Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

Fu iba odpovedala a hneď zaspala...po dlhej chvíli som chcel že už pôjdem ale kedže ležala na mne nechcel som odísť aby sa náhodou neprebrala. Tak som zaspal aj ja...

Otvorila som oči a chvíľu som nimi len tak klipkala. Bola som plná energie a chakry. Až teraz som si uvedomila, že ešte stále spím na Shim, tak som vstala tak,a by som ho nezobudila. Osprchovala som sa, umyla som si zuby a učesala si vlasy. Potom som vyskočila von oknom a odkráčala som k jazeru.

Poriadne som zazíval a rozospatý som sa posadil na postel a ešte rozmazaným pohľadom sa rozhliadal okolo seba.... Kde to som? opýtal sa sám seba kým nakopol mozog.... Potom mu to došlo a ťukol si do čela..."Hm Fu už asi odišla no nič je na Čase ísť" povedal som si v hlave a postavil sa z postele...Ponaťahoval som si stuhnuté telo a s novou načerpanou energiou som vyskočil cez okno..... A následne ma moje nôžky viedli von z Hyuuga štvrte a následne niekam do neznáma...(Presun)

Do sídla klanu dorazil Shinobi a držel v ruce schránku s dopisem."Omlouvám se že jsem sem tak vtrhl ale nesu zprávu pro Shijin Hyuuga a vypadá docela důležitě donesl ji k bráně velký bílý vlk.".

Bílého vlka nepřehlédnete lehce, když vám zastaví před bránou.
Pomalu jsem se rozešla směrem k němu.
"O co se jedná?" otázala jsem se vcelku obezřetně.

Shinobi předal Shijin schránku ve které byl dopis.

Spoiler:

Jakmile ho předal okamžitě odešel zpět k bráně.

"Co to sakra..." nad dopisem jsem ani nepřemýšlela a rovnou jsem se rozběhla pryč. Tohle by měl Hokage vědět. Bez sebemenšího zpoždění. Nepřekvapilo by mne, kdyby Reinu zabil Naruto Uzumaki, ale ne bez zjevného důvodu. Ne, pokud by neútočila na jeho přátele.

(Přesun)

Když se ke mě přidal v jednu chvíli Shimonu, téměř jsem si ho ani nevšiml. Prostě jsem šel dál, stále stejným tempem, až jsem se dostal před sídlo. Byl to svým způsobem únik. Jen kroky. Jedna, druhá, v monotóním rytmu dopadali na zem a zase se zvedali. Stále dokola. A v hlavě prázdno, jen nepopsatelný pocit ztráty a těch pár vzpomínek, co jsem na Shijin měl.
Neviděl jsem jí přes měsíc. A posledně... snažil jsem se tu myšlenku zahnat. Jak málo jsem jí znal. Měl jsem s ní trávit víc času. Teď už bylo pozdě.
A další kroky. Pokračovali do sídla klanu. Nechtěl jsem jít hlavním vchodem, nechtěl jsem, ale kdybych jí přinesl postraním, připadal bych si jako zrádce. Zasloužila si hlavní vchod. Došel jsem k němu a stráže ke mě okamžitě zděšně přiběhli. Poznali, koho nesu. Samozřejmě, že to poznali. Jeden z nich mi jí vzal z rukou. Neměl jsem sílu mu v tom bránit. Prostě jsem chtěl jít za ním, ale druhý člen stráže mi položil ruku na rameno.
"Prosím, Hiroki-san, my se o to postaráme," v jeho očích byl vidět smutek. Zůstal jsem stát na místě, kde mě zastavil, zatím co oni se s Shijin vydali kamsi dovnitř sídla. Ne, s Shijin ne. S Shijininým tělem. Už tu nic jiného nezůstalo. Jen vzpomínky. Zůstal jsem stát na místě, i potom, co dávno zmizeli z dohledu. Prostě jsem tam stál a nevěděl jsem, co dělat. Byl jsem celý od její krve, ale to jsem si neuvědomoval. Měl jsem pocit, že sídlo je dnes nějaké tiché. Celá Konoha, že je dnes nějaká tichá. Celý svět. Držel smutek za mou sestru.

Doprovodil som Hirokiho na miesto kde som už pár krát bol. Prišli k nám stráže a zobrali Shijin a ja z Hirokim sme tam ostali stáť. Pozeral som sa na nich ako odnášajú jej bezvládne telo Sayonara... Shijin-sama... zašepkal som potichu a pozrel som sa na Hirokiho. Nenapadlo ma čo mu mám povedať nikdy som v takejto situácií nebol a tak som mu iba položil ruku na rameno a pousmial som sa na neho. Tým som mu dal najavo že so mnou môže počítať nielen v dobrom ale aj zlom.

Přistál jsem přímo vedle Shimona a viděl jen, jak stráže nesou tělo Shijin. ,,Co se tady stalo? Slyšel jsem nějaké hluky v ulici." Podíval jsem se na Shimona a doufal, že to nebude nic špatného.

Ucítil jsem ruku na rameni a pomalu se obrátil pohledem k Shimonovi. Měl na tváři takový zvláštní pocit.
Proč to všechno...? Proč tu jen tak stojím? A ten kluk. Znám ho sotva chvíli, moje myšlenky jakoby byli těžkopádné a unavené. Potřeboval jsem něco dělat. Prostě jsem musel něco udělat, ikdyž jsem věděl, že jí to už nepomůže. Zavřel jsem oči a pomalu se otočil zády k sídlu i Shimonovi.
"Promiň, já... musím pryč. Pryč odsud," hlesl jsem a pomalým krokem jsem se vydal směrem zpět ke Konoze. Na to, že jsem byl stále celý od krve jsem nikterak nedbal. Byl to pro mě v tuhle chvíli jen naprosto nepodstatný detail.Najednou se však objevil nějaký muž. Slyšel jsem, jak promluvil. Otevřel jsem oči a pomalu obrátil hlavu zpět.
"Shijin... je mrtvá," těžko říct, jestli můj hlas byl vůbec slyšet, byl podoben spíše šepotu stromů ve větru. Nemohl jsem tomu uvěřit. Možná, kdybych přišel dřív... Pevně jsem stisknul víčka k sobě. Nechtěl jsem znovu brečet. Ne před nimi.

Ne! Udělal jsem pár kroků dozadu a zíral prázdně do sídla. To nemůže být pravda. Nejdříve můj bratra, takže jsme bez hokageho a teď Shijin, jedna z nejlepší jouninů. Sklopil jsem hlavu a chvíli se díval jen tak do země. Bez žádných další slov, protože se těžko hledaly slova, jsem zmizel.(přesun)

Nechal som Hirokiho nech ide. Potreboval byť zrejme sám a hlavne to chcelo čas. Je to pravda?!... Pýtal som sa sám seba a vedel som že je..." prezrel som si svoje krvavé veci. Keď prišiel Seito-sensei iba som ukázal na krvavé veci lebo na slová som sa nezmohol. Otočil som sa smerom do Hyuuga Štvrte kde pred chvíľou odniesli Shijino telo. Trochu zafúkal vietor a začali pomaly odlietavať lístočky zo stromu Sakura k nám.

Znovu jsem se dal do kroku. Zvednout nohu, položit, zvednout druhou... bylo v tom cosi uklidňujícího. Ale nebylo toho dost. Ne, tohle nestačilo. Potřeboval jsem udělat něco jiného. Něco... nevěděl jsem co přesně, ale neměl jsem sílu nad tím přemýšlet.
Ono to příjde.
Zvednout. Položit. Zvednout. Položit.
Určitě. Jednou.
Moje kroky se pomalu ztráceli ve tmě.
(přesun)

Pozeral som sa za odchádzajúcim Hirokim. Ako pomaly mizne v tme. Lístky Sakury mi dopadali na zashýnajúcu krv. Ešte sa prilepili na moje ruky ktoré boli stále celé od krvi. Necítil som nič ani vietor ktorý začal pofukovať. Hoci som ju poznal krátko a nie moc dobre. Cítil som sa ako odišiel človek z ktorým som vyrastal. Z krvou na rukách som prišiel k múrom Hyuuga sídla a vytiahol som štetec. Jej tvár som si pamätal dobre a podla pamäti som jej tvár zvečnil na múr Hyuuga klanu kde sa bude naveky. Tackavým krokom som sa vybral do Hokageho kancelárie a nedbal som na to že som od krvi. Nedbal som na to či idem správnou cestou... (Presun)