Kancelář Raikageho

Vzhlédl jsem od papírů a přejel oba chlapce zkoumavým pohledem. Zahlédl jsem čelenky. Jako na zavolanou, ušetřím si práci.
"Co si přejete pánové? Vidím, že z Kumo nejste" Oba jsem změřil pohledem a opřel se lokty o stůl. Na chvíli jsem se zamračil.
"Víte, co je základem a plnohodnotným projevem úcty? To, že se dokážete podívat silnějším do očí"

Když to tak moc chtěl, tak jsem se mu podíval do očí, moje tvář neměla žádný výraz, ale oči černé bělmo spolu s zlatavě hnědými hadími oči nevypadali zrovna přívětivě. "Posílá nás hokage." Řekl jsem totálně bez nějakého zabarvení hlasu co jsem se naučil hlavně když jsem měl z někoho strach, aby to nebylo poznat.

Jeho chování a oči jsem přešel bez jakékoliv poznámky. Schovávat strach za přetvářku, vážně zajímavé nebo spíš ubohé?
"Takže mluvte, zavřete ty dveře a řekněte, důvod vaší návštěvy, proč vás Hokage posílá?" Dodal jsem a nepřestával je sledovat.

"Hai." Přikývl jsem, ale dveře jsem zavřel zvenčí takže tam zůstal kinto sám. "Ufff, jak já se bojím těch jejich pohledů." Oddech jsem si a sesunul jsem se na zeď a tam jsem seděl.

"Jejich pohledů?" zaslechla jsem jeho větu a naklonila jsem se nad něj. Dívala jsem se mu přímo do očí.
"Kdopak jsi? A proč se bojíš pohledů?"

"Hmm tak posiela nás aby sme vám predali list, ktorý nám dal no ten list má náš 3 člen a bohužiaľ niekde zaostáva..." pozrel som Raikagemu do očí

"Vážně zajímavé, dochvilnost je v životě Shinobiho důležitá, přijde mi, že dnešní generace je úplně jiná, má vlastní hlavu, jak jinak" Rázně jsem zakýval hlavou.
"Mám ještě práci, takže počkejte na chodbě, až přijde ten váš třetí člen, tak se vraťte.." Mávl jsem na něj rukou, přestal ho pozorovat, spíš začal podepisovat pár nových misí a náborů do ANBU, čímž jsem mu dal jasně najevo, že dokud tu nebude ta zpráva, nehodlám se tím více zabývat. "Pokud tam je někdo další, může mezitím přijít"

"Hai" uklonil som sa a odišiel za dvere čakať na Seita... a za dvermi som uvidel zase tu kumnoichi "Ahoj môžeš vojsť"

"Ano pohledů." Když se mi dívala do očí zase jsem sklopil hlavu, takže mi do nich nemohla vidět. "Já jsem Aishi Shiokaze, genin z konohy. Jejich pohledy, to ty moje oči, nechutně připomínají oči Orochimara." Díval jsem se zase do země tak, aby mi nebylo vidět do tváře a tím ani do očí, i když bych se rád Ikaros do těch jejich díval.

"A ty jsi Orochimaru? Nejsi. Tak proč se bojíš?" zadívala jsem se na otevřené dveře.
"Promiň, pak si ještě popovídáme," šibalsky jsem na něj mrkla a vešla dovnitř.

"Zdravím, Raikage-sama," mírně jsem se uklonila a pak jsem se mu zpříma podívala do očí.
"Přišla jsem oznámit, že jsem navštívala Kemono no Sato, jak jste chtěl. Kuchiyose mám, zkoušku jsem úspěšně splnila a..." jemně jsem skousla spodní ret.
"Chtěla bych o něco požádat... Vím, že měla zbraně Zlatého a Stříbrného bratra bývalá Raikage kromě jedné. Banánového vějíře. Ráda bych ho našla... Nevím, kdo ho má, ale věřím, že bych se ho naučila ovládat."

"Dobře." Přikývl jsem a když zmizela v kanceláři tak jsem se zase díval po místnosti.

"kde sa ten Seito motá" povedal som z nervami....

"Nevím ale vůbec mi to nevadí." Mírně jsem se usmál použil jsem na Skuriken jutsu "Jiton: Seigoy magnet Shuriken" A pomocí ještě svého KG jsem ho držel ve vzduchu nad mou rukou a nechal ho roztočeny, a pozoroval jak se točí.

Prohlédl jsem si Kunoichi a pak si něco odškrtl v papírech. "Hm, dobrá, získala jsi svého Summona, což je jen v pořádku" Další otázka mě překvapila, vzhlédl jsem a zkoumavě ji pozoroval. Tak mladá kunoichi a hm.. Odvážný krok.
"Banánový vějíř říkáš?" Na chvíli jsem se zamyslel, pohledem sklouzl i ke dveřím, ale pak zase pozoroval stejně jako předtím Ikaros.
"Víš toho o zbraních Kumo dost, stejně jako o bývalé Raikage. Na genina na můj vkus až příliš. Nezazlívám ti to, jen někdy moc zvědavosti nepřináší užitek" Odmlčel jsem se.
"No, rozhodl jsem se tvé prosbě vyhovět. Pokud jsi tak dobře informována, Banánový vějíř byl před několika měsíci Kumo odcizen, máme jistá podezření, že se ho ujala Otogakure. Tam bychom začali, to pátrání jsem si nechával na později, Kumo nemá tolik Shinobi, aby je mohla vysílat na průzkum, ale.. Ty chceš Banánový vějíř, měla by jsi proto něco udělat. Není lehké ho ovládat, je to velká výzva. Tímto ti zadávám misi, půjdeš dělat zvěda do Otogakure. Záminku nechám na tobě, jak se do vesnice dostat. Opatrně zjišťuj informace a do týdne se mi ohlaš. Úspěch mise a držení Banánového vějíře závisí jen čistě na úspěchu Tvé mise" Něco jsem si znovu zapsal a pak jen čekal na reakci. "Pokud nejsou otázky, můžeš jít"

"Vím toho hodně kvůli tomu, že smrt Raikage byla souběžná se smrtí mých rodičů. Chtěla jsem o ní vědět co nejvíc a nebylo těžké se všude dostat a... Hai..." pokusila jsem se v ničem neodporovat. Vlastně to ani nebylo třeba.
"Zítra vyrazím.. A zcela jistě to dokážu."
Protože nebudu horší než můj bratr... A protože jsem kunoichi z Kumo!
Uklonila jsem se na znamení loučení a vyšla z kanceláře.

Když jsem viděl že vyšla tak jsem jen sklopil pohled, ale soustředil jsem se na kontrolu shurikenu.

"Zajímavé" Podotkl jsem si sám pro sebe a znovu začal něco podepisovat. Ta dívka měla kuráž, to se jí muselo nechat.
Tušil jsem, že na ty z Konohy si ještě chvíli počkám, tak jsem se pustil jednoduše znovu do papírování.

"Proč pokaždé sklopíš pohled, když tu jsem?" otázala jsem se.
"Co je na mě tak hrozného, že se na mě nevydržíš dívat?"

"Na tobě nic, ale na mě." Řekl jsem. "Ty jsi spíš dokonalá." Zamumlal jsem si potichu a doufal jsem že to neslyšela, nemohl jsem moc myslet když jsem se soustředil na ovládání Shurikenu.

"Dokonalá?" zeptala jsem se jemně a pousmála jsem se.
"Arigatogozajmasu," odvětila jsem. Přešla jsem blíž, naklonila se k němu a dívala jsem se mu přímo do očí tak, aby nemohl uhnout.
"Mě se tvoje oči líbí."

Nechal jsem shuriken neroztočený spadnout mě na ruku, dal jsem si ho zase do rukávu. "H..hai. Dokonalá." Trochu jsem se červenal. Kdybych si nezkoušel techniku tak by to neslyšela. Pak jsem se nejistě zeptal, nešlo uhnout pohledem, musel jsem se jí dívat pořád do očí. Měla je nádherné. "Co se ti líbí na mých očích? Jsou nechutný." Mluvil jsem nejistým hlasem.

"Proč přesně? Orochimaru nebyl jediný, kdo takové měl. Jsi originální, to rozhodně, ale zdá se mi, že jsi milý. Na očích samotných přece nezáleží. Záleží na tvé volbě. Na volbě, jestli budeš jako Orochimaru nebo jestli to budeš ty," když jsem dokončila proslov, vydechla jsem. Mluvila jsem doteď souvisle. Úlevně jsem se pousmála.
"Budu muset jít. Mimochodem jsem Ikaros. Ikaros Tenmitsu. Když budete mít na misi čas, zastavte se. Sídlo mého klanu tu zná každý." mávla jsem na rozloučenou a zmizela jsem jim z očí.

(Přesun)

"Určitě se stavím." Řekl jsem už jen trochu nejistým tónem. Pak jak odcházela tak jsem jí zamával. "Je dokonalá, musím ji vidět znovu." Řekl jsem si spíš pro sebe, ale muselo to jít slyšet přes celou chodbu.

V duchu som sa zasmial sa a na tvári sa mi ukázal mierny úsmev "Ts.." ten zvuk som tak vydal po tichu a sadol som si

I když jsem ho zaslechl jsem ho ignoroval, Ikaros mi až moc zlepšila náladu(i v realu Shis) Jen jsem si tam seděl se zavřenýma očima a pořád dokola jsem si přemýtal její pohled, usměv, slova a tón hlasu.