Brána Písečné vesnice

Konečně v suně! řekl jsem si
Pozdravil jsem stráže a šel pomalu za Yoko (přesun)

Po nekolika dnech plahocenim se pousti a dunami jsem se priblizoval ke svemu cili. Uz v dali jsem videl branu do Suny. Tedy za predpokladu ze jsem nemel halucinace. Pomalym belhavym krokem jsem se priblizoval. Jestli me nekdo videl z dalky tak si musel myslet ze mam poradne vypito no opak byl pravdou. Stale jsem vsak sel vpred i kdyz uz to bylo tezke. Kazdy krok mi pripadal jako bych stal na miste a nikam se nehnul. Po nekolika minutach jsem uvazoval jestli nejsem uveznen ve sve vlastni mysli a jenom se mi to nezda. Po dalsich minutach sem se ocitl o neco blize. Az jsem nakonec nekolik metru od branu padl do pisku. Stezi rozostrene jsem se snazil zaostrit zrak ale uz jsem nebyl schopen se ani pohnout. Pouze snazil udrzet pri vedomi ale i ma mysl a vule slabla po chvili jsem upadl do bezvedomi.

Otřel jsem si čelo a s přimhouřenýma očima vyhlédl do pouště. Uprostřed písku jsem viděl cosi ležet. V první chvíli jsem nehybnou věc považoval za zvíře, které podlehlo pouštnímu žáru, tak jak se to běžně stávalo, ale po bližším zkoumání jsem přišel na jinou alternativu.
Rozeběhl jsem se k Jayovi, otočil ho na záda a nahmatal pulz. Byl živý, zjevně dehydrovaný, ale dýchal.
Zvedl jsem ho, hodil na záda a rozeběhl se k nemocnici.
(Přesun)

Seděl jsem v budce a poklimbával, "provoz" v Suně nebyl nikdy moc velký, však komu by se chtělo táhnout přes tu nekonečnou poušť v tomhle horku, no lidé z vesnice už byli zvyklý, ovšem cizinci většinou neodhadli situaci.
Něco podobného se stalo právě teď, když jsem uslyšel ten usedavý hlas. Vyhlédl jsem z okna a hned uhodl, která bije. Vzal jsem lahev, která byla položena na stolku a přiběhl k návštěvníkovi.
"Napijte se!" podal jsem mu vodu, zatím co jsem kroutil hlavou. "Všichni jsou tak neopatrní, za týden už druhý případ, však to dá rozum, že tady se musí pít!" brblal jsem nespokojeně, ale přesto pohledem člověka kontroloval, aby se mi tam ještě nesložil.

Nutno podotknout, že svým jednáním si opět získal mé sympatie, takže jsem se jen pousmál a rukou ukázal do středu vesnice. "Vítejte s Suně!"
Vzal jsem meč i prázdnou lahev a vrátil se do své boudičky, kde bylo ostatně stejně nejlépe!

Stráže u brány si mohli už z dálky všimnout oblaku písku, který zamnou výřil jako prach, když běžíte po pořádně suché cestě. Jako bílý démon jsem se řítila až k bráně s jazykem vlajícím z tlamy, kterou jsem měla otevřenou dokořán, abych se mohla pořádně chladit, ale to také zapříčinilo to, že mi za chvilku vyschlo v ústech a z toho jak jsem rychle běžela, jsem už pěkně sýpala. Nakonec jsem prudce zabrzdila před jedním ze strážných brány, kterého jsem ohodila pískem. "Jejda..." Zatočila se mi hlava a málem jsem mu pozvracela boty. "Nesu dopis Kazekage -sama!" Vykašlala jsem si z plic dávku písku a upřela psí oči na strážného.

Konečně jsem tady! Ten zatracený písek by mi nevadil, nebýt toho, že tak protivně foukal do očí. Taky si tu vesnici mohli postavit v horách, povzdechnu si a pomalu dojdu k bráně. Pozdravím a vytáhnu dopis s pečetí našeho Raikageho a pak ho opět pečlivě uschovám.
"Nesu poselství pro Kazekage... " Samozřejmě že moje čelenka jasně oznamuje, že jsem ninja z Kumo. Na jejich žádost jim dost nerad odevzdám svou katanu, ale rozhodně je na mě vidět, že mi jejich nedůvěra není nijak po chuti. Poté pokračuju dál ke kanceláři Mizukage, kam se nechám dovést.

přesun

"Nepředbíhej! Já tu byla první!" Zavrčela jsem dotčeně a zatočila se na místě, neměla jsem jaké zbraně odevzdávat, takže jsem vyběhla za Kenseiem, div jsem ho cestou neporazila, jen aby se tam nedostal dřív jak já.
//přesun

.
.
.

Proběhla jsem branou, až se mi za tlapkama prášilo a namířila si to tentokrát do Kumogakure no Sato.
//přesun

První záležitost vyřízena, u brány jsem si vzal svou katanu a rozeběhl se do dály. Moje mise ještě není zdaleka u konce, mám ještě spousty práce a nikdo to za mě neudělá, proto bych si měl pospíšit, abych už byl doma a mohl konečně porazit Raikageho v páce.

přesun

Rozhlížela jsem se kolem, ale ani u brány to nevypadalo moc zalidněný. To mě podrž? Byla jsem tím trochu překvapená, protože když nebylo kam se vrtnout, u brány bylo vždycky co dělat. Myslím, že je jasné, co mě napadlo udělat. Prostě hledat zábavu někde jinde.

Přesun

Pár metrov od brány som sa objavil v oblaku dymu a vydal som sa krokom k bráne. Po chvíľke som došiel k bráne a kývol hlavou na stráže. Po prekročení hranice brány som sa rozbehol a po pár minútach som v dunách púšte nebol vidieť.
(presun)