Kancelář Raikageho

Prohlédl jsem si ty dvě individua a pak prohledal papíry na stole. Našel jsem nejnovější hlášení. "Takže, co tu máme. Hlídka hlásí, že se nám u jezera vyskytují podivní Shinobi, chtěli zasáhnout, ale rozhodnutí nechali na mě. Mise je jednoduchá a úkoly primitivní. Zjištěte kdo jsou, pokud se vám jejich tvrzení nebude líbit.. Zbavte se jich.." Dodal jsem a znovu odložil složku stranou. "Nějaké připomínky? Pokud ne a je to vše, co jste chtěli, jděte"

"Haaaai!"kývl jsem a hyperaktivně vytáhl sebe i Toshiho na chodbu, abych se skoro rozeběhl pryč. Potřeboval jsem si nějak vybít energii, nějak se zbavit té mé praštěné aktivity! "Nii-chan dělej!" popoháněj jsem jej nervozně.
Pak jsem konečně prošel dveřmi do budovy a zmizel v ulici.
(Přesun)

Došla jsem ke kanceláři Raikageho.
Mise splněna... Kuchiyose... Máme! Apollo, přistáváme!
Zaklepala jsem na dveře a čekala na výzvu ke vstupu.
Jsem blázen, že chci požádat o něco, co mě jako Genina nejspíš zabije. Ale musím je mít. A já je také získám! Jasné lano, Meč sedmi hvězd a Karmínovou tykev...

ako prvý som našiel tu budovu "heh.." vošiel som na chodbu a hľadal dvere kde ma Raikage pracovňu, nevedel som ju nájsť a videl som na chodbe nejakú kunoichi "Ahoj nevieš kde ma Raikage kanceláriu?"

Bloudila jsem chodbami, když jsem na něj narazila.
"Ettoo... Zdravím," jemně jsem se pousmála.
"To budete muset až do nejvyššího patra, ale dnes tu bude nejdříve až večer. Zrovna jsem tam byla," nadhodila jsem. I přes počet schodů (Vrchní patro bylo až v oblacích) jsem vůbec nebyla zadýchaná. Právě naopak, doslova jsem zářila přebytkem energie.

"Ok díky" pousmial sa a rozbehol sa úplne hore...

Ještě jsem Kinta zahlédl běžet po schodech nahoru Dělá si p*del?! Proběhl jsem kolem té holky vyhnul jsem se očnímu kontaktu, přece jenom moje oči vzdáleně připomínaly oči orochimara, no nebyl jsem na to moc pyšný, hlavně to že i bělmo jsem měl černý. Běžel jsem taky nahoru.

On si asi nevšiml, že jsem řekla, že tu není...
Jen jsem zakroutila hlavou a pomalu šla směrem ke dveřím. Dolů mi zbývala ještě dvě patra.

Počul som že za mnou niekto beží tak som zastavil a čakal kto to bude...

"Jestli odtud pudeme a raikage ten vzkaz nedostane tak te z těch schodu zkopu a to mi můžeš věřit." Pohrozil jsem mu nahoře udýchaně.

"Hmm zamyslím sa....nie" zasmial som sa a išiel som ešte vyššie

Já odtamtud zmizela. Nemělo cenu tam být.
Oni tam možná chtějí zbytečně čekat celý den, ale já rozhodně ne.

(Přesun)

Stále som kráčal za nimi, očividne som sa nikam neponáhľal. S rukami stále strčenými vo vreckách som kráčal po schodoch, až kým som sa nedostal úplne ku nim. "Takže, kadiaľ ku Raikagemu?" spýtal som sa a znovu vykročil za Kintom.

"Úplne hore" a pridal som ešte viac na tempe

"Jděte si kam chcete já se jdu bavit, nahoru nelezu." Vydal jsem se po schodech dolů. A pak ven z budovy (přesun)

Došiel som úplne hore do budovy a videl som tam lavičku sadol som si tam na ňu a čakal ,...

Další problém vyřešen.
Zmuchlal jsem papíry a odhodil je stranou. Zároveň jsem si přečetl dopis, co jsem dopsal a vložil ho do obálky. Zamračil jsem se nad tím ruchem, které se ozývalo za kanceláří, jak se někdo hrnul sem nahoru.
"DALŠÍ!" Křikl jsem od stolu.

Vošiel som do vnútra sám "Ehm, Dobrý deň..." úctivo sa pozdravil a čakal kým vojde Seito...Nervózne sa pozeral či už vojde

Znovu jsem vešla do budovy.
Když to získáme... Bude to něco pro mne...
Zamyšleně jsem vyšla schody a zastavila se před kanceláří.

Po hezké procházce jsem energeticky vyběhl schody, zastavil jsem se před kanceláří, všiml jsem si Kinta, jen jsem se na něj zašklebil. Já tam nevlezu, mám chronický strach z kágů.

Stále som bol nervózny že kde je Seito a v tom som uvidel Aishiho vyšiel som z kancelárie a stiahol ho k sebe "Ešte chýba ten z obálkou" zasmial sa

"Ty zmetku!" Stihl jsem ještě říct, ale pak už jsem stál v kanclu. Pomoooooc Snažil jsem se na Raikageho nedívat, orochimaru není moc oblíbený a někdo s podobnýma očima asi taky nebude.

Zahlédla jsem, jak kolem mne proběhl další chlapec.
"Kawaiii..." vydechla jsem, když jsem si všimla jeho očí.
Nechali otevřené dveře a mě to nedalo a pořád jsem ho se zájmem sledovala. Jeho oči se mi líbily.

Všil jsem si toho jak sleduje moje oči, oči nepatřili mezi mé oblíbené části těla, teda v mém případě, protože jsem nerad když někdo vidí přímo ty moje. Úplně jsem odvrátil pohled i od Ikaros, teď už jsem se díval opřený o zeď do země, jakoby tam bylo něco moc zajímavého, ale ve skutečnosti tam byla jen podlaha. No skvělí, první jsem přímo před nejagresivnějším kagem mezi všemi 5 a teď ještě moje oči, jestli má něco hodně osobního proti orochimarovi tak jsem v *****. Zanadával jsem v hlavě a díval jsem se do země s tužbou jít už konečně od Raikageho pryč.

Když sklopil pohled, napadlo mě, že bych se tam mohla jít podívat, když jsou pootevřené dveře, ale Raikageho bych tím asi nenadchla.
Rozhodla jsem, že až bude vycházet, budu se mu muset představit. Rozhodně jsem měla chuť si popovídat. Zajímal mě. Jeho oči byly tak nějak hypnotizující.