Hokage monumenty

Přikývla jsem a vyskočila jsem na nohy.
"Tak mě teda veď"
Zasmála jsem se a čekala na něj.

Docela zaujatě jsem jí pozoroval.* Tak nejdřív protestuje že nechce nic dělat a teď skáče jako malé dítě... * zavrtěl jsem hlavou a pousmál se.Vstal jsem a trochu se protáhl.Beze slova jsem se pomalým krokem vydal pryč z monumentů , směrem do města.

Spojila jsem opět ruce za zády a šla za ním.
Na tváři jsem měla pořád takový nadšený úsměv který jsem měla skoro vždy.
-Přesun

Objevila jsem se na hlavě prvního a pozorovala vesnici pode mnou.
Nechala jsem vítr aby si hrál s mými vlasy a zamyšleně jsem pozorovala klidný život obyčejných lidí ve vesnici. Po chvíli jsem roztáhla ruce a zavřela oči. Ponořila jsem se do svých myšlenek a nenechávala se ničím rušit.

Objevil jsem se kousek od monumentů a opět tu umístil vodu. Podíval jsem se před sebe a až teď zjistil, že tam stojí Koroki. Jen jsem ji zatím pozoroval, protože vypadala, že je ponořena do sebe.

Otevřela jsem oči a lehce jsem se předklonila abych viděla uplně dolů pod sebe, jiný by možná spadly ale já jsem měla tělo v klidu a celkem dobrou rovnováhu.
Krátce jsem zavřela oči a vypadalo to že co nevidět skočím, pak jsem se otočila s úsměvem zády a uviděla Seita.
Zvedla jsem ruku a zamávala na něj.

Taky jsem zvedl ruku a zamával. Při tom jsem se snažil aspoň trochu pousmát, i když to ještě moc nešlo. Pořád jsem ale stál.

Uviděla jsem jeho víceméně vynucení úsměv a na chvíli jsem sklopila oči. Z toho že tam stál jsem usoudila že nemá náladu a věnovala jsem mu další úsměv přičemž jsem se opět otočila čelem k vesnici a vlasy mi létaly díky větru všude.

Sklopil jsem oči a vyskočil do vzduchu. Dopadl jsem vedle ní a podíval se na vesnici. ,,Chci najít Sasoriho. Je nebezpečný pro všechny."

Koukala jsem se před sebe a ruce spojila za zády.
"Chceš s tím pomoct?"
Letmo jsem natočila hlavu jeho směrem a o chvíli později jsem se opět koukala před sebe.

,,Asi ano. Sám ho nezvládnu." Podíval jsem se na ni. ,,Ještě pak musím sehnat Katashio." Pak jsem se opět podíval na vesnici. ,,Měl už být dávno mrtvý."

"Dostaneme ho a zaplatí za to"
Prohrábla jsem si vlasy a sama pro sebe jsem se pousmála.

,,Snad ano, ale mám z toho starosti. Nechci už nikoho z vesnice ztratit." Podíval jsem se na ni. ,,Jo, to mi něco připomíná, že tu pro tebe něco mám." Poskládal jsem pečetě a podíval se na ni.

Usmívala jsem se ale když se zmínil o tom že tu pro mě něco má nadzvedla jsem zvědavě obočí a koukla se na něj.
"Pro mě?"
V hlavě se mi hned začali honit cvoklé nápady co by mi mohl dát a trochu obezřetně jsem čekala co bude dál.

Dokončil jsem pečetění a na prstech se mi objevily malé kapky vody. Suiton: Mizu no oshikake. Podíval jsem se na ni a rukou ji chytl za rameno. Kapky se ztratily a já se pořád díval na ni. ,,Pokud budeš někdy v nesnázích, tak to budu vědět a přijdu."

Chvíli jsem se na něj koukala a po chvíli konečně promluvila.
"Páni...děkuju"
Trochu jsem nevěděla jak přesně se to dozví ale byla jsem ráda.

,,Není zač." Podíval jsem se na ni a lehce se pousmál. ,,Budu to vědět."

Zamyšleně jsem se na něj usmála a koukla se na svou ruku.
"Ale doufám že se do žádného problému nedostanu"
Zasmála jsem se i když jsem věděla že pro mě je to nemožné.

,,Taky doufám, že nestane nikomu nic." Podíval jsem se na nebe. Hm, pěkně září hvězdy, jako vždy. ,,Ale doba se pořád zhoršuje. Když jsme byli mladí, zdálo se mi všechno hrozně krásné."

Automaticky jsem se koukla na nebe jako on a zamyslela se.
"Jo...když jsem se ti schovávala za stromem nenapadlo by mě že až budu velká stane se tohle" Poznamenala jsem celkem potichu.

,,Přesně tak. Když jsme si hráli, bylo to jednodušší a teď je ze mě hokage." Na chvíli jsem se odmlčel. ,,To mě nikdy nenapadlo."

Pousmála jsem se a koukla se na něj.
"Jsi Hokage ano...a lidi stojí za tebou proto budeš dobrý Hokage" Dodala jsem potichu a šťouchla ho povzbudivě do ramene.
"Dostaneme Sasoriho a všechno se obrátí k lepšímu"

,,Díky." Podíval jsem se na ni a pousmál se. ,,Víš, že v blízkosti tebe se nedá mít blbou náladu?" Sasorim to právě začne být ještě horší. Myšlenku jsem si nechal pro sebe.

Zazubila jsem se.
"To je dobře ne? v tom případě bych tě od teď měla pronásledovat abys neměl špatnou náladu"

,,Jo, myslím, že každý tak úžasnou schopnost nemá." Mrkl jsem na ni. ,,Nic jiného ti nezbude."