First topic message reminder :

Rukiho?! Zaklonila jsem hlavu. ,,To snad ne..Zase jsme ztratili stopu, kso!" sykla jsem spíš pro sebe a zavřela oči. Stejně jsem byla od ostatních dál.

"Arigato, Lizzy-chan." pousmála jsem se.
"Ale gomene, dneska už jsem naprosto nepoužitelná. Půjdu si lehnout."
Zašla jsem do stanu a stačila chvíle, abych usnula.

''Už aby bylo po válce..''Řekl jsem trochu zamyšleně a pak ji vzal do náručí a odnesl jí do stanu.''Mohu ti nějak pomoc? Rozveselit tě?''Usmál jsem se a hladil jí po vlasech.

Tak o tohle mu jde. "Myslíš, že budu podporovat tvé sebevražedné sklony? Jsi blázen Assasine, riskovat takhle svůj život. Víš, že uživatel techniky, zemře?" vzal jsem do ruky kunai a čepelý jsem přejížděl přes palec.

Hai hai.. Oyasumi nasai Shijin-chan.. neodpadni mi niekde pred stanom.. usmiala som sa na ňu a len som došla až k Himi.. Sadla som si k nej a posnažila som sa vystrúhať ospravedlňujúci úsmev.. gooomenasai Himi.. o..ona mi ušla.. povedala som ospravedlňujúca a len som ju objala.. ale som rada že si v poriadku.. a tvoja dcérka tiež.. pousmiala som sa..

Jelikož jsem nenašla žádný stan, kde bych mohla spát, šla jsem na malinký palouček u řeky dál od ostatních a lehla si. Dívala jsem se na překrásné hvězdy a přemýšlela, jestli vůbec někdy někoho budu mít. Co když ze mě bude stará panna? ()

,,Héj." Upravil jsem si vlasy a trošku se pousmál. Pak jsem ale trochu zesmutněl. ,,Myslím, že tě nepřesvědčím, abys to neděla." Podíval jsem se na ni. ,,Jediné co můžu, je snad ti popřát hodně štěstí." Vytáhl jsem prášky a všechny je snědl. ,,Nechci se loučit, protože věřím ,že tě zase uvidím." Usmál jsem se. ,,Ale tohle je zatím asi rozloučení." Hlavou mi začaly běhat vzpomínky a začala mě zase trošku bolet, ale snažil jsem se to nevnímat.

"Ne... jenom tu zůstań!" věnovala jsem mu úsměv a opřela se o něj. Zavřela jsem oči. Ne spát se mi nechtělo... ale byla jsme unavená.. psychicky.

"Ano, vím to, a přesto se chci naučit techniku hrdiny, který zachránil Listovou. Ano, jsem blázen, máš pravdu, a proto budu i já riskovat svůj život. Protože já už jsem takový, já jsem Nanadaime. Když mě ji nebudeš chtít naučit, najdu si jiný způsob, jak ji získat."

Pohladila jsem ji po vlasech a pousmála se. ,,V pořádku, Lizzy...Ještě bude příležitost." těšila jsem ji. Když se zmínila o dceři, povzdychla jsem si. Tak bych ho chtěla vidět. Být v klidu a šťastně prožívat těhotenství. Všechno se holt událo najednou a strašně rychle. Zavrtěla jsem hlavou, abych myšlenky zahnala.
,,Hai, souhlasím, Tsuchikage-dono..Ale teď nejdřív musíme chytit nějakou stopu, jinak nám to bude k ničemu." povzdychla jsem si znovu. Měla bych co nejdřív mluvit s Assasinem..Chci to nejdřív projednat s ním..

Prikývol som.
Už by sa tu mohol ukázať Tony-dono. Mám preňho prácu, ktorú neodmietne.
Rozhliadal som sa či ho niekde neuvidím.

Seito.... zatvorila som oči a potom otvorila a smutne pozrela.Mňa už neuvidíš,já som nukeninka z..............z Konohy ani by som tu asi nemala byť inak mi hrozí smrť....povedala som celkom smutno

Polovina vzpomínek už byla zpátky a já se na ni jen smutně podíval. Nebyl jsem skoro schopný mluvit. ,,Takže, tohle je asi.." Na chvíli jsem se odmlčel. ,,Sbohem?"

"Dobře, naučím tě tu techniku. Ale uvědomuješ si, že to bude..hrůza..Ta technika, je to odporná technika. Kinjutsu." trochu jsem se při té představě zatřásl.
"Duše, kteoru si na oplátku vezme bůh Smrti, pozře. Budeš sloužit Smrti jako potrava, nemůžeš jít ani do nebe, ani do pekla. Naždy budeš žít v utrpení, v žaludku Boha Smrti, s oběťmi, které už pozřel."

Zdá se mi...že jsem čím dál míň ospalejší..''Neodejdu...''Položil jsem ji na záda a pomalu si lehal na ni.''Mám tě moc rád...nechci o tebe nikdy přijít.''Šeptl jsem a začal ji líbat...

Uhm.. povedala som a len som sa nechala ďalej hladiť.. bolo to také ukľudňujúce v "týchto" časoch.. po tom som.. či už chcene či nechcene pomaly.. "zaspala".. mala som toho dnes viac než dosť.. bez Shijin by som stále niekde vykašliavala krv..

(Ach jo, chci aby si mě všímal nějakej chlááp xDD)

Přidala jsem se do polibku, prsty vpletla do jeho vlasů a přitáhla si ho blíž. Zavřela jsem oči a přestala myslet na všechno a na všechny. Byl tam jen on a nic jiného.

Zvedla jsem ji do náruče. ,,Oyasumi, Tsuchikage-dono." šeptla jsem a s Lizzy v náručí jsem odešla do jednoho z volných stanů. Opatrně jsem ji položila na spacák a přikryla ji. Pohladila jsem ji po tváři. ,,Spinkej, Lizzy. Zasloužíš si to." zašeptala jsem a zase se vytratila. Protože byla tma, bylo jednodušší ztratit se ve stínech stromů. Pod jeden jsem si sedla a stočila se do klubíčka. Přitáhla jsem si kolena k sobě a hlavu schovala mezi ně. Zavřela jsem oči, ze kterých se mi valily slzy. Už toho na mě bylo prostě moc. Tohle všechno ohledně války a všeho kolem. VVzlykala jsem co nejtišeji, nechtěla jsem, aby mě takhle někdo našel.

"Ach." v obličeji jsem měl kamenný výraz. Ano, takto to bude nejlepší, trpět navždy.
"Děkuji, jen, jedno mi slib. Pozorně mě poslouchej, kdybych náhodou zemřel, převezmeš můj titul Hokage, já...své schopnosti zapečetím do svitku, a ty to přeneseš na Tobira. To je jediná věc, kterou mu můžu jako otec dát. Rozumíš?! Seito, je už velký, ten to pochopí. Hlavně, spal všechny techniky, najdi mou skrýš, a spal je! Hlavně ty, co zanechal Orochimaru a Edo tensei." vážně jsem se mu zahleděl do jeho očích.

"Tohle má být tvoje poslední vůle? Já, mám být vykonavatelem tvé poslední vůle? Co si o sobě myslíš, nehrej si na hrdinu. Proč bys měl umřít? Je spousta skvělých ninjů, dokážeme to i bez zbytečných obětí."

Nechal jsem jí ať si se mnou dělá co chce...Začal jsem ji líbat na krku a pomalu rozepínat plášť.Zhasl jsem svíčku a přestal na všechno myslet,na celou tu válku,cítil jsem se nádherně...

"Poslouchej mě sakra!!!" vykřikl jsem.
"Víš, poslední dobou, se cítím opravdu divně. Nejsem v pořádku. Před dávnem jsem byl nemocný, hodně nemocný a umíral jsem. Zachránil jsem se tak, že při útoku na Konohu tyranským Kazekagem, jsem použil Fushi tensei a přenesl jsem se do jeho těla. Choroba zázračně vymizela, ale v poslední době, nejsem ve své kůži. Nechci dále používat Kinjutsu. Nejsem zrůda!"

"Ach tak. Necháš se prohlédnout v Konoze, mám to říct Shijin?" Chystal jsem se vstát.
"Nejsi zrůda, jsi úžasná osoba, která se radši obětuje, než aby viděl své přátele umírat. Nejsi jako Orochimaru, ten myslel jen na sebe." rozcuchal jsem mu vlasy.
"Ale, když na tom trváš, tak dobře." Nevěřím sám sobě, já jsem na to přikývl. Achjo..Jak to děláš,

Zavřela jsem oči a poddala se tomu. Dlaněmi jsem nahmatala přikrývku a pevně ji stiskla. Kousla jsem se do rtu. "To-to nejde... ne tady..." zašeptala jsem polohlasně.