Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

"Hlupáčku," odevzdaně jsem povzdechla.
"Tenhle osud nemůžeš překroutit, protože není jenom tvůj. Je všech. Nemůžeš překroutit osud světa jen proto, abys mohl být sám. S Byakuganem sám nepřežiješ. Je to dar, ale i prokletí. Pokud nezůstaneš mezi svými, lehce tě zbaví života. A na to slouží pečeť, kterou máš. Pokud zemřeš, Byakugan zmizí, zničí se."
Cítila jsem, jak mne pohladil po vlasech.
"Já tě můžu naučit mezi námi žít. Žít jako pravý Hyuuga. Ale musíš mi dát alespoň malou šanci... Malou naději, že mě necháš ti pomoci."

Vlepila jsem mu důrazný, ale nepříliš tvrdý pohlavek.
"Nejsem tvoje kamarádka, ale sensei. A pořád jsem já ta starší, takže mi netykej, hochu," to mne mírně urazilo.
Úcta... Je v háji...
"A ty se máš ještě co učit, tak proč tu ještě sedíš. Vstávat a cvičit. Shodou okolností jsem si pro tebe už připravila pár svitků a zařídila jsem ti jeden dům v sídle," pousmála jsem se.

"Ne, není to zcela Ninjutsu, i když se to do něj počítá. Naše Kekkei Genkai je teoreticky vzato Ninjutsu specializované na Taijutsu. Mimochodem to bylo za to tykání," ušklíbla jsem se.
"Co se toho týče, otec to věděl. Ale zkrátka řečeno ses nám ztratil. Sama nevím, jak je to možné. Ale už se to nikdy nesmí stát."
Vytáhla jsem svitek na 32 úderů.
"Hakke Sanjuni Sho!" spokojeně jsem se usmála.
"Juuken umíš, takže začneme tímto. Naučíš se 32 bodů na těle, které máš popsané na svitku. U každého je číslo. Nejdříve uhodíš do prvního a postupuješ až do třicet dvou. Je to technika C-rankové úrovně, takže bys ji určitě měl zvládnout. Trénovat můžeš na mě." Mírně vzdouvající se bříško mi v ničem ještě nevadilo.
"Jednoduše se naměř na místo, na které máš uhodit. Představ si to. Zaktivuj Byakugan a uvidíš tenketsu, která zasahuješ, to ti napoví. Pak uhoď. Nemusíš se bát, tvé údery budou oproti mě ještě pomalé, zablokuji je. Prostě uhoď."

Protočila jsem oči.
"Ty na mě neútočíš. Nejsi dítě, vzpamatuj se." chytila jsem ho za ruku, otočila a praštila Juukenem do zad. V té chvíli už jsem měla aktivovaný Byakugan, ani to nepostřehl.
"Jsem těhotná, ne pomalá. Mimochodem, kdo ti řekl, ať hned děláš všechny. První dva jsi trefil a pak jsi to zcela pomotal. Musíš si je zapamatovat. Naučit se teorii a až pak zkoušet. Nejdřív první dva body pořád dokola. Pak tři. Musíš získat rychlost. Já budu jen odrážet, neboj. Když se budeš snažit. Když ne, schytáš to sám."

Výborně... Výborně, takhle jsem to myslela...
Přesně jak jsem předpokládala mi k obraně před jeho útoky stačily ruce a tím jsem se příliš nenamáhala. Pořád stejně.
"Připrav se, zapojíš čtvrtý bod!" čekala jsem, kdy se pustí k útočení na "čtyřku."

Uhnula jsem a vyblokovala i čtvrtý úder již poněkolikáté.
"Teď pátý bod. Po pěti se je budeš učit..." znovu jsem uhnula.
"S poslední pětkou se naučíš i dva poslední údery a pak budeš to celé trénovat znovu a znovu. Pro dnešní den ti stačí znát teorii a pět prvních bodů."

Tak jsme se doštráchali ku sídlu klanu Hyuuga "Konečná stanice.." usměji se.
"Tak zkus se postavit...jestli udržíš balanc....pokud né...doporučuji ráno vyhledat lékaře.." pronesu.
"Sídlo fajné...lepší než náš malý mini domek" usmívám se.

Zastavili jsme se u hlavní brány a já se na něj vděčně usmál. Pokusil jsem se postavit a udržet balanc. Byl jsem nadšen, když mi to šlo. Pak jsem ale udělal první krok a ten to vše zkazil. Tentokrát jsem ale dopadl na čtyři - to by chtělo rozhodně blahopřání. Obrátil jsem se na Odu.
"Děkuji, Oda...-kun? dodal jsem opatrně a čekal, jak na to zareaguje. Proti minulé příponě prostestoval, ale proti téhle by nic mít nemusel, ne? To už mi přišel pomoct jeden z Chuuninů, který mě podepřel a zvednul.
"Myslím, že dál už to nějak zvládnu," kývnul jsem na strážného na znamení, že on mi pomůže.

Pozoruji jeho nevšední akrobacii "Ach Ty přípony za jménem,ale nevadí no..." zasměju se.
"Vidím,že jsi již v dobrých rukou...doporučuji studený obklad na hlavu" batoh přemístím z břicha na záda.
"Tak já poběžím...Dobrou noc...myslím,že se ještě uvidíme" lehce se ukloním a poklusem klus mizím ku svému domovu.

(Tak a taky jdu chrápat...Dobrou noc a fajne sny )

Kývnul jsem na něj přes rameno - nejen svoje ale i strážce, co mě podpíral.
"Dobrou noc. Až se příště potkáme, tak to zatracené závaží zůstane kde má... doufám," poznamenal jsem. Byl to opravdu podivný kluk. Pusa mu jela jak naolejovaná, choval se jako knihomol, trénoval jako bůh ví kdo a to všechno bylo dochucené ještě jistou dávkou podivínství, kterou nebylo možno blíže specifikovat. Přesto mi připadal fajn a vlastně jako někdo o jehož přátelství bych opravdu stál. Kdyby mi nenutil to svoje závaží.
Což pochopitelně nedělal. Za to, co se mi stalo jsem si mohl více méně sám. Chuunin, který mě podpíral se se mnou pomalu vydal do sídla. Modlil jsem se ke všem božstvům, na které jsem si vzpomenul, aby jsem nepotkal nikoho z rodiny. Bohužel, jak se zdálo, žádné mi nepřálo. Chuunin mě totiž prováděl okolo Shijin, která trénovala s nějakým klukem.
Zrovna okolo Shijin! Uznávám, že měla být můj sensei, ale když já jí tak dlouho neviděl. Nebyla to moje vina. No dobře, možná trochu. Ale z velké části to nebyla moje vina! Snažil jsem se tvářit nenápadně a chodit tak, aby si mě nevšimla, což jde dost špatně, když vás podpírá Chuunin, který ani na jednom nemá ten nejmenší zájem. Přidejte k tomu to, že jsem měl velmi pravděpodobně otřes mozku, z čehož vyplývá fakt, že skoro každý můj pokus o to chodit nenápadně končil tím, že mi Chuunin zabraňoval v důvěrném seznámení se zemí. Nakonec jsem měl kvůli tomu tolik starostí, že jsem na sestru zase dočista zapoměl a radši se snažil se udržet na nohou.
Chuunin mě nakonec dopravil do ložnice. Jak se zdálo, vzal si k srdci Odovu radu a na čele se mi teď v místech, kde jsem měl normálně čelenku skvěl studený obklad. Chvíli jsem se díval do stropu, ale moc dlouho to netrvalo a spal jsem jako dub, protože mi nikdy nikdo nesdělil, že přesně tomu by se mělo po otřesu mozku zabránit. I kdyby mi to byl býval sdělil, asi by to stejně nemělo moc velký vliv.
(dobrou noc....... lehce opožděně )

Doteď jsem byla s jeho tréninkem velmi spokojená.
Na začátek mu prvních pět bodů šlo dobře. Dokud je ovšem nepřehodil. V té chvíli mu přilétla dostatečně bolavá rána Juukenem do břicha. Samozřejmě jsem netušila, že si to chtěl jen vyzkoušet.
"Aby bylo jasno... Chyba zničí účinek techniky a v boji už se opravit nemůžeš... Takže i v tréninku za ně budeš platit," sladce jsem se pousmála. Kdo znal můj úsměv věděl, že je nebezpečný. Bratra bych si všimla i kdybych neměla aktivovaný Byakugan.
"Hiroki?" dá se říct, že tohle Shinjira zachránilo od dalšího tréninku.
"Běž se vyspat, zítra tě čeká další trénink. Ale jsi vážně šikovný, skvěle ti to jde." s jemným úsměvem jsem mu rozcuchala vlasy a nedala na sobě znát starost o bratra. Pak už jsem ale okamžitě zmizela za ním do našeho domu.
Vyhýbá se mi, netrénuje a pak to takhle dopadá...
Posadila jsem se k jeho lůžku, ale po chvíli jsem zase vstala a pustila do místnosti příjemně chladivý vzduch. Okno jsem nechala otevřené a než jsem si znovu sedla, ještě jsem mu vyměnila obklad. To jsem opakovala celou noc.
Mezitím jsem párkrát usnula, ale to trvalo jen pár hodin a stejně to bylo až k ránu.
V pět už jsem se zcela probuzená dívala do tmy a čekala, kdy se rozední a kdy se on vzbudí, abych mu mohla trochu vynadat a "trochu" se zeptat, co chce k snídani.

Se vstáváním jsem tentokrát rozhodně nepospíchal. Probudil jsem se teprve, když slunce stálo vysoko na obloze.Otevřel jsem oči a nad sebou spatřil strop mého pokoje. Zívnul jsem a můj rozespalý mozek spustil autopilota "vyskočit z postele a vběhnout do koupelny". Ke kolizi došlo ve chvíli, kdy mozek vydal pokyn k pohybu nohou, které mu na to odpověděly: "...ale mi stále ležíme na posteli".
Překvapeně jsem zamrkal. Pokus o dostání se z postele zkrachoval na faktu, že jsem se po prudkém posazení zhroutil zase naznak zpátky. Zkusil jsem to tedy ještě jednou, pomalu s pomocí rukou. Tentokrát jsem byl úspěšný. Podíval jsem se před sebe a všiml si Shijin, která tam seděla. V hlavě mi zablikala červená kontrolka.
A safra... bude průšvih.
Zazubil jsem se na ní jako dítě, které ví, že něco provedlo, ale stále doufá, že se na to nepřišlo.
"Ehm... dobré ráno.
Z nějakého důvodu jsem měl pocit, že mám mokré čelo. Pod dojmem, že jsem se v noci zpotil jsem si ho pokusil utřít, ale moje ruka narazila na obvaz.
Eh...? vyplivl ze sebe můj rozespalý mozek.

"Ano, dobré ráno. Být tu Mikomi, tak se tě zeptá, co je na tom ránu dobrého," sledovala jsem ho zamyšleným pohledem.
"A být tu táta, tak tě seřve jako malého, když by viděl v jakém stavu jsi se vrátil. Ale já nemám v plánu mu to říct, to bys mohl vědět. Teď se chvíli nebudu chovat jako tvá sensei, ale jako tvá starší sestra a zeptám se tě, co bys chtěl k snídani," věnovala jsem mu jemný úsměv.
To těhotenství se mnou dělá divy...

Vytřeštil jsem oči. Tohle můj mozek vážně nepobíral.
Co bych chtěl k snídani? Slyšel jsem dobře?!
Zamrkal jsem, protože jsem si uvědomil, že zírám jako blbec.
Já..... dal bych si míchaná vajíčka, vypadlo ze mě nakonec, i přesto, že mi to celé tak nějak přestávalo dávat smysl. Čekal jsem, že mi vynadá, nebo něco podobného. Místo toho mi oznámila, jakým způsobem by mě sprdli ostatní a potom se zeptala, co bych chtěl snídat. Přemýšlel jsem, jestli v tom není nějaký háček. Tak nějak jsem napůl čekal, že teď vyskočí a zakřičí "Ha, tak ty teď za trest nedostaneš!".

"Hmm... To bych zkusit mohla..." na chvíli jsem se hodlala odklidit do kuchyně, ale ve dveřích jsem se ještě otočila.
"A nezapomeň se umýt. Včera večer jsi jaksi odpadl, tak musíš ráno. V našem domě hygienu neporušuje ani Edgar, tak ty nebudeš taky," zamyslela jsem se. "Edgar je dokonce čistotnější než ty." samozřejmě jsem mluvila o Mikomině havranu, který si k nám do domu létal pro sušenky.
Ale vždyť je to pravda... pořád si čistí peří a bratříček někde lítá, měla by to být naopak... Ehmm.. Ne tak doslovně...
V kuchyni jsem se pustila do míchaných vajíček a ještě našpicovala uši, abych slyšela zvuk vody a ujistila se tak, že opravdu provádí hygienu. Jinak by už trest dostat mohl. Poslední dobou jsem na to byla háklivá.
Za všechno může těhotenství! Ale na ta vajíčka mám už docela chuť....

"Jasně, jasně... odpověděl jsem jí sotva napůl úst a díval se jak mizí ve dveřích.
Edgar, že je čistotnější než já? Pff... přemýšlel jsem, co to do ní vjelo, nežli mi došlo, že by měla být vlastně naštvaná vlastně mnohem víc. Jen jsem potřásl hlavou. Pomalu jsem zkusil vstát. Kupodivu mi to celkem šlo. Postavil jsem se a pomalým a hlavně opatrným krokem jsem se vydal do koupelny. Co se mě týkalo, znal jsem místní podlahu dostatečně a neměl jsem potřebu jí prozkoumávat důkladněji. Dorazil jsem do koupelny a pohled mi padl na sprchu.
Hmm...
O malou chvíli později již byla slyšet tekoucí voda a já spokojeně v tureckém sedu seděl pod sprchou.

Měla jsem potřebu začít si broukat nějakou melodii.
Mateřské pudy? Stárnu? Stává se ze mě blázen?
Prudce jsem pohodila vlasy a všechnu chuť zpívat zatlačila co nejdál do hlavy to šlo a zamkla na sedm západů.
Takže ta poslední možnost....
Nakonec jsem vajíčka přece jen dodělala a dokonce vypadala, že jsou k jídlu.
"Odpolední snídaně!" zavolala jsem směrem ke koupelně a přemýšlela jestli rovnou vylétne nebo jestli se stihne i učesat.

Dosprchoval jsem se, vypnul vodu a zrovna jsem obvázaný ručníkem mířil do pokoje, když jsem uslyšel Shijinino volání. Rozšířili se mi zorničky.
Vajíčkáá!
To už jsem byl pomalu v pokoji. Rychle jsem na sebe naházel oblečení, a rozběhnul se směr kuchyň. Vypadalo by to velmi nadějně, kdyby se mi ve dveřích kuchyně poněkud nezatočila hlava. Nahoře bylo dole, potom bylo dole nahoře a nakonec jsem byl dole já.
"Hmpf...." odfrknul jsem si a zvedl obličej ze země směrem k Shijin a mým vysněným vajíčkům.
"Stále stejně přitažlivá..." mumlal jsem si, zatímco jsem se zvedal na čtyři.