Hostinec-Výčep

''demoluješ nám tu podnik''
podotkl jsem

"už som v pohode"
prešiel som sa k dverám

''tvá pěněženka nebude v pohodě, pokud tedy chceš opravit tu díru ve zdi''

vejdu do podniku a vidím ten bordel
"No to je celý Tetsuya." řeknu a jdu k baru

chystal som sa niečo povedať itsukimu no zahliadol som halinor
"ale pozrime sa"
otvoril som dvere a čakal kým vojde

Zastavila jsem se u Tasua. "Jdeš tedy do Kiri?" optala jsem se.

jen jsem u baru utíral nadále skleničky

"Tady je nějak veselo, to si pěkně užíváte když já pracuju." popíchnu Aoiho a jdu za ním do zadní místnosti (přesun)

´ Ne nejdu a viděl sem to si s ním šťastnější bud si s ním´vyhrkli mi slzy otočil sem se šel ven tam sem se opřel o budovu a brečel

zavrel som dvere silnejšie ako otvoril že až mierne popraskalo sklo
"kto si myslí že je že ma ani nepozdravila?!"

''víš co... začni použivat buď antidepresiva a nebo si pořiď jednu rostlinku jménem konopí a užívej jí ... to ti pomůže''

hodil som po ňom stoličku
"dnes na tvoje reči nemám náladu"

Sklonila jsem hlavu. Netušila jsem jestli bych měla jít za ním nebo ne. Hlavně jsem nevěděla, co bych mu měla říct. Vyšla jsem ven. Už byla tma, tak jsem pozorovala jen jeho obrys.

odrazil jsem stoličku rukou jelikož jsem mu nechtěl ukazovat prozatím mou rychlost... ''věci se nehází''

"na toto nemám"
šiel som vonku

"To je ubožák." Řekl klon a proměnil se na vrány, které se rozprchly.

nevědel sem co dělat tak sem jenom čekal jestli shiz příde a řekne mi něco

Přišla jsem k němu. "Hm..." začala jsem. Sklonila jsem hlavu. "Omlouvat se ti, asi nemá cenu..." zašeptala jsem.

otočil sem hlavu směrem od ní´Za co by ses mi omlouvala že někoho miluješ víc´

Cítila jsem jak mi vlhnou oči. Nechtěla jsem brečet. Jedna slza mi stekla po tváři. Rychle jsem zvedla ruku k obličeji a hřbetem ruky ji setřela. Netušila jsem, co bych měla říct. Několikrát jsem otevřela ústa, ale nakonec pokaždé jsem je zavřela. Zády jsem se opřela o zeď.

´Ty si ještě tady proč nejdeš za svým miláčkem´

Jeho slova mě zasáhla. "Je mi to líto..." zašeptala jsem. Otočila jsem se k němu zády. Prohrábla jsem si vlasy. Slzy jsem už nezadržovala...

stoupl sem si za ni a dal sem ji bradu na rameno´Koho máš radši mě nebo jeho?´

Přitiskla jsem se k němu. "Já nevím... Je mi s tebou dobře, ráda s tebou trávím čas... Jeho znám už dlouho..."

´To je nukenin ne?´