Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

''zřejmě nic... ale nemusela by jsi tak rychle utíkat, když se po tak dlouhé době potkáme, nebo na tebe čeká nějaký manžel ?''

"Manžel... prosímtě, prober se z té diskotéky. A neměj strach, určitě se zase brzo uvidíme. Měj se." pousmála jsem se, mávla mu na rozloučenou a zmizela v tmavých uličkách Konohy.
Přesun.

Z lavicky som sa zobral a siel som sa prechadzat

přišel jsem k jedné lavičce na které jsem se posadil a zavřel jsem oči, opřel jsem se do ní tak že to vypadalo jako bych spal ale nespal jsem

Ráno jsem se probudil , na mně hodně brzy a to v 9 hodin.Ospale jsem se dostal do koupelny a osprchoval jsem se.Sešel jsem dolů a vyšel jsem ven.Zašel jsem si do Dango obchodu a koupil jsem si 2 špejle Danga.Prohlédnul jsem si Konohu , která se teprve probouzela , tudíž zde nebylo mnoho lidí.Sedl jsem si na lavičku a v klidu jsem snědl své Dango.Pak jsem se vydal na cvičiště.
(Přesun)

Vydal som sa spolu z Romguom na trenovacie miesto .

Večer nebo spíše v noci jsem se vydal do ulic a vešel jsem do domu.Všechno kolem jsem ignoroval a vešel jsem do svého pokoje.Lehl jsem si na postel a přemýšlel jsem o dnešku.*Ksoo...proč to muselo dopadnout takhle....proč jsem to takhle zkazil..jediná šance....a já jí propás...jsem to ale vůl* pomyslel jsem si naštvaně a usnul jsem.

Probudil jsem se kolem 10 hodiny , ale ven z postele jsem nešel.*Ksoo....dneska nemám chuť na trénink...nemám ani chuť jít ven...* pomyslel jsem si , ale pak mi zakručelo v břiše.*Takže hlad mě asi donutí no.* pomyslím si a vylezu ven z postele.Rychle se osprchuju a jdu ven.Zašel jsem si do Dango obchodu a koupil si 2 špejle.Pak jsem se toulal po Konoze.

Prechádzal som sa po Konohe. Hľadal som niekoho kto by náhodou nepoznal môjho senseia. Narazil som na Katashiho. Tamten týpek bude asi ninja.. možno ju pozná. Pomyslím si a prídem k nemu. "Čau, nepoznáš náhodou Mikomi Hyuuga?" Spýtam sa a čakal som na odpoveď.

Jen tak jsem procházela ulicí. Všichni na mě divně koukali kvůli mému vzhledu a oděvu. Cítila jsem se dost divně.. Radši jsem koukala přímo před sebe a šla dál..
(Potřebuji nějak zapojit do děje, nemám tu co psát.. )

Přišel ke mně nějaký kluk a ptal se na Mikomi-sensei.*Hmmm....co po ní asi chce??* pomyslel jsem si."Jo znám....a můžu se zeptat proč tě to zajímá??" odpověděl jsem mu a zeptal jsem se.*Že by nám přidělili dalšího do týmu...do by bylo úplně někde..* pomyslím si a čekám.

"Bol som pridelený do jej týmu" Poviem nie veľmi nadšene. Nepáčila sa mi myšlienka že ma bude učiť žena. "Nevieš kde teraz je?"

*Kso...takže je to jak jsem myslel....bohužel no...* pomyslím si naštvaně., ale navenek to nedávám znát."Myslím že bude v sídle klanu Hyuuga...dneska jsem jí ještě neviděl..." odpovím mu a jdu se dál toulat Konohou.

"Mm." Poviem potichu. Otočím sa za ním. Je nejaký divný. Poviem ale po chvíli ma o prestalo zaujímať a šiel som ďalej.
(presun)

*Sice jsem si ráno říkal že to bez tréninku vydržím , ale jak sám vidím není to tak.Nemůžu prostě celý den jen chodit po městě a nic nedělat.Kso...Já...musím!!* pomyslel jsem si a vyběhl jsem co nejrychleji směrem na cvičiště.
(Přesun)

Jako každý den ve který jsem měl volno jsem seděl na jedné větvi na které jsem nebyl téměř vidět, nohy jsem měl rozložené po celé větvi a v ruce jsem držel knihu, kterou jsem si četl a ignoroval jsem život kolem

Po dlouhé době létání v Suně a v okolí ostatních vesnic jsem dolétl konečně do Konohy..No hurá..Slétly jsme s jestřábem dolů a přistály.''Odpočiň si už máš dost..''Šeptl jsem a odvolal ho.Co asi budu dělat?Třeba budu mít štěstí..Opřel jsem se o zeď a pozorně sledoval okolí..

Přišel jsem směrem od Hokageho Kanceláře a zamířil jsem si to domů.Vyšel jsem do druhého patra a sbalil jsem si jen to nejpodstatnější což bylo náhradní oblečení a pití.Pak jsem vyšel ven s batohem a v Dango Obchodě jsem si koupil nějakou svačinu , kterou jsem si schoval.Pak jsem se vydal ke bráně.

Bežal som k bráne. Po ceste som bežal domou a zbalil som sa. Potom som bežal k bráne. Sakra dúfam že som misiu až tak nezdržal.
(presun)

Procházela jsem ulicí.
Neměla jsem, co na práci, takže jsem se po chvíli posadila na opěradlo jedné z laviček, jak bylo mým zvykem. K čemu mi byl Byakugan, když jsem byla zamyšlená.
Samozřejmě jsem si nevšimla, že na stromě nad lavičkou kdosi sedí.
Zamyšleně jsem pohodila vlasy.

Jakmile už mi dělalo problém vidět na písmo zavřel jsem knihu a tu jsem si zastrčil do mého kabátu, vstal jsem a dlouze jsem se protáhl při čemž mi zakručelo v břichu, ďábelsky jsem se usmál a seskočil jsem z větve na střechu obchodu s rámenem, seskočil jsem ze střechy přímo před dveře, při dopadu jsem si prohlídl vnitřek obchodu, nikdo zde nebyl což mi naprosto vyhovovalo, vstoupil jsem dovnitř a objednal jsem si ihned misku rámenu, posadil jsem se a pomalu jsem se pustil do jídla

jakmile jsem dojedl, zaplatil jsem a vyšel jsem z obchodu, ihned jak jsem vyšel jsem si vytáhl cigaretu a tu jsem si zapálil, jakmile jsem popotáhl, žhaví konec cigarety osvítil můj obličej který se podobal spíše ďáblu než-li člověku, vyfoukl jsem kouř a vydal jsem se na procházku po opuštěných ulicích
''zase den vo ničem'' odkašlal jsem si a v klidu jsem při procházení dokuřoval cigaretu

Po dokouření několika cigaret jsem šahal do krabičky pro další, avšak žádné už zde nebyli ''do pr...'' řekl jsem tiše a vydal jsem se domů kde jsem jich ještě několik měl
- přesun

Prechadzal som sa po ulici .
Na trenovacom mieste ma to uz nebavilo .
Ako som siel vsimol som si siediet na lavicke Shijin .
Siel som k nej tak ze bola predomnou a videl som jej na chrbat .
Zdala sa mi zamyslena tak som sa zacal plizit .
Nevedel som ci to zaberie ale mohlo ,preto ked som dosiel k nej som hlasno vyriekol a pritom jej z oboch stran sa prudko dotkol ramien .
"Baf!!"
No potom ma mi Rongu poriadne zahryzol do chvosta .
Nezakrical som lebo som zatal zuby a silno som zasycal .
"Shijin sama ... umm hned som tu ."
Rongu uz bol prec a ja som zmizol niekam prec za nim .

Prudce jsem s sebou trhla.
Nevšímala jsem si nikoho a ničeho a tak jsem proseděla celou noc.
Ani jsem nevěděla, jestli jsem spala. Byl to spíš takový stav, kdy ještě nespíte a usnout nemůžete. Ryuuji zase někam zmizel. Oslovení mne už ani nevyvedlo z míry. Nevnímala jsem ho. Když to náhlé vyrušení z "bdělého polospánku" zmizelo, znovu jsem začala prázdnýma očima hypnotizovat zeď naproti.