First topic message reminder :

Rukiho?! Zaklonila jsem hlavu. ,,To snad ne..Zase jsme ztratili stopu, kso!" sykla jsem spíš pro sebe a zavřela oči. Stejně jsem byla od ostatních dál.

"To se zeptej tady slečny... jako by těch mrtvejch nebylo dneska dost!" odfrkla jsem si. Skončila jsem s léčením. "Jsi v pořádku? Halo slyšíš mě?!" lehce jsem s ní zatřásla a sledovala ji.

(Já jdu spát, zapomeňte na to, že jsem vyletěl ze stanu a udělal techniku. Už jsem jednou vymlouval sebevraždu Assasina, teď to dělat po druhé nebudu! )

Najednou jsem Prudce otevřela oči a strašlivě se nadechla. Vyskočila jsem a dívala se na všechny ty lidi kolem sebe. Nedokázala jsem ze sebe vypustit ani slovo. Odkryla jsem si trochu své kimono a viděla, že říznutí je pryč. vykulila jsem oči. Chvíli jsem vyděšeně koukala a najednou jsem se zamotala a padala do bezvědomí na zem..

Zachytila jsem ji v pádu a držela v náručí. ,,Ne, já už fakt nemůžu..." povzdychla jsem si a zvedla ji do náručí. ,,Díky, Pili." pousmála jsem se unaveně.

Pečeť na mých zádech se zvětšila.( TO ale nikdo neví) Najednou jsem opět otevřela oči, ale měly jinou barvu. (To ale nikdo nevidí, maximálně Mizukage) Vyskočila jsem Mizukage z náručí a řekla tichým, temným hlasem. Díky, jsem v pořádku. Odkráčela jsem do neznáma..

"Ta holka je... divná.... běž si lehnout, vypadáš hrozně!" vzdychla jsem a podívala se na Himi. "Nechci aby moje kmotřenka měla újmy na zdraví kvůli nezodpovědné mamince!" pousmála jsem se.

Procházela jsem se okolo stanů. Rozmístila jsem písek do okolí, který mě upozorní na cizí chakru jen pro případ. Loutkaři znovu rozmístili své loutky a vzali si hlídku.
Procházela jsem mezi stany, hleděla dopředu a zdravila ještě stále bdělé Shinobi kolem. Dostala jsem se až k nejbližšímu stromu, sedla si pod něj a hleděla před sebe. V nesmyslném principu jsem před sebe házela jeden kamínek za druhým a ztratila se v myšlenkách.
Dnes jsme sice vyhrály, ale kdo ví, co přijde příště..
Přestala jsem s onou činností, pokrčila jsem nohy k sobě a opřená zády o strom pozoroval noční oblohu.

Zívl jsem a sundal si obvaz.''Půjdu si už lehnout,a trochu si něco udělat s rukama'',usmál jsem se a zamířil ke stanu.''Až to tu vyřešíš,tak přijď budu na tebe čekat'',uculil jsem se a zamířil do stanu.Lehl jsem si a do pár minut jsem usnul...

,,Bya-....Ach.." promnula jsem si spánky.Zavrtěla jsem hlavou.
,,Díky.." zašklebila jsem se. ,,Jen tak neusnu, snažím se o to už několikátý den." na moment jsem pohlédla na oblohu a pak zase do jejích očí. ,,To malé si se mnou prožilo dost. Myslím, že už je otrkané. Pokud ale bude také tak hyperaktivní, pak..Si hned po porodu rezervuji místo v domově důchodců." povzdychla jsem si.

Došla jsem až k další řece, nevědomky, jaktože tam jdu. Nebyla jsem to já.
natáhla jsem ruku. Raiton:Jibashi! Do vody jsem poslala obrovský blesk. Vodou začala proudit elektřina. popošla jsem dál od řeky, opět se svlékla a chtěla se rozeběhnout.. (Ta pečeť mě zabijééé wuuu xD)

"Nepřeháněj to! Když jsem byla těhotná já, chránili mě snad všichni, kteří stáli na blízku... válka je nebezpečná sama pro sebe, navíc když jsi těhule!" pousmála jsem se. "Dej na sebe pozor, jo?!" kývla jsem a následovala Akiho do stanu. Že už zase spí mě nepřekvapovalo, už jsem si nějak stačila zvyknout. Lehla jsem si k němu, položila mu hlavu na hruď a zaposlouchala se do klidného tempa jeho srdce.

Nakoniec som sa zasa vratil som no nikoho som tu uz poblisku nenasiel preto som sa pohyboval ale medzi stromami v stinoch aj z Ronguom aby ma tu velmi nebolo vidno .

(Byakuri, já z tebe porodím fakt! T^T...)
,,Jako bych to nevěděla sama.." ušklíbla jsem se a povzdychla si. Dávno se mi ztratila z dohledu. Brečet už jsem nechtěla, oči jsem měla oteklý až až. Spát taky ne..Bezcílně jsem zabloudila pod jeden ze stromů a opřela se o něj. Zahleděla jsem se před sebe, do černočerné tmy, ve které vše mizelo.

(No to ještě nesmíš , až po válce! )

Těsně před koncem břehu jsem se zastavila. Byla jsem to zase já. Ale moje oblečení tam nebylo! Běžela jsem tedy nahá přes půlku tábora a sháněla něčí pomoc. Doběhla jsem ke stanu Pillikky a řekla : PiliKKo, prosímtě, musíš mi pomoct! Jsem nahá a moje oblečení zmizelo!!!! Cítila jsem se trapně. A navíc na mě koukalo spoustu ninjů. Zrudla jsem a chytla se jak za prsa tak za to druhé.

(Modli se aby si byla oholená xD)

(XDD)
Ja som sa presunul na stromy a pozoroval som okolie Rongu musiel ostat dolu

Vylezla jsem ze stanu a chvíli na ní zírala. "Ehmmmm.. víš, jsi zvláštní člověk!" Takovýho cvoka jsme už dlouho nepotkala!! Vlezla jsme do stanu a podala ji svůj plášť. "Prosím!! Dneska už ŽÁDNÉ sebevraždy, ŽÁDNÉ lítání nahá po táboře nadrženejch ninjů a ŽÁDNÝ děšení mojí malý Himi!! Zalez si do stanu, zapni spacák a SPI!!" Mluvila jsem k ní pomalu a klidně aby to pochopila.

Prebudil som sa pod stromom a šiel som k Jazeru.
TAm som sa posadil a pozoroval okolie.

Líně jsem zívla.
A já měla pocit, že jsem usnula venku. Aha, Lizzy... No, alespoň mi není zima.
Ve skutečnosti mi bylo vedro, ale příliš jsem to nevnímala.
Jen co jsem si rozčesala vlasy, vyšla jsem ven a sledovala probouzející se tábor.
Procházela jsem se mezi stany, občas kývla na pozdrav, když jsem zahlédla někoho známého.
Takže ještě Kumo a Oto... A pak snad bude konec.

Sedel som pred stanom a sledoval všetko to dianie v tábore.
Čaká nás ďalší deň vojny, ale aspoň niečo sme už dosiahli.

Vyběhla jsem v plášti ze stanu. Spala jsem docela dobře. Nemohla jsem však vykonávat svou ranní rozcvičku...Nemohla jsem skoro nic.. Šla jsem se podívat na místo, kde jsem včera ztratila oblečení... Bylo zpátky. Oblékla jsem se, zacvičila si a vrátila se zpět za PiliKKou. Pověsila jsem jí plášť za tyč stanu a běžela dál.

Zvedla jsem hlavu až když se kolem mne prohnala Byakuri.
"Huh?" nechápala jsem, jak může mít po ránu tolik energie.
Já sama se zrovna snažila znovu neusnout.
Posadila jsem se na zem a naklonila hlavu mírně na stranu.
Já to nechápu...

O nejaký čas som vstala.. moja jednotka sa už nachádzala roztrúsená po hlavnom tábore páč to bolo asi najbezpečnejšie.. pomaly som vyšla zo stanu a nejak som sa snažila usporiadať myšlienky a tak som sa len začala prechádzať sem a tam.

byla jsem venku celou noc nemohla jsem usnout stále mě něco žralo na duši "proč já kráva ji tentokrát nezastavila ještě kousek a nemuselo se to nikdy stát" šeptla jsem si "byakugan !" udělala jsem raní prohlídku okolí,vše bylo v pořádku ale stále jsem měla pocit jako by tu někde číhal nepřítel chtěla jsem se toho pocitu zbavit tak jsem si z kapsičky vytáhla snídani,energy drinky minimálně litr a další půllitr saké a začala se ládovat

Seito tak to je super,aspoň už vieš kto si ... usmiala som sa.