Kancelář Raikageho

Jen jsem kývl příchozímu na pozdrav a vše pořád pečlivě sledoval, kdyby něco.

(já teď jdu nevím kdy se vrátím, asi za 2-3 hodiny)

Ah Raikage-sama vy ste vždy taký istí no nič možno sa vrátite skoro pretože máte dnes toho dosť na práci.Otočil som sa a šiel som preč.
(presun)

Zastal som pred Raikageho kanceláriou a zaklopal na dvere. Čakal som na povolenie vstúpiť a zatiaľ som premýšľal, aká asi Rin-sama bude. Po vzhľadovej aj povahovej stránke...

Raikage asi nemá čas. A tu se to začíná střídat.
Povzdechla jsem si. Kousek dál jsem uviděla lavičku a tak jsem si šla sednout.

Pozrel som sa na prichádzajúcu osobu, ale nevenoval som jej pozornosť. Keďže ma Tsuchikage-sama nepúšťal často z dediny nemohol som vedieť, že je to Mizukage.

(nejsem přicházející už jsem tu docela dlouho )

Hlavu jsem si opřela o studenou stěnu.
Kdybych věděla, že takhle budu muset čekat, tak jsem mohla vyřešit tu záležitost.

(Zítra tu asi nebudu a v neděli do večera asi taky ne...jedu za kamarádkou a nevím, jestli se dostanu na internet...možná jo, ale když tak mě tahejte sebou xDDD)
Znovu jsem jen kývl na osobu, co přišla a došel jsem si sednout za Mizukage-sama. To čekání mě už dost nebavilo...

(nežíkej dvakrát, nebo si to užiješ! Ne to byl joke Jasně budu tě dyžtak jak ty říkáš tahat s sebou )

Nějak jsem tam usnula. Hlavu jsem měla opřenou o tvrdou a studenou stěnu. Trochu jsem se pohnula a probrala jsem se.
"Pokud dopoledne nepřijde, tak jdeme."
Oznámila jsem Akihiru.

(Takže...asi to není jistý...rodiče vyvádí...tak zatím tu jsem xD)
Taky jsem tam nakonec usnul, ale stále se probouzel. Kontroloval jsem, jestli se nic neděje. Naštěstí ne, ale čekání na Raikageho bylo už dost zdlouhavé.
Zase jsem se na chvíli probudil a všiml si, že je vzhůru i Mizukage. Vyslechl jsem ji a kývl."Rozumím..." Stále jsem se na ni očkem díval. Přemýšlel jsem jaká asi je nebo, kdo to vůbec je, ale nechtěl jsem být neslušný a tak jsem se neptal, i když jsem ji pořád sledoval.

(mno jo rodiče potřebují někdy proplesknout teda aspoň tak mi to u některých připadá )

Prohrábla jsem si vlasy. Odlepila jsem se od stěny a zvedla ruce. Protáhla jsem se. Znovu jsem se opřela.
"Můžeš mi říct na co se specializuješ?"
Zeptala jsem se.

(Sorry nebyl jsme tu...musel jsem něco dořešit...)
Jen jsem se na ni podíval."No...náš klan se specializuje na ovládání čakry a vše kolem ní...naše KG je nadměrné množství a schopnost ji využívat...potom by to bylo asi ovládání Suitonu a vše kolem něj..." Zamyslel jsem se."Díky mému klanu se dokážu naučit víc elementů, než normálně, ale vyžaduje to dlouhý a tvrdý trénink....můj otec ovládl 4 až se stal vůdcem našeho rodu...nemyslím si, že bych se někam až tam dostal..." Povzdechl jsem si, když jsem si na ně vzpomněl.

Ovládat více elementů díky jejich Kekkei genkai, zajímavé.
"Hm..."
Řekla jsem pouze.
"Můžu tě ještě poprosit. Co bys mi řekl o Lizzy?"
Podívala jsem se na něj.

Jen jsem zvedl hlavu a podíval se na ni trochu překvapeně. Potom jsem ji zase jen sklonil."No...já...." Nevěděl jsem, co říct."Vlastně o ní skoro nic nevím...ani jsem ji moc neznal..." Lhaní mě opravdu nešlo a já jen mohl doufat, že tomu bude věřit. Nevěděl jsem, jestli o tom, že jsme byli spolu ví, ale snažil jsem se nedat nic najevo, i když to šlo velmi těžko. Co teď...já...nemůžu...

Sledovala jsem ho. Přimhouřila jsem oči.
"Nemám ráda, když mi někdo lže. Jestli mi to nechceš říct, tak to stačí říct, ale budu po tobě chtít důvod toho, proč mi to neřekneš."
Na chvíli jsem se odmlčela.
"Jen chci vědět, jestli bude někdo schopný jistého úkolu, na který bych tě chtěla také poslat. Chci zjistit jestli uděláš, co popřípadě budu po tobě chtít."

Pomalu jsem zvedl hlavu a podíval se jí do očí."Já...ano...nechci o ní mluvit...je...je to moje bývalá přítelkyně..." Nebo pořád..."A samozřejmě, že úkol, co mi zadáte splním...jste přece Mizukage a já mám plnit vaše rozkazy..." Řekl jsem už trochu jistěji. V hlavě se mi to teď míhalo, jak na horské dráze.

"I kdybych ti řekla, abys ji zabil?"
Nepřestávala jsem očima bloudit po jeho obličeji a čekala jsem na jeho reakci.
"Je jedno jestli jsem mizukage, ty nemusíš uposlechnout a v těhle případech to tak i bývá."

Můj obličej zbledl a já byl najednou bílý jako stěna. Dech se mi skoro zastavil, ale naopak tep začal ultra rychle bušit."Z-zabít...j-j-j-á-á.....to..." Nemohl jsem ze sebe dostat srozumitelné slovo. V mých očích šla vidět vyděšení a panika. Nemohl jsem uhnout obličejem, jako bych najednou zamrzl.

Všimla jsem si jeho reakce. Musela jsem se trochu pousmát.
"Příště neříkej, že máš plnit mé rozkazy, když sám dobře víš, že to nesplníš."
Podívala jsem se na dveře do Raikageho kanceláře. Doufala jsem, že by mohl konečně přijít nebo se ozvat.
"Sice je na ni vypsaná odměna, ale zabít ji momentálně nechci."
Řekla jsem v klidu.

Jen jsem sklonil hlavu a pak se postavil a díval se do země. Teď jsem k ní byl otočený zády."Neměla by jste si takhle hrát z lidmi...jednou by se vám to mohlo vrátit...není to nic příjemného..." Když jsem si znovu na to všechno vzpomněl, stiskl jsem ruky v pěst. Ulevilo se mi aspoň trochu, že ji zatím nechce zabít, ale i když jsem se snažil být slušný, toto jsem ji musel říct. Bylo to pro mě něco...něco, co se nedalo popsat a proto mě to i dost vyvedlo z míry.

(Jo a když tak si mě přidej na skypu Mayestro691 ....když budeš chtít...je pak lepší komunikace )

"Já si s lidmi nehraji. Jen zjišťuji, co kdo jak může zvládnout. Abych nedala úkol, který ho přivede na jistou smrt. Nepotřebuji tu mít někoho, kdo řekne, že něco zvládne a vzápětí mi přijde zpráva, že kvůli nějaké zbytečnosti přišel o život."
Povzdechla jsem si a také si stoupla.
"Půjdeme, nebudu tu zbytečně čekat. Jestli Raikage bude něco chtít, tak si bude muset přijít sám."
Odešla jsem z budovy do ulic.
-přesun-

Poslouchal jsem, co říká, ale neodpovídal. Věděl jsem, že v tomto je je moje slabost, ale koho by nebyla. Zabít svou milovanou osobu. Nevím, kolik lidí by to zvládlo. Potom jsem jen přikývl a vyšel za ní.
(přesun)

Najednou jsem se probudil z děsivého snu.
"Boožee neee, já se topím!" vykřikl jsem a utřel spocené čelo.
"Sen? Mocného Raikageho dorazil sen?! Sakraa!" rozkřikl jsem se.

Počul som krik z Raikageho kancelárie, ale už som sa nad tým nepozastavil. Dva dni strávené pred jeho kanceláriou na lavičke mi dali zabrať. Snáď mu Tsuchikage-sama pošle správu...
Postavil som sa a kráčal do dediny.

(Presun.)