Hokage monumenty

"Detaily mi řečeny nebyli a kdyby byli tobě je už říct nemůžu. Hebimaru...no vypadá jako Orochiamru nevím jen mám misi zjsitit toho člověka, nevíš o někom kdo to umí?" vykouzlila jsem něco jako psí oči xD

"Vím no nic řekni mi sbohem a já jdu." vstala jsem a ještě se na něj otočila

"Na něco jsem zapomněla vim že se ti to nebude líbit ale já musím." foukla jsem mu z dlaně do nosu nazelenalý prášek (uspávač) pak jsem ho opět vzala za ruce a skrystalizovala jsem mu nohy

Ja som zasa zadržal dych už som nemal v pláne sa nechať skrystalizovať .
A kryštál u nôh sa roztrieštil lebo v ságe móde som mal okolo svojho tela chakru .

"Naruto proč se tomu vždycky tak bráníš?" povzchyla jsem si a pustila v tu chvíli jsem vytvořila pečetě moje tělo se pokrylo krystalem a v tu chvíli prasklo a já s ním (přesun)

Vybral som sa ju hľadať .
Zmizol som .

Přiskákal jsem na monumenty a sedl si na Assasinovu hlavu. Zavřel jsem oči a jen tak začal odpočívat.

Myslím, že bych měl zkontrolovat Hebimara. V sedě jsem poskládal pár pečetí a začal se soustředit. To prostředí je mi sakra známé. Konoha. Začal jsem se soustředit ještě víc a poslal mu myšlenku, pak jsem spojení ukončil a začal nabírat sílu.

Ten mě neposlechne. Postavil jsem se a rychle vyrazil pryč.(přesun)

Po několika chvílích jsme sem dorazili a stoupli jsme si na hlavu Rokudaimeho." Tak Akio...tohle je Konoha....Tvůj...nový domov...Tady pod námi..Je Hokageho budova....to je ta nejhlavnější...ale ty tu se mnou zřejmě nebudeš pořád...kdysi se naučím Kuchyiose...a podepíšu smlouvu s Tvým druhem...takže když Tě budu potřebovat...jednoduše tě přivolám...ale to bude až za dlouho " pravil jsem a usmál jsem se.
" Hmm...Kuchyiose " pronese zamyšleně Akio." Víš co?Půjdeme za Hokagem...zkusím ho poprosit o svitky.... " řeknu a pak vyrazíme směrem k Hokageho Budově , ale ze strany kde je málo lidí.

Přesun

Tohle, kdysi pro mne tak oblíbené místo, zdá se začínalo upadat.
Posadila jsem se kousek nad Nanadaimeho a sledovala rysy jeho tváře. Nakonec jsem nevydržela sedět a lehla jsem si. Bůh ví, jak jsem tam byla dlouho.
Chybíte tu, Hokage-sama...
Odevzdaně jsem povzdechla a zavřela jsem oči. Cítila jsem vítr na své tváři a užívala jsem si ten pocit.
Je tu takové ticho... Takový klid...

Ako som sa vrátil do dediny z Ronguom hľadal som Shijin docela dlho mi to trvalo než som ju zavetril no nakoniec som ju objavil na tomto mieste .
"Ahoj shijin chan .... čo ty tu ?"

Pootevřela jsem oči.
"Krásný večer přeji." zavrněla jsem, přiložila dlaň k ústům a líně zívla.
"Dlouho jsem vás tu neviděla, byli jste pryč?"
Na to, abych se posadila jsem byla příliš líná. Dívala jsem se do tmy a přemýšlela, kdy se objeví hvězdy.

Ja som si prisadol k nej .
"No a tak ja si sadnem k tebe kľudne .
Umm a čože ako si sa mala ty ?"
Opýtal som sa .
To kde som bol som akokeby že prepočul .

Posadila jsem se a přisunula jsem se trochu víc k němu.
Chybělo mi to. Bylo to uklidňující... Obětí mi zkrátka dodávalo pocit bezpečí.
"Měla jsem se celkem dobře... Je tu až příliš velký klid."

Ako sa ku mne prisunula objal som ju .
"No tak to máš pravdu taký kľud je tu naozaj nezvyčajný .... ale v niečom to je aj dobré [b]."[/b]

"To je sice pravda, ale jen do chvíle, kdy ti to začne připadat jako klid před bouří." mírně jsem se pousmála, ale asi to v té tmě nebylo vidět.
"Mimochodem... Neodpověděl jsi mi na otázku."

Ja som do nej šťuchol chvostom .
"No to je pravda umm a na akú presne ?"

"Proč jsem tě tu tak dlouho neviděla." rozesmála jsem se.
"Kde jsi vlastně byl?"

"Umm nóó tak dnes som sa túlal po konohe a hľadal som ťa a no ummm ehm čo ty ?"
Opýýtal som sa trocha nervózne akosi som pred ňou nevedel klamať preto som si nič nevymyslel len som povedal čo bolo dnes .

Chvíli jsem se mu zamyšleným pohledem dívala do očí.
Samozřejmě, že jsem si všimla, jak mi oznámil jen to, co dělal dnes.
"Já nebudu vyzvídat." odvětila jsem a pohodila vlasy.

"A ja ti za to ďakujem .... sama vieš žeby som nespravil až niečo zléé možno len sem tam ."
Pohladil som ju po tvári a tým som jej trocha odsunul vlasy z tváre ktoré mi bránili vo výhľade do jej očí .

"Možno len sem tam." zopakovala jsem a rozesmála jsem se.
"Já vím." dodala jsem po chvíli vážně. "A věřím ti."

"Umm ďakujem a neboj ja nechcem ani sklamať tvoju dôveru ... predsa si to najdrahšie čo mám ."
Povedal som teraz vážne zasa ja aj keď z mierným úsmevom -

"To mě moc těší." věnovala jsem mu jemný polibek a odhrnula si z očí vlasy, které mi tam věčně spadávaly. Tentokrát to bylo snad poprvé, co mi to vadilo. Jindy jsem se za ně schovávala.