odejít" Kývl jsem a pohledem si přeměřil hromádku papírů na stole, jen s nelibostí jsem pomyslel na to, co mě v příštích několika hodinách čeká za práci.

"Hai! Arigato Raikage-sama." zazubil jsem se, pohledem vyzval oba kluky, aby šli za mnou a vypadnul z místosti. "Nashledanou!" mávl jsem rukou a ztratil se v chodbě. Vrazil jsem ruce do kapes a pousmál se.

Dovidenia Raikage-dono povedal som a následoval som Shoa

Ja som ani neodpovedal ešte teda skôr možno som ani nechcel a vydal som sa smerom tam kam šli vlastne oni .
/presun

prišiel som k Senseiovi a povedal mu do ucha že si musím ísť ešte niečo zariadiť a že sa stretneme u jazera v horách (presun)

Jako obvykle jsem se prodíral papíry ve své kanceláři a do oka mi padl jeden spis. Dá se říct, že prosba a stížnost zároveň. Takovéhle maličkosti bych dávno přešel, jo jenže to by mě nesmělo zaujmout jméno a obrázek.
"Hm.." Zabručel jsem si pro sebe a sledoval obrázek obtloustlé dámy v kostýmku, ověšené zlatými řetězy a prsteny. I tací lidé se najdou, mohla by jít parodovat Vánoční stromeček. No nechtěl jsem si, ale pobouřit takto vysoko postavené a uznávané lidi v Kumo, tak jsem si její žádost přečetl.
A pak vytáhl z šuplíku svitek a napsal na něj krátkou zprávu. Malému orlovi jsem jí připnul na nohu a nechal ho otevřeným oknem odletět. Věděl, kam má letět.
Já se usadil zpátky do křesla a čekal.