Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

Nějak jsem zapoměl předem aktivovat byakugan a tak jsem to udělal rychle teď.
To bude asi taky tím, jak jsem spadl na hlavu, prolétlo mi právě onou kulatou věcí, která mi více méně pevně seděla na krku.
Pak už následovala první rána. Ať jsem si to mohl namlouvat sebevíc, nebyl jsem ještě tak dobrý v kontrolování čakrového oběhu jako Shijin a tak se nedalo říct, že by mi to bylo momentálně zrovna dvakrát pohodlné. Naštěstí to ale pochopitelně ještě nebyla kompletní technika a také nedosahoval výsledné rychlosti. Po chvíl jsem ho zastavil, protože jsem si všiml, že dělá malou chybu.
Ukázal jsem mu na "šestku" .
"Bod, do kterého máš uhodit je tady... a já mám stále pocit, že boucháš sem," ukázal jsem o malý kousek doprava.

Líbilo se mi to, jak začal přidávat, nebyl sice tak rychlý jako já, zato měl zdá se o dost větší sílu. Méně už se mi líbilo, to co řekl. Soustředil jsem se na svůj chakrový oběh, abych co nejlépe potlačoval jeho rány. Přesto mě díky síle, kterou do toho dával malinko posouval zpět. Nechal jsem ho projít pár sérií za sebou a pak jsem natáhnul ruku a chytil ho za hlavu. Zároveň jsem se trochu prohnul, takže mi nedosáhnul na tělo a ruku napnul, abych ho zastavil. Kdyby mi to Shijin nezakázala, nejspíš bych ho praštil. Podíval jsem se na něj.
"Hele, nevím o co ti jde, chtěl jsem ti jenom pomoct s tréninkem. Prostě jsem ti řekl, co děláš špatně, aby jsi to příště mohl dělat dobře a dovedl tu techniku k dokonalosti, ale pokud ti tu vadím, tak si to klidně můžeš jít trénovat na panákovi."

Běžím,běžím ulicemi a zastavím se nedaleko sídla klanu Hyuuga...vida pěknou lavičku usadím se na ni...batoh hodím vedle lavičky...slastně si natáhnu nohy a vyndám sešit ve kterém si začnu číst.
Tak...třeba to rychle vstřebat..následně natrénovat brumlám si pro sebe při četbě poznámek.

Zadíval jsem se mu do očí.
"Báka! Na vedlejším, nebo hlavním rodu přece vůbec nezáleží. Nemůžeme pořád žít v předsudcích svých předků! Ano, budu silnější a stanu se vůdcem klanu Hyuuga, který povedu k lepším zítřkům. K zítřkům, kde si budou všichni rovni! To je moje cesta ninji! A nemůžeš mi jí upřít jen proto, že jsem Hyuuga a tak to v tvých uší snad zní nafoukaně!"
Dál jsem tam tak stál v této pravpodivné póze a upíral svoje oči do jeho.

Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Zavřel jsem oči.
Klid, klid, musím se uklidnit, nebo mě pak Shijin srovná se zemí...
Jenže tady už neurážel jen můj sen, ale celý klan Hyuuga. Nebo jsem to tak minimálně vnímal. Pustil jsem mu hlavu a téměř ve stejný okamžik ho rychle chytil za triko. Přitáhl jsem si ho k sobě.
"Řekni mi jediný pořádný důvod, proč by jsi sakra neměl být Hyuuga i srdcem? Jediný pořádný důvod?! Nekřičel jsem. Spíš jsem to tak naštvaně cedil mezi zuby.

Ušklíbnul jsem se.
"Tomu říkáš pádný důvod? Aby jsi věděl, taky jsem tady nestrávil většinu svého života. Většinu času jsem totiž strávil v lesích okolo Konohy. Proč myslíš, že jsem ve svém věku stále genin?! Ale neoháním se tím tady a neargumentuju. A už vůbec neurážím klan, který mě přijal zpět!" odfrknul jsem si a pustil ho.

Podíval jsem se na něj. Musel jsem uznat, že to, co mu udělali s tou pečetí vážně nebylo správné. Nebo mně to tak aspoň nepřipadalo. Měl mu alespoň něco říct, ať už to byl kdokoliv. Ale...
"Nemůžeš přece odsuzovat celý klan jen pro jednoho člena. Copak se k tobě nechováme já i Shijin dobře? Copak se ti nesnažíme pomoc? Nechováme se k tobě, jakoby jsi sem patřil?!"
Zarýval jsem si nehty do dlaně.

Mozna se Snazite ale ne u spravne osoby Ne u osoby Ktera neveri druhym! Jedina Ko mu verim Je tsuki ta me nikdy nezradila. Ona me zachranila jako dite takze. Mozna ti to bude divne, ze verim lisce vic nez nekomu z klanu ale je to tak!Mezitim pribehla Tsuki skocila mi na rameno a omotala mi svuj ocasek kolem krku.

Povzdechl jsem si. S tímhle se vážně nemělo cenu dohadovat. Na okamžik mi pohled zabloudil k obloze. Nad sídlem právě prolétalo hejno ptáků. Usmál jsem se. Najednou se jeden pták oddělil od ostatních a zamířil dolů.
Edgar, došlo mi. asi dostal chuť na sušenky.
Ušklíbnul jsem se a sklonil hlavu zpět k němu, ač bych to teoreticky vzato s byakuganem ani dělat nemusel.
"Pokračujeme," řekl jsem prostě a čekal, až začne opět trénovat, připravený vytvářet "proti tlak" k jeho ránám.

Tsuki seskocila dolu Sledujece Hirokiho a stoupla si dal tak aby na nezavazela.
Tak fajn a zacal jsem opet akoratr tentokrat primerenou silou ale rychlost jsem jel na maximum.1,2,3,4,5,1,2,3,4,5,1,2,3,4,5,6,..........

Soustředil jsem se na tlumení útoků a pozoroval jeho pohyby.
Je rychlejší... došlo mi najednou.
Dál jsem kontroloval jeho trénink a přemýšlel o tom, že bych teď taky nejradši do někoho takhle mlátil.
Měl bych začít trénovat nějaké nové techniky... moc dlouho jsem se flákal!
Po chvíli jsem jen kývnul.
"Fajn, to ti už jde, zkus přidat sedmičku."

Soustředil jsem se na něj a už maličkou chvíli před tím, než spadnul jsem poznal na čakře, co se bude dít. Rychle jsem ho chytil a nechal ho, aby se o mě opřel.
"Ale prosím tě," zasmál jsem se," kdyť jsme tu dneska cvičili pomalu jen Talk no jutsu."
Usmál jsem se. Nehodlal jsem na něj být protivný jenom proto, že on byl na mě. Ne, když byl v takovémhle stavu.
"Kde bydlíš?" optal jsem se ho prostě se zjevným záměrem mu pomoct domů.

Vtipky vtipky. Chodit jeste muzu sam. A kde bydlym to je taky fajn otazka to taky nevim.Kruci sem to trochu pretahl ja sem fakt vul. Pitomi boj s Reibim. Ze sem se tam pletl. O to jak sem se o nej oprel jsem se odrazil a chvili sem se drzel na nohach nez se mi podlomyly kolena opet. V ten moment se objevila Tsuki. a snazila se mi pomoct a zacala me tam olizovat.
no akoliv ppo cvili zacalo skrz me obleceni prosakovat trochu krve. a male kapky kapali na zem.
"A sakra snad si toho nevsimne."
rikam si v hlave.

Shýbnul jsem se a pomohl mu opět na nohy. Při tom jsem si samozřejmě všiml té krve.
"Trochu," zamumlal jsem si pro sebe a pak se podíval na něj. Shijin vypadala, že je mírně mimo a tak jsem jen zakroutil hlavou.
"No, tak pojď, vezmu tě k nám... potřebuješ si odpočinout. "
Pohledem jsem ještě jednou zamířil k Shijin. Vypadalo to, že je nejspíš hluboce zamyšlená.

Tak momentalne v tomhle stavu bych nedosel nikam takze jsem jenom Prikyvl.
Gomena sai... za ty keci ja proste co na mysly to na jazyku.
Ted musim vypadat dost uboze.A dekuji. ALe co s Tsuki? Tsuki udelala psi oci pricemz mi vyskocila na rameno obmotala se mi kolem krku cimz dala na jevo ze bez ni nikam neodejdu.

"Bydlí támhle," ukázala jsem na dům kousek od nás a vrátila jsem se do reality.
"Zařídila jsem to včera," pak jsem se postavila, ale ještě než jsem se vydala k nim jsem si oprášila oblečení.
"Tak pojď," naklonila jsem se k němu a prostě jsem ho objala.
"To my jsme tvoje rodina, hlupáčku. Tak nás přestaň odstrkovat."
Kolem našich těl se při mém Emerarudonaito rozšířila smaragdová záře lékařské chakry. Když jsem se odtáhla, nebyla na jeho těle ani stopa po tréninku nebo po krvi. Byl vlastně skvěle odpočatý.
"Tenhle stav je jen dočasný, ještě ti bude pěkně špatně. Tak šup do postele a koukej to zaspat. Zítra tě čeká další trénink. A ty taky Hiroki. Dobrou noc a sladké sny oběma."
Sama jsem zamířila do našeho domu a po chvíli už usínala ve své posteli.

Chtěl jsem mu odpovědět, když v tom se náhle probrala Shijin. Byl jsem rád, že mu pomohla, ale než jsem se pomalu stačil rozkoukat, už jsem viděl její záda.
"Eh... dobrou!" vyrazil jsem ze sebe nakonec.
Pak jsem se ještě obrátil na Shinjira.
"No, tak vidíš," usmál jsem se a mrkl na něj.
"Dorou noc."
Obrátil jsem se k odchodu, ale místo, abych hned zamířil do domu jsem si ještě hodlal udělat zacházku do klanové knihovny.
Něco tam pro sebe najdu, ať do sebe zítra zase nenechávám jen mlátit.
Pousmál jsem se. Nakonec jsem nějaké svitky skutečně našel a zamířil s nimi domů. Poté, co jsem se vysprchoval jsem se s nimi ještě na chvíli usadil do tureckého sedu na postel. Brzo však hebká náruč spánku udolala i mě a já se odebral do říše snů.