Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

''budu chodit uličkami konohy a čekat až mě někdo přepadne ze zadu a uškrtí''

Zatvářila jsem se, jako kdybych mluvila s hloupoučkým a nechápavým dítětem.
"Ale já to myslela vážně. Nedělám si legraci. A dobře si rozmysli, než řekneš že vážně mluvíš i ty sám."

''víš... důvodem mého bytí byla nejdříve dívka, po té zjištění o tom zda jsou mí rodiče naživu, bohužel nejsou, také sloužily jako experiment, ale byli zabiti, a po té druhá dívka... která zde už také není, další jiný důvod nemám''

Povzdechla jsem si. No... alespoň se nechce nikomu mstít. Třetího do počtu už bych nerozdýchala.
"Rozumím ti. Ale myslím si, že je vždycky důvod pro co žít. Pokud ti to tak nepřijde tak jdi a hledej. Je jedno kde, i to samotné hledání ti určitě pomůže připadat si naživu. Jediné co bys neměl je hrabat se v minulosti, kterou nemůžeš změnit."

usmál jsem se a otočil jsem se na ní ''vždycky se snažíš všem pomoc'' podíval jsem se jí do očí ''jaký je tvůj důvod žití ?''

Já a pomáhat? To mě ve snu nenapadlo. Spíš ráda lidem ničím životy... Jak se to tedy vezme.
"Od mala mě nezajímalo nic než moje rodina. Jak jsem začala brát rozum, byl pro mě významný i můj klan. Nakonec mi došlo, že celá Konoha je pro mě důležitá. Měla jsem jediný cíl, stát se silnější, abych mohla chránit lidi na kterých mi záleží. Nakonec se asi povedlo, mám už svůj vlastní tým, stala jsem se jouninem, ale i když jsem si splnila všechny cíle, pořád je co dělat a co zlepšovat." pousmála jsem se.
"Lhala bych, kdybych řekla že nejsou vzpomínky, ze kterých se mi dělá zle. Ale bohužel. Stalo se. Místo toho abych prahla po pomstě a seděla se založenýma rukama se snažím být k něčemu. Já vlastně nesnáším násilí." dodala jsem zamyšleně.

''už tomu bude pár měsíců co jsme se potkali'' mile jsem se usmál ''pamatuji si jak jsi mne objevila mezi davem lidí, nebo jak tě unesl ten člověk''

"Myslíš jak se mi nezdála podezřelá osoba zahalená v černém plášti, která na mě vybafla před sídlem? Máš pravdu, na to se zapomenout nedá. No... na ten únos taky ne." ušklíbla jsem se.

Přišel jsem směrem od monumentů.Šel jsem nejprve na náměstí do Dango obchodu.Po cestě jsem v dáli viděl Mikomi-sensei jak mluví s nějakým mužem.Pokud si mně všimla tak na ní mávnu a jdu dál.Pokud si mě nevšimla tak prostě jdu dál do obchodu.Tak si koupím špejli Danga a jdu domů.Dango po cestě jím.Před domem vyhodím špejli a vejdu dovnitř.Vyjdu po schodech , otevřu dveře do pokoje a lehnu si na postel a přemýšlím o tom , co jsem se dnes naučil.

''nebo na tvá dilema a návštěvy hospůdek, po té schůzky s Aliim a Shijin a nebo to jak jsme spal u vás doma a ty jsi zamkla všechny místnosti''

Opětovala jsem mávnutí Katashimu a pousmála se. Vypadal unaveně. Nejspíš zase trénoval, ale jsem ráda že se může ještě hýbat. Snad to nepřežene.
"Jo, také si dobře pamatuju. No, v sídle klanu je pořád veselo. Nedávno jsem tam byla svědkem křížení genů klanu Hyuuga a Uchiha." zasmála jsem se a hned zase zvážněla, jelikož mi došlo, že mluvím až moc.

''neříkej, a jak to dopadlo ? a mezi kým ?'' otázal jsem se ihned

Zatvářila jsem se smrtelně vážně.
"To je přísně tajné. Ale zdá se, že to dopadlo dobře. Tedy geny našeho klanu zůstanou nezmutovány." pokývala jsem hlavou a tvářila se domýšlivě.

''a kdo s kým'' loktem jsem do ní drkl

"Přísně tajné." pravila jsem s vážným pohledem a dloubla ho do žeber.

''tak to bylo ošklivé'' podotkl jsem ''za to mě to musíš říct''

Rázně jsem zavrtěla hlavou.
"Ne, to je záležitost našeho klanu." zopakovala jsem dloubanec do žeber.

přišel jsem k ní blíž tak že se naše těla dotýkala, chytl jsem jí za pasem a následně jsem se k ní sklonil a tím jsem ji zaklonil dozadu jako při tanci tak že vysela ve vzduchu ''tohle už nedělej'' pověděl jsem šepotem a mile jsem se usmál

Za hlavou se mi objevila modrá anime kapka.
"Pusť mě, nebo tě to bude sakra bolet."

''Když tě pustím tak spadneš na zem, přece ti nebudu ubližovat''

"Tak mě vytáhni zase do vertikální pozice pako." pravila jsem mrazivým tónem.

pomalu jsem ji postavil do vertikální pozice ''toho naděláš'' obtočil jsem zorničky kolem dokola

"Nemám ráda když mě někdo ovládá. Jakkoliv. To je celé. Pochybuju že na tom budeš jinak." pokrčila jsem rameny.

''asi máš pravdu...připomeň mi prosím tvůj věk'' šibalsky jsem si ji prohlédl

"Šestnáct." ušklíbla jsem se a rozhlédla se po ulici.
"No nic, je čas se pobrat domů. Máš ještě něco na srdci než odejdu?"