Tréninkové místnosti

Pomalu jsem zavřel oči a pousmál jsem se.*Takže chodit po vodě jo....ona si snad myslí že je to těžší než strom....che....nemůžu jí to vyčítat...určitě ne jí* pomyslel jsem si a znova jsem se pousmál.Už bez ničeho jsem koncentroval chakru do nohou a vyběhl jsem přímo proti vodě.Vyběhl jsem na ní a zastavil jsem se na místě kde Mikomi-sensei stála , když mi to prvně ukazovala. "V porovnání se stromem je tohle nic! " řekl jsem a sáhl jsem si do váčku na zbraně.*A teď zjistíme jestli má sensei postřeh....* pomyslel jsem si a ďábelsky jsem se usmál.Vytáhl jsem moje jediné 4 senbony a v každé ruce jsem měl 2.Teď si sensei mohla všimnou že mám na rukou mírně zakrvácené obvazy.Pak jsem si senbony chytil do úst a udělal jsem potřebné pečetě.*Raiton....Kaminari senbon!* pomyslel jsem si , senbony jsem chytil znova do rukou a hodil jsem je po Mikomi-sensei.

Spokojeně jsem se pousmála když vyběhl na hladinu. Mě bylo jasné že nebude zahálet. Jakmile jsem viděla, že vytahuje senbony, zaujal mě stav jeho rukou. Co to proboha vyváděl? Neměla jsem moc času se tím zaobírat, chystal jakýsi divný útok. Kdyby to byly zase obyčejné kunaie, tak je zachytím ale tohle už vypadá na nějaké pokročilé jutsu. Odrazila jsem je tedy tak jak se dalo čekat.



"Slušné, zesílil jsi. Ale nebylo by lepší nechat si ty ruce ošetřit?"

*Takže to vyblokovala.....ještě aby ne....přeci jsem jí nechtěl ublížit...* pomyslel jsem si a pousmál jsem se." Tohle??Ne...to je dobrý....teď už je to v pořádku....sice....do nedávna to ještě pálilo jako čert....ale už jsem si na to zvykl..." odpověděl jsem jí.Pak jsem se nohou zapřel a co nejrychleji vystartoval.Nejdříve to vypadalo jako výpad , ale pak jsem jí pouze minul a vyběhl jsem na nejvyšší možné místo stromu , na kterém byl Nawaki.

Byla jsem nachystaná provést nějaký nepříjemný protiútok, ale minul mě. Jen jsem si pro sebe zavrtěla hlavou. Bude mě pořád takhle přepadávat? Otočila jsem se směrem kterým běžel a tupě zírala.
"Raději šetři energii na misi. Jestli tě v tom kolegové nechají samotného, budeš ji potřebovat."

"Tse...byste se divila kolik já mám energie" odpověděl jsem a usmál jsem se na ní."A pokud mě v tom nechají samotného....tak je zabiju" řekl jsem a to zabiju jsem řekl zdůrazněně , ale pak jsem se začal smát.*Ale pokud mě v tom nechají...tak je zmlátím tak že je nepozná ani jejich vlastní matka....a teď to myslím vážně* pomyslel jsem si a seskočil jsem až dolů.Sedl jsem si pod strom a čekal jsem.

Seděla jsem pod stromem a čekala zda dorazí zbytek týmu. Pokud ne, bude to docela otrava. Budu se taky muset angažovat, což se mi opravdu nechce. A ta hogo fogo stařenka také nebude radostí bez sebe.

Seděl jsem tam dost dlouho a po chvíli mi došlo že asi nepřijdou."Vypadá to....že jsme na to zbyli jen my dva.....ti dva už se zřejmě neukážou...." řekl jsem s úsměvem na tváři , ale uvnitř sebe jsem byl naštvaný.*Já ty zmetky zabiju!Zabiju je oba dva....a nádherně je umučím k smrti...budou litovat že se neukázali* pomyslel jsem si.
"Eh....Mikomi-sensei...můžu otázku?" zeptal jsem se.

Uhm?
"Eh, jistě, můžeš mít otázku." poškrábala jsem se na hlavě. Za chvíli to začne, to bude síla...

Stařenka přicupitala k Mikomi a Katashimu.


"Tady vám nesu fotky mojí kočičky. Rychle ji najděte, aby se se jí něco nestalo. Slyší na jméno Dango." pravila jsem a podala té dívce fotku.

Hm... pojmenovat kočku po jídle...
"Spolehněte se. Za chvíli bude kočička zase doma." pousmála jsem se a podívala se na Katashiho. Nechám to hlavně na něm. Já se angažovat nebudu. Tohle by měl zvládnout.

"Myslíte že byste si po misi našla chvíli času?" zeptal jsem se jí a pak přišla ta stařenka.
*Fotky...kočka....rychle najít...to neeee....to je peklo!* pomyslel jsem si a koukl jsem se na fotky a trochu jsem se ušklíbl.*Máme najít kočku...a to jsme jen 2...to nezvládneme....já ty dva vážně zabiju!* pomyslel jsem si.

Stařenka se posadila do stínu stromu a rozhodla se tu počkat na výsledek mise. Sundala si klobouk a ovívala.


"Božínku, to je horko, to za našich časů nebývalo."

"Čas po misi? Vynasnažím se. Ale teď k misi. Měli bychom si to rozdělit. Původně to měla být Kibova práce, ale zastanu to tedy já." pravila jsem a zkoncentrovala čakru do svých očí. Ta zatracená kočka by měla být někde v ulicích Konohy.
"Hm... ok. Černá kočka v ulicích nedaleko Ichiraku rámenu. Sedí v koruně stromu co je od něj asi deset metrů. Je tam jediný, najdeš ho snadno." pousmála jsem se.
"Zůstanu zatím tu, takže kdyby se ti ta kočka ztratila, přijď se zeptat."

"Hai sensei!" řekl jsem a pak jsem se uklonil Mikomi-sensei i té starší dámě.Pak jsem vyrazil do Ulic Konohy.
Přesun.

Přišel jsem na cvičiště celé podrápaný a pokousaný , ale kočku jsem držel.Ta sebou ani tak moc netrhala."Dostala paralyzující zásah takže teď se chvíli nebude hýbat" řekl jsem a podal jsem jí té paní.

došel jsem na cvičiště též ale držel jsem se v celkem velké vzdálenosti, vyskočil jsem na větev a sledoval jsem dění v ruce jsem držel krabičku s dangem

Hůlkou jsem ho třískla do holeně.
"Ty jeden uličníku! Co jsi to té nebohé kočičce provedl, takový rozkošný andílek, ty jsi po ní snad šel jak po uprchlém ninjovi!"

" Buďte ráda že jsem jí chytil....je to ztělesnění ďábla!! " řekl jsem naštvaně té stařence a trochu se mi podlomily nohy po úderu holí." A za druhé...kdybych jí nepomohl tak by jí tech chlap mohl zabít!A myslím že mě sledoval sem na cvičiště a je na tamtom stromě!" řekl jsem a ukázal jsem na strom , který byl několik metrů od nás.

seskočil jsem ze stromu ''ale, alé'' mluvil jsem nezvykle příjemným hlasem a usmíval jsem se přišel jsem až k ním ''vypadám snad jako bych tu rozkošnou kočičku chtěl zabít ?'' podal jsem paní krabičku s dangem ''tady máte, je to jenom pro toho nebeského andílka''

Zatvářila jsem se poněkud přívětivěji.
"Alespoň někdo, kdo rozumí křehké zvířecí duši a má k těm nebohým němým tvářím hezký vztah. Děkuji vám velice." pravila jsem a opatrně převzala dango, oblíbenou pochoutku mého andílka.


Zavětřila jsem vůni své oblíbené pochoutky a spokojeně si mňoukla. Na Katashiho jsem se zakřenila a vyplázla jazyk.


"Tak Dango, čas jít domů." pohladila jsem svou kočku a vydaly jsme se k domovu.
Přesun.

"Konečně je ten ďábel pryč" podotkl jsem a pak jsem šel pod strom a sedl jsem si vedle Mikomi-sensei.*No..a teď ta horší část dne* pomyslel jsem si a ruku jsem sevřel v pěst.Až pak jsem si všiml že mi ruka znovu krvácí.*Zatracená kočka...proč musela škrábat zrovna tam...kso....* pomyslel jsem si a ruku jsem uvolnil , aby tolik nekrvácela.Oba dva obvazy byly celé červené.

Vytáhla jsem nové obvazy, jelikož jsem tušila, že dopadne nějak takhle.
"To tě ta kočka zřídila až tak?" zeptala jsem se a začala mu sundávat ten nejvíce zakrvácený obvaz. Kriticky jsem si přeměřila jeho poškrábaný obličej.

odešel jsem od nich několik metrů, kde jsem si lehl ve stínu stromu a zavřel jsem oči, hlavu jsem si podložil rukou a začal jsem poslouchat přírodu

" Z části jo...ty rány co jsem měl nedávno po tréninku...ty se ještě 100% nezahojily a ta kočka mi je znova rozškrábala " odpověděl jsem." A ten obličej nechte být....to nic není...za chvíli to bude v pořádku " dodal jsem a pousmál jsem se.

"Snad si ještě pamatuješ co jsem říkala o příliš urputném trénování. Rány nejsou hluboké ale dej si pozor, ať se ti do nich nedostane infekce." utáhla jsem první obvaz a začala se věnovat druhé ruce.
"Skoro bych myslela, že tě přepadl nukenin." dodala jsem a vytáhla léčivou mast, kterou jsem mu začala nanášet na obličej.
"Teď se to bude hojit samo, uvidíš."