Tréninkové místnosti

"Já vím , že se nám snažíte jen pomoct , ale já vážně nestojím o nějakého týpka , kterého vůbec neznám , aby byl při mém tréninku...a pokud říkáte že je to Uchiha , tudíž má Sharingan což je oko , které dokáže i ovládat a to já z celého srdce nesnáším" opětoval jsem zase smutně.
"Hmm...tak to je pravda , ale jediné co mi jde jsou ty stromy....vždy když zkusím něco jiného tak vždy a vždy selžu....tak proto trávím skoro celý svůj trénink u těchto stromů...a vy jste mi zničila strom , na kterém jsem měl značku že jsem tam vyšel a ne vyběhl..." pověděl jsem a soustředil jsem chakru do nohou.Pak jsem se rozešel směrem k Mikomi-sensei.Šel jsem pouze 2 kroky a pak jsem se potopil pod vodu.*Hmm....ta voda je něco jiného než ty stromy...musím dát chakry miň..* pomyslel jsem si a tak jsem udělal.Dal jsem do nohou miň chakry a zase jsem to šel zkusit.Tentokrát jsem došel dál , ale ne o moc.Byly to asi 3 , možná 4 metry.*Kdy...Kdy se mi to konečně povede?Kdy se na to odvážím....nesmím být celý život takový jaký jsem...Kso* pomyslel jsem si.Doplaval jsem ke břehu a postup zase opakoval.Chakru jsem postupně měnil , protože v některých místech byla voda jiná než u břehu.

Chechtala jsem se když zahučel do vody.
"Ale děláš pokroky, to se musí nechat. Možná ti to jde i lépe než mě tenkrát." zavzpomínala jsem na ty dávné časy.
"Fígl je v tom, že musíš čakru neustále regulovat, nestačí určit správné množství, chvíli ji musí být víc, chvíli méně. Sebemenší vlnka mění situaci." dodala jsem.

Když se ona zasmála , zasmál jsem se taky , avšak můj výraz se brzy změnil ve výraz který byl jako spojený výraz smutku a vzteku.*Ksoo...proč jediný člověk , na kterém mi opravdu záleží se ze mně pouze směje...já s tím chci něco dělat...Proč já musím být takový...co si to namlouvám...nemám talent na nic...proto se snažím tak usilovně trénovat..abych zamaskoval svůj distalent...* pomyslel jsem si a padl jsem na kolena s hlavou spuštěnou dolů.

Natáhla jsem ruku a jeho sklopenou hlavu trochu rozcuchala.
"Hrozně mi tím přístupem připomínáš mě, když jsem vyšla akademii. V té době jsem si říkala, že o žádný tým nestojím, a už vůbec nikdy nechci být sensei." pravila jsem poněkud zamyšleně.
"No, člověk pořád mění názory a priority. Ale asi by sis měl pro dnešek odpočinout, ať si nevyplýváš všechnu čakru. Nezranil ses?"

Přišel jsem do prostorů a zamířil okamžitě k vodě. Když jsem přišel blíž uviděl jsem Mikomi a nejspíš jejího studenta. Kývl jsem hlavou na pozdrav a přešel jsem na vodu dál od nich. Na vodě jsem začal procvičovat nějaké jutsu. Klídeček, pohoda, žádné boje. I když něco by to chtělo, protože za chvíli mi asi ztuhnou kosti. Po chvíli jsem odešel zase pryč.(přesun)

Její ruku jsem dal z mé hlavy pryč.
"Tady nejde o to že nestojím o tým nebo nestojím o to v budoucnu mít svůj vlastní tým...o to já stojím...jednou chci mít svůj tým a učit je všemu co umím...jde mi jen o to...že jediný....člověk.....kterého......jsem...si oblíbil......se ze mně pořád jen směje....a já už to tak dál nevydržím , ale nevím jak se mám ještě zlepšit...každý den trénuju od probuzení až do úplně posledních sil , a jsem pořád slabý zatímco ten Hyuuga trénuje každý den sotva několik hodin a stejně ho uznáváte víc než mně...kdyby se nenarodil do vašeho klanu a neměl "ono oko" tak by neuměl nic...ale on měl to štěstí a narodil se s talentem , zatímco já se narodil do rodiny , kterou mi později vy zabíjeli a tudíž se nemám ani ke komu vrátit....Narodil jsem se bez talentu , bez jakéhokoliv vědění o ninjech...nebýt mého strýce tak bych tady nebyl....já se poctivě dřu každý den abych se alespoň trochu zlepšil a on...on nedělá skoro nic a je pořád silnější a silnější..." řekl jsem jí a hluboce jsem vydechl.
" Ne...odpočívat...to si nemůžu dovolit...kdybych si teď odpočinul...dneska už bych netrénoval a tudíž bych byl pořád stejně slabý jako včera...a to já nechci...s každým dnem chci být , alespoň o něco lepší než minulý den...ale dneska jsem se nijak nezlepšil , tudíž musím ještě trénovat....ne...neměl jsem se jak zranit" odpovím jí a vstanu opět na nohy.Koncentruji chakru do nohou a vydám se na chůzi po vodě.Chakru jsem neustále reguloval abych nespadl , přesně jak mi to řekla senseika.Chodil jsem asi v kruzích o poloměru asi 2 metry.Udělal jsem 2 takové kruhy a pak jsem spadl do vody.Tentokrát jsem z ní , ale nevycházel.Ležel jsem tam na vodě a ani jsem se nehýbal.

Zamávala jsem Seitovi na pozdrav a znovu se věnovala svému studentovi. S tupým výrazem v obličeji jsem vyslechla jeho proslov. No, měl to pěkně pomotané, chtěla jsem mu pár věcí vysvětlit, ale evidentně mě neposlouchal. Šel si zase kráčet po hladině. Zdálo se mi, že mu to jde docela dobře, no nakonec sebou plácnul znovu do vody. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost, ale když se válel v té vodě a nehýbal se, odtáhla jsem ho ke břehu.
"Hej, prober se, není dobrý nápad dávat si šlofíka v té studené vodě." pravila jsem a otočila si ho čelem.
"A navíc jsi mi nedal šanci cokoliv říct k tomu tvému monologu." zavrčela jsem a v duchu si nadávala, proč jsem s tímhle tréninkem začala, když jsme teď oba zmáčení.

"Mikomi-sensei.....já....já....já se vám velice omlouvám...nechtěl jsem vás způsobit tyhle potíže...nechtěl jsem to udělat , jenže.....jenže má chakra už dosáhla limitu...limitu , který musím zvýšit." řekl jsem a na trávu jsem vyplivl trochu vody z mých plic.Pak jsem si opatrně klekl a následně jsem se postavil na nohy.
"Eh....Mikomi-sensei....mám už jen 2 otázky...První: Co jste chtěla dodat k tomu mému monologu??A ta druhá..tu vám řeknu až pak" řeknu a usměju se na ní.

Zavrtěla jsem si pro sebe hlavou. Fakt je to pako, ale myslí to dobře.
"Takže v prvé řadě. Žádnému ze svých studentů nenadržuju. Každý jste jiný, i když máte některé věci společné. Mám vás ráda oba. Potom Kekkei Genkai také není všechno. Pokud se na trénink vykašle, upadne do průměru. Nebylo by to vůbec poprvé co dříč překoná génia. I když mi byly naděleny skvělé oči, něco mi zůstalo odepřeno. I když mám byakugan, musím pracovat na tréninku, jinak by mi byl k ničemu. Právě tak i ty budeš mít na něco talent, akorát to na tobě není vidět tak jako na mě. Ale byakugan není jen dar, někdy to může být i prokletí." povzdechla jsem si a zavzpomínala na všechna ta krveprolití, která jsem buď viděla na vlastní oči, nebo o nich jen slyšela. To všechno kvůli naším očím.
"Já sama vidím, že se den po dni zlepšuješ. Takže žádný strach. A jen pro upřesnění, nesměju se tobě, ale na tebe, abych tě povzbudila. No a teď si poslechnu tu tvou otázku." dodala jsem a poslouchala.

Znova jsem si sedl a poslouchal jsem její projev.*Já vím že nikomu nenadržuje...ale víc může naučit jeho , protože ho může učit jejich klanové techniky...zatímco já musím pořádně dřít každý den abych se dostal , alespoň o kousek blíž k pomstě...a pochybuju že on upadne do průměru..on totiž taky každý den trénuje...ale méně než já , ale pořád je lepší než já..a to je jediné co mě štve* pomyslel jsem si a poslouchal jsem dál.*Takže podle ní je to i prokletí...ale má to víc výhod než nevýhod...nevýhoda je jen 1...prahnou po tom oku nepřátelé...zatímco výhod to má několik....člověk dokáže vidět chakrové body a díky tomu může používat mnohem více jutsu než ninja s normálníma očima.* dodal jsem ještě.
" Ano....vím že se zlepšuju , ale strašně pomalu...potřebuju dřít víc abych dosáhl síly rychleji.....A teď k té mé otázce...no......máte teď večer čas??Rád bych vás pozval na rámen...nebo na jakékoliv jiné jídlo , které byste si přála a je tady ke koupi v Konoze " říkám pořád tišeji a tišeji ale s úsměvem na tváři.Trochu jsem zrudl.

Trochu jsem zčervenala, no byla jsem ráda že to není v tom šeru vidět. Hodí se vůbec aby žák a jeho sensei... uhm...
"Děkuju za nabídku, ale dnes už je pozdě a jsme oba unavení. Nicméně jindy na rámen můžeme určitě zajít, utužuje to tým." dodala jsem s úsměvem a postavila se.
"Dobrou noc Katashi-kun, pořádně si odpočiň. A jestli tě uvidím trénovat dřív jak za deset hodin, tak si mě nepřej." řekla jsem naoko nazlobeně a nápadně zamrkala. Ano, vidím opravdu všechno. Zamávala jsem mu a zmizela ve tmě.
Přesun.

*Ksoo...já věděl že to tak dopadne...divil bych se...kdyby to dopadlo opačně....Proč se to vždy stane jen mně??!!* pomyslel jsem si a naštvaně jsem praštil pěstí do země.*A zas do toho plete Kibu...ten kluk mě taky pěkně štve..kdybych jen měl dostatečnou sílu abych ho porazil....* pomyslel jsem si a tentokrát jsem udeřil i druhou pěstí.
"Dobrou noc...Mikomi-sensei....a nebojte...za deset hodin to já ještě budu spát" řeknu a usměju se."A doufám že už usnu na věky" dodal jsem tiše když odešla a odešel jsem taky.
(Přesun)

Prišiel som na tréningové pole ale nikoho som tu nenašiel. Rozhliadal som sa okolo seba. Už začínala noc a bolo dosť chladno. "Dnes to asi zabalím a nájdem ich zajtra" Poviem si a pousmejem sa. Pomaly som odišiel.
(presun)

(presun)

Vrátila jsem se do tréninkových prostor a procvičovala si taijutsu. Nedalo se říct, že bych se zrovna předřela, nasadila jsem takové tempo, které mi vyhovovalo. Díky byakuganu jsem měla přehled o všem, co se kde šustlo.

Šiel som rovno na cvičisko. Do sídla Hyuuga som ísť nechcel. Hyuugov som zrovna v láske nemal. Dokonca som ani nevedel kde ich sídlo je. Preto som radšej prišiel sem aby som tu na senseia počkal. Uvidel som nejakú babu ktorá trénovala. že by je to ona? Šiel som k nej bližšie.

Otočila jsem se směrem k přicházející osobě. Normálně bych si nikoho nevšímala, ale zdálo se mi, že má namířeno za mnou.
"Zdravím, hledáš někoho?" pousmála jsem se.

Pozrel som sa jej do tváre. Biele oči.. Hyuuga. "Hyuuga Mikomi, nemýlim sa?" Poviem a celú si ju prezriem.

"Ano, těší mě. A tvé jméno můžu znát?" naklonila jsem hlavu na stranu a také si ho přeměřila pohledem. Byakugan jsem deaktivovala, nepřišlo mi slušné na něj zírat těma očima.

"Som Kwazzo Kana" Povedal som. "Tiež ma teší, Sensei."

Sensei? Tak dostala jsem do týmu dalšího žáka? Skvělé. Alespoň se nebudu nudit.
"Takže budeš s námi v týmu? To je skvělé. Škoda že tu není zbytek. No nevadí, pověz mi něco o sobě, ať víme nač se zaměřit během tréninku." pravila jsem a poslouchala. Třeba už zjistil, v čem vyniká, třeba ne. S obojím si poradíme.

"Mno... vynikám v ninjutsu a taijutsu. Na genjutsu so ľaví." Zamyslím sa. "A ovládam kekkei genkai Shoton" Dodám a pozriem na ňu.

Shoton? S tím nemám dvakrát dobré zkušenosti. Ale už je to dávno co jsem se s ním setkala.
"To zní zajímavě. No, v taijutsu ti můžu pomoct určitě, zdokonalíme tvé ovládání čakry a jelikož byakugan má ve shotonu slabinu, můžeš na mě dobře trénovat." zamyslela jsem se.
"Pokud tedy chceš, můžeme začít zkoušet údery a výpady. Pro týmovou práci je důležité navyknout si na pohyby svých kolegů."
Kde se fláká ten zbytek? Budu na ně muset být přísnější.

"Hai.. môžeme" Poviem a usmejem sa. Čakal som čo urobí.

Udělala jsem tři kroky dozadu a znovu aktivovala byakugan. Zaujala jsem postoj typický pro náš klan a vyčkávala.
"Nemusíš se bát použít proti mě všechno co máš." pousmála jsem se. V nejhorším použiju Kaiten, ale měla bych to vykrýt i pomocí svých pohybů.