Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

Netušila jsem, jestli jeho poznámka patřila mě nebo vajíčkům a raději jsem to nezkoumala xD Položila jsem talíř s jeho buď hodně pozdní snídaní nebo večeří na stůl a podala mu ruku, aby mohl vstát.
"Baka, měl bys být opatrnější. Takhle si ublížíš a já tě pak budu muset léčit," zamumlala jsem a pomalu ho dotáhla až ke stolu. Dotáhla, ale jemně.
"Mimochodem, když budeš chtít a až se uzdravíš, tak pro tebe budu mít možnost jak někomu dělat senseie. Pod mým dohledem. Chtěl by sis to zkusit?"
Zatím neví, co to obnáší... Ale já s tím tvorečkem ve svém těle za chvíli nebudu na trénink Hyuugy stačit, potřebuji k tomu obratnost. On už všechno umí a kdyby si párkrát zatrénoval s mým novým svěřencem, neuškodilo by mu to. Ach, Naomi sensei... Jak jste to zvládala vy?

Po te rane Juukenem sem Se postavil upravil si uces a rikam nahlas:
A ze Zensky jsou Jemna strvoreni? Tak jak se rozdavala jemnost ta v rade urcite nestala.
No po chvili jsem se usadil na lavicku kde jsem nejakym zazrakem usnul. Po chvili se objevila Tsuki a omotala se mi kolem krku jako sala.

Když mě Shijin vytáhla na nohy a táhla ke stolu spokojeně jsem se usmál.
"Přitažlivost vajíček vítězí..." zamumlal jsem. Moje předešlá poznámka totiž nepatřila ani jim, ani Shijin, nýbrž tíži zemské, která by skutečně přitažlivá. Během posledních čtyřiadvaceti hodin na můj vkus občas až příliš.
Posadil jsem se ke stolu a spokojeně se usmál. Až tady jsem odpověděl na její výtku.
"To nic, jen se mi od včerejška trochu motá hlava. Trochu kvůli tomu padám, ale to nic, to přejde." Zahleděl jsem se zálibně na vajíčka. "Jen počkej, až se jednou do té země netrefím, to budeš koukat!" podotknul jsem již s částí vajíček v ústech, ale dával jsem si pozor, aby mi do nich nebylo vidět. Polknul jsem a zazubil se.
"Ty se ptáš, jestli to chci zkusit? Vážně se ptáš? Jasně, že chci!" reagoval jsem nadšeně na její nabídku.

"Heh," jen jsem zavrtěla hlavou.
"Tak to je dobré, protože Naomi-sensei se vypařila a já se rozhodla převzít její práci a vycvičit mladší generaci Hyuugů. Tebe mám ještě taky co učit. Minimálně padat na zadek, jinak se nám tady přizabiješ," neodolala jsem a musela jsem se rozesmát.
S tím jsem zmizela před dům a postavila jsem se na Shinjira.
Pomalu jsem se k němu přiblížila.
"Vstá-vat!" rozkouskovala jsem si slovo na dvě části a dost hlasitě mu ho zakřičela do ucha.
"Budíček, trénink a co tu spíš na lavici? Nastydneš! Musíš na sebe dávat pozor."

Když se otočila a vyšla ven, vypláznul jsem za ní jazyk. Pak jsem se znovu pustil do vajíček. Nakonec jsem je do sebe naházel všechny a ještě by bylo místo na další. Můj mozek konečně obdržel novou dávku pohonu, takže jsem mohl začít myslet o něco víc.
Hmm.... Naomi-san se vypařila? To je divné.... a Shijin se rozhodla převzít její práci? zadíval jsem se do prázdného talíře a došlo mi, že ona se ani nenajedla.
¨"Hmm..." snažil jsem si vybavit co nejvíce okamžiků, kdy jsem se setkal s Naomi. Moc jich nebylo. Když můj mozek zkonstatoval tento fakt, přidal k němu ještě úlevné "naštěstí". Nakonec jsem se zvedl od stolu a talíř uklidil do dřezu. Stále zamyšlený jsem se vydal ke vstupním dveřím. Otevřel jsem je a všiml si Shijin ještě s někým dalším. Podíval jsem se na ní a přemýšlel, co Naomi většinu času, co jsem jí viděl, dělala. Obezřetně jsem k ní došel. Tentokrát se to obešlo bez zakopnutí.
"Ty, Shijin? Neznamená to, co jsi řekla, že budeš denně pít hory energi drinků a kafe, že ne?"
Tohle byla sice až druhá věc, kterou Naomi dělala nejčastěji, ale ptát se jí, jestli bude řvát na lidi se mi nejevilo, jak dobrý nápad. A ty energi drinky byly rozhodně zdraví škodlivější.

Zvedla jsem zamyšleně hlavu.
"Ne. Jsem těhotná, baka. Energi drinky a kafe mám zakázané. Kafe bohužel, protože poslední měsíce mě drží při životě. Ale víš... Mám příliš volného času, když neplním mise. Tak ho zabíjím tímto způsobem," zakřenila jsem se.
Měla jsem to promyšlené a bylo jasné, že nikdo z nich mi neuteče.
"Mám ještě pár měsíců a za ty z vás udělám elitní členy klanu Hyuuga."
Pak jsem jako omylem mávla rukou a ukázala na Shinjira.
"Mimochodem jeho budeš učit. Nejdříve 32 úderů, umí prvních pět."

Vytřeštil jsem oči a zamával rukama ve vzduchu.
"Ty si těhotná?! Jak to, že o tom nic nevím!" sýbnul jsem se k jejímu břichu a začal se na něj zubit.
"Já budu strejda! Budu strejda..." vypadal jsem, že každou chvíli začnu tančit okolo oslavný tanec hula hula. Pak jsem se malinko zarazil a znovu se narovnal. Pokusil jsem se zatvářit vážně.
"A už se ví, co to bude?" z mého hlasu zněla zvědavost. To co říkala potom mi snad ani nedošlo k uším. Tohle bylo přeci důležitější!

"Nevíš o tom nic, protože se o svoji sestřičku nezajímáš," nervózně jsem si prohrábla vlasy a najednou jsem zbledla.
"Ani slovo tátovi, jasné!" naprázdno jsem polkla, ale vzápětí jsem se snažila dělat, že se nic nestalo.
"Ano, vím to. Ale nechám si to pro sebe," pousmála jsem se a vzápětí se můj výraz potřetí změnil. Tentokrát jsem dostala tik do oka.
"To sis myslel, že jsem prostě jen tak ztloustla nebo sis vůbec nevšiml, že je to na mě vidět?"

"Tátovi ani slovo," přikývnul jsem vážně. Přece bych nepotopil svojí sestřičku? Ona to konec konců taky neudělala. Jen mi bylo podivné, jak to před ním chce utajit později... to už jsem měl ale jiné starosti, protože se na mně hrnula hora zamaskovaných i naprosto jasných výčitek.
"Samozřejmě, že se zajímám! Jen... ta hlava a to točení.... člověk si nevšimne... hned vypadáš jako proutek... ale te´d vidím, jistě.... hmm.... hmm..." ze začátku jsem na svou obranu rozhoazoval rukama, ale na konci jsem zůstal jen u "znaleckého pokyvování". Pak jsem se zase uvolnil a rychle shýbnul k jejímu bříšku.
Haló, slyšíš mě, ty caparte? Tady je tvůj strejdáá! Máš se tam dobřé? Počkat... to je hloupá otázka.... jasně že máš! žvatlal jsem spokojeně směrem ke břichu.

V mých očích se objevil zvláštní pohled, když se shýbl k mému břichu. Čekala bych cokoli, ale tohle ne. Tik se mi vplížil do obou očí.
"Hiroki-chan?" sladce jsem se pousmála. S oním tikem dohromady to vypadalo dost zvláštně. "Je to moje dítě a bude shinobi. Jestli chceš na něco žvatlat tímto způsobem, pořídím ti kotě."

"Ale no tak, trocha žvatlání přece..." vzhlédnul jsem nahoru k jejímu obličeji a zmlknul. Vypadal velmi... zajímavě. Opatrně jsem si jí přemněřil. Už jsem se naučil, že její sladký úsměv nemusí být sladký pro obě strany, jenže s tímhle obličejem jsem jaksi zkušenosti neměl.
Třeba to bude tím těhotenstvím, napadlo mě a myslel jsem si, že je to dost možné.
"Shijin? Není ti blbě, že ne?" vypadlo ze mě nakonec, zatím co jsem si jí stále prohlížel v obličeji a hledal náznaky zelené barvy.

Nad hlavou mi zablikal velký otazník a pak už se jen objevila anime kapka.
"Ne, je mi skvěle," ucedila jsem a pokusila se tvářit normálně.
"Poslouchal jsi mě, když jsem ti představovala Hyuugu, jemuž budeš pomáhat cvičit?"

Zatvářil jsem se rozpačitě.
"Éh.... jistě!" vyrazil jsem ze sebe nakonec po delší odmlce, zatím co jsem přemýšlel, jestli to nebylo někdy minulý týden. Něco, čemu se říká časová souslednost, očividně pro tu to chvíli můj mozek považoval za zbytečnou věc. Místo toho mi pohled občas sklouznul k jejímu břichu, na které jsem se nadšeně zazubil.

"Výborně, takže znovu," zjevně jsem se už znovu uklidnila.
"Toto je Shinjiro. Budeš ho učit předně 32 úderů, já vás budu sledovat. Ne, že ho omylem zasáhneš," zamyslela jsem se. "Mrzačit studenty tu můžu jenom já."

Jakmile se Shijin priblizila k memu uchu tak ji Tsuki olizla nez zacala rvat do meho ucha
Jakmile jsem se probral se me jedine co vypadlo v prvnim okamziku bylo.
JA jsem zvyklej me jentak nic neslozi a rozhodne ne pocasi.
rekl jsem a pousmal se coz pod maskou nebylo stejne videt.

"Jasně a moje údery včera způsobily, že jsi usnul na téhle lavičce a ani nedošel do svého domu," ušklíbla jsem se.
Tsuki jsem jen pohladila po hřbetě.

Tak za prvy ani nevim kde je to Jste mi jaksik nestihla vysvetli. Za druhy: Ten vas Juuken mi trosisku zrusil regeneraci par ran z drivejsich souboju. A za treti jestli tohle je vas bratr tak to jsem teda dopracoval. A za dalsi jak dlouho myslite ze vase tehotenstvi udrzite v Tajnosti? A obzvlaste v tehlech satech.
Ze sem vubec lezl!
rekl jsem si takovym polo tichym hlasem.
Tsuki mi jenom skocila na klin a tam si opet lehla.

"Ehmm... Za prvé ti do toho nic není a za druhé si uvědom, že se o tebe starám a nesnaž se mě naštvat. Mohlo by se ti to ošklivě vymstít," teď už jsem syčela.
Neměla jsem ráda, když se někdo pletl do mých věcí.
A obzvláště když se mi do nich pletl Genin, který sotva ovládá Juuken a vlastně je ještě dítě, které nezná svět.
"Ani jsi neměl misi a už si vyskakuješ?"

Zamračila jsem se.
"Neodporuj mi. Nerada říkám něco, co se ti nebude líbit, ale vyšší postavení tu mám já. Nemyslím zcela to, že jsem z Hlavní rodiny, ale jsem Jounin, v současné době tvá sensei. Takže mě bude muset poslouchat, ať chceš nebo nechceš. To, že tři dny opakuješ, že nemáš na výběr se mi nelíbí. Vyžaduji úctu a snahu. Přestaň se litovat, chovej se jako shinobi a především nedělej ostudu svému klanu tím, že s Byakuganem zacházíš jako s nepotřebným zbožím!"

Díval jsem se z jednoho na druhého a povzdechl si. Poznámku o tom "kam se to dopracoval" jsem se rozhodl pro tentokrát přeslechnout. Radši jsem se ho rozhodl zachránit od pár ran Juukenem, které by mu jistě velmi brzy přilétly, kdyby takhle pokračoval. Došel jsem k němu, vzal ho pod paždí a rychle ho zvednul.
"Tak pojď, jdeme na ten trénink! Ať toho umíš víc než ten juuken, jak tady Shijin podotkla," řekl jsem nahlas a pak se k němu ještě naklonil.
"Řekni mi, prosím tě, sebevražedné sklony máš od malička?" usyknul jsem mu do ucha, tak aby to Shijin neslyšela a snažil se ho dotáhnout na volné prostranství.

Přimhouřila jsem oči.
Zase mě nějak rychle vyšachovali ze hry... Ne, že bych chvíli klidu neuvítala...
Když byli oba dostatečně daleko, praktikovala jsem chvíli nádech-výdech no Jutsu. Uklidnilo mne to natolik, že jsem už neměla chuť nikoho přizabít.
Posadila jsem se tak, že jsem je neslyšela, ale viděla a hodlala jsem jejich trénink sledovat.

Malinko jsem se ušklíbnul.
"Samozřejmě, že ne! Je to moje sestra, lepšího senseie, by jsi těžko hledal. Ale já budu brzo lepší!" řekl jsem, jako by to byl naprosto jasný fakt, tónem, kterým se většinou oznamuje, že "svítí sluníčko".
"No, Shijin říkala, že už jsi trénoval prvních pět ran. Co kdyby jsi teda zkusil zapojit šestou?" usmál jsem se na něj.