Tréninkové místnosti

"Vlastně mne k tomu přivedla Líza. Hokageho výraz byl nezapomenutelný." zašklebila jsem se.
"Teď jen čekám na vhodnou oběť. Bohužel to bude ze všech příhodných lidí fungovat snad jen na Alliho."

Sedel som na jednom zo stromov a sledoval ich.

"A jaký smysl to Oiroke má mít? Chceš ty oběti svést, nebo z nich něco vymámit?" nebo jsi prostě škodolibá potvora, kterou baví ostatní lidi naprosto znemožnit? Po kom to má?

Zvedla jsem nepatrně oči a pousmála se.
"Máme společnost." zavrněla jsem a chvíli přemýšlela.
Mohla bych udělat to, co odpoledne...
Pohodila jsem vlasy.
Ale to už by mne nebavilo, když se tomu ani trochu nezkoušel bránit...
Pak jsem se zaměřila na otázku.
"Jednoho možná chci svést, ale na toho Oiroke nebude fungovat... Jinak o tom jen přemýšlím, škodolibost nade vše."

"Někdy si říkám, co s tím sváděním pořád máš. Kdyby to byli alespoň nějací boháči tak to chápu a neřeknu půl slova." ale ty tvoje objevy, vážně stojí za to.

"Jenže ti jsou nudní." ušklíbla jsem se a pak se k ní naklonila, aby nás nikdo neslyšel.
"Myslíš, že je nějaký způsob, jak ho z toho stromu shodit, aniž by si všiml, že se blížím?" šibalsky mi blesklo v očích.

Probudil jsem pod strom a uviděl nějakého kluka stát před sebou. ,,Co? Kde? Co potřebuješ?" Pak jsem uhnul pohledem a v dáli a uviděl Mikomi na nohách. Aspoň nějaká pozitivní věc.

Pokrčila jsem rameny.
"Zkus na ten strom zamířit Prázdnou dlaní. Měl by se rozsekat na kousíčky."

"To si všimne..." pak jsem se zarazila a dala dlaň za záda.
Pomalu se mi z ní začalo tvořit malé tornádo z chakry.
"Zahrajeme si.. Hmm... Kuželky." jednou jsem se otočila a vír pustila na zem. Pomalu se zvětšoval, ale z vrcholu stromu pořád nemusel být vidět. Narazil do stromu na němž seděl Nawaki. Nejdřív se nic nedělo, takže mohl zůstat v klidu, ale pak se ozval praskavý zvuk a kmen přeseknutý těsně nad zemí se skácel na zem.

šel jsem po menší zelené louce a stále jsem hledal Itachiho, který nebyl nikde k nalezení

Potom, co jsem Nawakiho shodila ze stromu jsem se otočila na druhou stranu a tvářila se, že jsem nic neudělala. Koneckonců jsem byla od "místa činu" dost daleko.
Přitom jsem pohledem narazila na další zajímavou osobu a na mé tváři se objevil nebezpečný úsměv. Pomalým krokem jsem přišla blíž.
"Sate."

odpověděl jsem lehčím mávnutím jejím směrem, avšak momentálně mě zajímal více itachi tudíž jsem nic víc neřekl

Zkoumavým pohledem jsem sledovala jak se situace vyvine. Možná bude sranda.

Přimhouřila jsem oči a přešla blíž.
Vadilo mi, že si mě nevšímá. Doběhla jsem ho a přitom se letmo dotkla jeho ramena a "trochu" rozproudila chakru. Stejně jako když jsme se poprvé viděli.
"Jak se ti daří?" nasadila jsem andělský výraz.

''promiň kotě ale teď nemám čas'' odvětil jsem ihned

"To je od tebe milé..." zašklebila jsem se.
"Já také ne, musím se snažit rozveselit jednoho bručouna." vyplázla jsem na něj jazyk.

''jakého broučana ?'' otázal jsem se a podíval jsem se na ní, líbila se mi její gesta s jazykem

Předstírala jsem zamyšlení.
"Vysoký, rudovlasý, nepořádný..." zvedla jsem k němu pohled, abych věděla, jak zareaguje.

''neříkej že už se chceš semnou zase vyspat'' cvrnkl jsem jí do čela a zašklebil jsem se

"Tvá postel je pohodlná, to se musí nechat." i přes svá slova jsem se zatvářila uraženě.
"Zato ty to s ženami opravdu neumíš."

''ještě cekneš něco špatnýho a budeš půl roku o ruce'' pohrozil jsem jí, mohla vědět že jsem něčeho takového schopný z předešlích zkušeností se mnou

"Já se tě ale nebojím." pořád jsem se usmívala.
"Možná bych měla, ale nebojím. S tím nic nenaděláš."

podíval jsem se na Mikomi ta by mohla vědět kde je... věnoval jsem Shijin přihlouplí úsměv a následně jsem se vydal k Mikomi jakmile jsem se přiblížil na bližší vzdálenost vytáhl jsem si cigaretu a tu jsem si zapálil ''Mikomi-dono, nevíš kde se nachází jistý Itachi ?''

Zkoumavý pohled mi z obličeje nezmizel.
"Nemám ponětí, naposledy jsem ho viděla v nemocnici a jinak by měl být pravděpodobně v kanceláři Hokage. A pokud tam není tak smůla." pokrčila jsem rameny.

''co dělá v kanceláři Hokageho ?'' vyfoukl jsem dým cigarety, který nebyl v této tmě téměř vidět