Hostinec Kanachi

Vošiel som dnu ako vždy, a sadol si na to isté miesto ako vždy. Dnes sa tu potulovalo dosť málo ľudí, aj keď je pravda, že v takýchto neskorých hodinách moc zákazníkov nemávajú. Prišla ku mňa ako zvyčajne moja obľúbená obsluha. No mávol som rukou, a ona ako vždy pochopila, že má prísť za chvíľu.

Dorazil jsem do hostince a porozhlédl se kolem. Všiml jsem, že Mukotushi už tam dávno je, sedl jsem si vedle něho, obvyklé místo.
Objednal jsem si rovnou flašku Saké, kterou přede mě během chvilky postavili.
"Dřív se uvolnit nešlo" Podotkl jsem, místo typického ahoj. Nebyl jsem zahořklý, jen z toho stereotypu spíše otrávenej.

,,Ako vždy. Už sa ani nemusíš ospravedlňovať, aj tak nemám na výber."
Podotkol som a pritom som vôbec nebol pre jeho neskorý príchod naštvaný.
,, Počul som, že sa toho od mojej poslednej návštevy veľa zmenilo. Viem, že som povedal, že ti budem vždy k dispozícii, ale nedávne udalosti ma od tohoto sľubu nejakým spôsobom oslobodil. Ver mi tiež nie som z toho 2- krát nadšený."

Jen jsem přikývl.
"Nevadí, myslím, že jsi slyšel o posledním srazu Kage nemám pravdu?" Zeptal jsem se ho, tyhle události mě tížily víc, než bylo znát. Nevěděl jsem, jestli o tom věděl nebo ne, jen jsem to prostě načal.
Pak jsem si nalil do kalíčku Saké a chvilku ho pozoroval.

Ticho som len vzdychol, a prizeral som sa ako si ulieva saké. A mňa vynechal.
Moc som z toho nebol nadšený.
,,Ak ti mám povedať pravdu, klan bol celý ten čas odtrhnutý od okolnajšieho sveta. Dokonca aj zvedi boli oslobodený od ich úloh. No ak ti mám pravdu povedať keď som prišiel do mesta zdalo sa mi trocha iné."

Podíval jsem se na něj.
"Jiné v čem?" Zeptal jsem se, a přikývl k ostatnímu, co řekl, ačkoliv se mi to zdálo podivné. "Pravda je, že se něco děje, něco, co rozhodně nepřinese nic dobrého, ani Kumo, ani jiným vesnicím.." Zamračil jsem se a radši do sebe jeden obsah kalíšku hodil.

,, Je jasné, že za tvojej vlády ako za vlády každého nového kage, sa stavajú iné priority. A k tomu, že sa niečo blíži by som si ťažkú hlavu nerobil, vždy malo niečo prísť a nikdy nič neprišlo. Už sme dosť dlhú dobu nezažili, čo je to zlé."
Povedal som a nahodil na obe témy naraz, čím by som sa mohol dozvedieť niečo viac.
Stále mi však pripadalo divné, že si do pohárika nalieva sám. Ten sa musel naozaj zmeniť.

"V tom máš zřejmě pravdu, Kumo se vypořádala se vším, co přišlo, a stále tu stojí" Podotkl jsem, ani nevím, jestli jsem chtěl teď zajít někam do hloubky, možná později.
"Hmm, jiné priority, možná máš pravdu, možná ne. Děje se toho spoustu, to, že Kumo vstoupila do Aliance jistě víš, máme tak dostupných více zdrojů.."
Podíval jsem se na svou láhev Saké a pak na Mukotushiho prázdný kalíšek. Nadzvedl jsem obočí a pak si pro sebe něco zamručel. Vzal jsem svou láhev a nalil mu plnou, abych objednal další, pro nás dva by byla jedna málo.
"Tak, jsem rád, že si mě sem vytáhnul, asi jde na mě opravdu senilita, ale musíš se se mnou napít, zatuchlina kanceláře mi neprospívá a všechno se mění" Podotkl jsem a nalil i sobě.
Raidone, stárneš a je to na tobě sakra vidět!
"Jinak, chtěl jsem se tě zeptat, myslíš, že by jsi zvládl mít za studenta Jinchuurikiho?" Mohl to brát i jako výzvu a taky ne.

Videl som ako môj priateľ nalieva do môjho pohárika, a tak sa mi na tvári objavil očarujúci úsmev. Zobral som si teda môj pohárik a vypil si z neho, no keď som začul tích pár slov trénovať jinchuurikiho, dúšok saké som vyprskol pred seba.
,, Ehm, prepáč."
Raikage mal celú tvár od toho. Tak ani som si nevypil a už to ide zo mňa von
,,Prepáč, ale nechcem sa pliesť do vecí, keď som bol z dediny tak dlho off. Neviem uvidím, poobzerám sa po okolí a potom ti dám. Zatiaľ môžme túto tému nechať otvorenú."

Nepatrně jsem se zamračil a utřel si do rukávu mokrou tvář. No nevyjadřoval jsem se k tomu. To je tak překvapený?
"Nemusíš mít jen Jinchuurikiho, víš, Kumo nemá zrovna moc elitních Jouninů, a tak se snažím začlenit každého, navíc ten Jinchuuriky je prozatím mimo Kumo, takže to stejně počká" Mávnul jsem nad tím rukou a pak pokračoval.
"Děsím se okamžiku, až přijdu do kanceláře. Co všechno tam na mě v tom kanclu bude čekat. Nejenom, že věrné přítelkyně hromádky papírů, ale ta fronta, je toho poslední dobou dost.." Podotkl jsem, nalil mu další, neměl jsem ho v úmyslu opít, možná trochu, ale tím víc sebe.

Pozoroval ako mi nalieva do môjho pohárika a pritom pokračoval slovami odbočujúc od prvej témy. ,, Ehm, tak teda uvidíme s tím jinchuuriky."
,, Eto, k tej tvojej prepracovanosti sa ani nečudujem. Vedel si čo sa bude s tebou diať a aké budeš mať povinnosti. A ty si ich zobral až príliš vážne, mal by si si dať raz začas pauzu a porozhliadnuť sa po vesnici. Ani nevieš čo sa tu deje. Hneď čo som len prišiel do nej, znechutil ma ten pocit ako to tu vypadá. Mal by si sa začať starať aj o vesnicu a jej občanov, nielen myslieť na sebe a shinobi."Začal som rozprávať trocha s vážnym tónom a to som veru nechcel. Odbočil som teda aj od tejto témy.
,, A ako sa má tvoja rodina?"

Nad jeho vážným tónem jsem se zamračil. Nelíbil se mi.
"Starám se o občany, Kumo nevypadá tak otřesně, snažím se postarat o obrannou sílu vesnice, blaho a ochrana Kumo je byla mou prioritou a vždycky bude.." Obhajoval jsem se, jak bylo ve zvyku, dát za pravdu jsem mu nechtěl, i když bych se nad tím možná zamyslet měl. Ne, má tvrdohlavost v momentální situaci byla prostě silnější.
"Má rodina se-" Nestihl jsem to dokončit, protože se do hostince vřítil udýchaný Shinobi. Ve vteřině na mě vychrlil něco o nečekané návštěvě v kanceláři a já mohl jen tupě zírat a mračit se dál. To už se zřejmě nezmění.
"Dát si jednou za čas pauzu, ani to mi nedopřejí" Zamumlal jsem si pro sebe a pak vstal. Vyklopil do sebe obsah kalíšku a mávnutím ruky poslal ninju pryč.
"Jak vidíš, povinnosti nepočkají, ani teď. Rád bych si s tebou promluvil ještě někdy znovu, mám toho víc na probrání.." Vytáhl jsem z kapsy peníze a dal na stůl útratu za mě i Mukotushiho. Pak jsem se otočil.
"Pokud chceš můžeš jít se mnou, nestává se často, že bych měl nevítanou návštěvu, pokud nechceš, nevadí. Tak zatím" S těmihle slovy jsem Hostinec opustil, rozloučil se s obsluhou a rozešel se směrem ke kanceláři. Samozřejmě trošku rychlejším a hlavně nakvašeným tempem.
(Přesun)

Všimol som si čo sa dialo, počkal som čo mi Raikage povie no nemal som napláne ísť s ním preto som mu povedal
,, Prepáč ale myslím, že pôjdem vlastnou cestou, chcem sa poprechádzať vesnicou, ak dovolíš."
Počkal som kým Riakage- sama odíde a potom som sa postavil zo stola aj ja.
Rozhodol som sa, že sa pôjdem poprechádzať po meste a poobzerám sa čo sa od mojej poslednej návštevy zmenilo.