First topic message reminder :

Rukiho?! Zaklonila jsem hlavu. ,,To snad ne..Zase jsme ztratili stopu, kso!" sykla jsem spíš pro sebe a zavřela oči. Stejně jsem byla od ostatních dál.

V dlani jsem si pohrávala s chakrou.
Tvarovala jsem ji a promíchávala lékařskou s obyčejnou.
Byla jsem si jistá, že dnes už techniku, kterou potřebuji, zvládnu.
Bude to zajímavé eso v rukávu. Jen později budu muset vymyslet, jak to udělat, aby vyléčila i těžší zranění...
Drobná chakrová vrána mi vylétla na rameno a prošla se po ruce.
Dál jsem ji jít nenechala, ale bavilo mne ji sledovat.
Jako vždy kopírovala moje pocity.

Probrala jsem se zase jako obvykle pod jedním z nízkých stromů v okolí. Vstala jsem a protáhla se. Porozhlédla jsem se po již skoro probuzeném táboře a šla se optat své divize, jestli jsou připravení a nepotřebují s ničím pomoct. Vše bylo v pořádku, tak jsem se vrátila zpátky ke stromu přemýšlejíc, co přinese dnešek.

Ještě stále jsem běhala. Najednou mi zakručelo v břiše. Páni, dlouho už jsem nejedla.. Začala jsem se hrabat ve všech pouzdrech a kapsách, ale žádné jídlo jsem nenašla. Šla jsem zalovit do svého batohu a vytáhla "hotový ramen".
Otevřela jsem ho a začala se nacpávat...

Pomaly som sa vydal znova do tábora.
Vyšliapal som kopček a videl už stany a niktorých ako už sú hore.

Když jsem zase zahlédla Byakuri, musela jsem se usmívat.
Co mi tady vlastně děláme? Zničili jsme Tsuki, zničili jsme tyhle skály a stejně je tu... Ten pocit prázdna. Nedokázali jsme nic udělat s vůdci. Ještě ne.
Pak jsem si všimla Nawakiho.
Vypadá to, že vstává časně...
Znovu jsem se věnovala své chakrové vráně.
Chakra, ze které byla tvořená postupně získávala smaragdový nádech.

Obzrel som si celé okolie a znova som si sadol pod strom kde som spal.
"Ach to je nuda..."
Zívol som si

(Pečeť zasahuje )

Zavřela jsem oči. Pečeť se zvětšila tak, že zasahuje až na má ramena a boky.
Oči jsem otevřela, jejich barva byla ale zase jiná. Senzibilové, nebo Hyuugové s Byakuuganem mohli poznat, že chakra v mém těle se trochu změnila..
Teď už jsem neběhala. Chodila jsem pomalu a můj výraz v obličeji se ani zdaleka nepodobal úsměvu.

(Začínám se tě bát )

Přimhouřila jsem oči a zadívala jsem se znovu na Byakuri.
Ani nevím proč, snad se mi zdálo, že je něco špatně.
"Byakuugan!" aktivovala jsem Byakuugan a pozorněji si ji prohlédla.
Vrána z mých dlaní zmizela a já se postavila.
"Byakuri?" zkusila jsem to a se zamyšleným výrazem zamířila k ní.

Moje duše byla utísněná někde v rohu mého těla. Pečeť mě čímdál tim víc oslabovala a ovládala mě. Uslyšeli jsme hlas. Otočili jsme se. Ano? Řekla pečeť a mě ještě víc utísnila. Nasadili jsme úsměv, aby nebyla podezřelá. Já nemohla dělat vůbec nic.

Přimhouřila jsem oči.
Co se tu zatraceně děje?
"Minule jsme s tréninkem skončili dřív než jsme plánovali." zkusila jsem to a byla zvědavá, co odpoví.

Poslouchala jsem ten hlas. Byla to Shijin. Pečeť nasadila výraz, který říkal : Co jako chceš? ..Hehehe... Baka.. Započal odporný smích ďábla.

"Nande?" nechápavě jsem si jí prohlížela.
Chakra se šířila hlavně z jednoho bodu.
Pečeť? Ale takovou jsem ještě neviděla...
"Byakuri, co se stalo?" pomalu jsem k ní šla blíž.

(Neboj, je to sranda )

Nepřibližuj se!!!! Řekla pečeť. Když Shijin udělala další krok, Pečeť se stáhla a opět jsem se dostala zpátky na svoje místo. Chakra už byla moje. Shijin, musíš mi pomoct, nevím co s tím mám dělat!! Řekla jsem a ukázala Shijin obrovskou pečeť přes celá záda.

Když se chakra zničehonic vrátila do normálu, deaktivovala jsem Byakuugan.
Nicméně pořád jsem se tvářila dost zmateně.
"Kdo tu pečeť použil...?"
Tak tohle nám uprostřed války opravdu chybělo.
"A proč jsi o tom už někomu neřekla, vždyť tě to může zabít..." nevěděla jsem, co víc říct. Pořád jsem si pečeť prohlížela.
Další věc, která zřejmě nejde podle plánu.

Já nevím kdo ji na mě použil. Ani nevím, jak dlouho ji mám, začalo se to projevovat včera, myslela jsem, že to přestane, ale je to strašný. Když se mě to ujme, mučí mě to! Já..Já se vážně bojím! Najednou jsem přestala mluvit.
Vytřeštila jsem oči a začala se klepat. Pečeť na mých zádech zfialověla. Aaaaahhhhh!!! Chytila jsem se za hlavu a klekla si na zem. Strašně mě to začalo bolet. Slyšela jsem strašlivý pískot.

"To ale..." když jsem viděla její výraz, ztichla jsem.
"Ksó!" Aktivovala jsem Byakuugan a pak ji objala.
Z celého mého těla se začala šířit smaragdová chakra.
Nevěděla jsem, co jiného mám dělat. Dlaně jsem jí položila na pečeť a smíchala Juuken s Lékařskou chakrou, aby nezpůsobil žádnou bolest. Pokoušela jsem se tu divnou chakru prostě zablokovat, ale příliš mi to nešlo. Ani jsem nevěděla k čemu složí.
A dost... Musíme najít někoho, kdo tomu bude rozumět.
Pustila jsem jí.
"Pomohlo to?" otázala jsem se.
Emerarudonaito vyléčí těžká zranění, ale s tímhle si poradit nemuselo.
Ale chakru pečetě jsem pro tuhle chvíli doufám zablokovala.

vstal jsem celkem častně,teda pro mě častně.Mohlo být tak poledne,protáhl jsem se a vylezl se vstanu,když jsem si všiml PiliKky pláště.Uhh?Co to?Já měl domění,že mě pod plášť nepustila...Udělal jsem nechápavý výraz a nakoukl do stanu.Huh,vážně ten plášť nemá?Ne to né,že bych se ožral a...Né,to je blbost pití tady není tak jak?Vytřeštil jsem oči,ale pak jsem se trochu uklidnil a chytl ten plášť...No,určitě se to nějak vysvětlí...Překryl jsem ji pláštěm a vydal se na raní,teda dopolední procházku...

Všechna a hrůza přestala. Arigatou, Shijin. Musíme opravdu někoho najít. Co nejrychleji... Řekla jsem a byla připravena jít. Zakryla jsem si záda.

"Hai..." rozhlédla jsem se.
Nedá se nic dělat...
Byakuuganem jsem se rozhlížela okolo, občas trochu zrudla.
Nenapadl mne jiný způsob jak v tomhle "labyrintu" najít nějakého Kage.
"Akiyuu-kun?" zavrněla jsem, když jsem ho zahlédla a raději deaktivovala Byakuugan.
A jestli někdo řekne, že špehuju, zabiju ho.
"Neviděl jsi dnes Kage?" otázala jsem se.

Uslyšel jsem nějaký holčičý hlas,a jen jsem naklonil mírně hlavu tím směrem.''Umm...hai PiliKKa spí támhle'',ukázal jsem na menší stan a přívětivě se na Shijin usmál''Jsem rád že tě vidím Shijin-chan'',ucuili jsem se a zmizel.''Vypadá to že jsi nějaký nervozní bratře'',trochu jsem se pousmál a dopadl vedle Nawakiho...

Budit ji nechci... Ale spící nám k ničemu nemůže...
Zamyslela jsem se a přikývla.
Pak jsem se vydala za ním, ještě jsem se chtěla na něco zeptat.
Spatřila jsem Nawakiho.
A to se mi zrovna hodí...
"Promiňte, že vás ještě ruším, ale..." pokrčila jsem rameny.
"Nawaki-kun... Nepoužívá Reina nebo někdo z Akatsuki pečetě?" popsala jsem mu pečeť, kterou měla Byakuri na zádech.
Jeden problém za druhým.

Mezitím, co ti dva mluvili, pečeť mě opět ovládla. Tentokrát se mi oči nezbarvily, za to chakra byla poznat mnohem víc. Já byla opět mučená a zatloukaná někde v utísněném prostoru mého těla. Utíkali jsme. Pečeť mě chtěla zabít. Vytáhla z pouzdra výbušný lístek, nalepila ho přímo na čelo. Zbývalo pár vteřin. Já neměla ani pomyšlení na nic jiného, než na smrt.

"Nudím sa chcelo by to zábavku."
USmial som sa Otočil som sa na Shijin.
"Neviem takéto informácie som sa nedozvedel."

Proč zrovna nějaké pečetě?Koukl jsem se na Shijin,a pak znova na Nawakiho.''Umm..co třeba menší trénink?''Vytáhl jsem kunai a hodil ho po něm...

"Ako chceš."
Postavil som sa.
(Idem na trening)