Brána Písečné vesnice

Nahodil jsem nějaký pozoruhodný výraz, který jsem u sebe jakživ neviděl a ani raději vidět nechtěl. Můj meč byl v tuto chvíli rozptýlen na lístečky, které byli schované v mých šatech a ostatní zbraně jsem nikdy nenosil. S podivným úsměvem jsem prošel kolem stráží a následoval Seinu. (přesun)

Normálně jsem nesnášela, když mě tak někdo nazval, ale on... jenom jsem se usmála. "Zato ty jsi vyrostl k nepoznání." pousmála jsem se. Bylo zvláštní s ním takhle mluvit. Působil tak odtažitě a ledově a pak... pak mi řekne tohle!
"Můj tým odešel, vraceli jsme se domů a já... nechtěla jsem ti ublížit, nevěděla jsem, jak se s tebou rozloučit. A ano, pak jsem vstoupila do ANBU..." odsouhlasila jsem.
"Co jsi dělal ty ty roky..?" podívala jsem se na něj upřímně.

Vítr zavanul a s sebou vzal několik smítek a vysušených palmových listů spolu s bílými papírky. Nebylo jich mnoho, pár se táhnulo po zemi, div že se neztratily v písku, některé letěly vysoko ve vzduchu, že by si je člověk spletl s maličkým mráčkem...

Vítr právě vanul směrem do Sunagakure. Nebylo na tom nic zvlášť divného.

Přesun.

Překročili jsme velkou písečnou dunu a vítr hnal prachové částečky do očí a nosu. No já to nějak ignoroval a jako vždy s nezaujatým postojem pokračoval vřed. Stanuli jsme u brány, kde už čekali hlídky. No nechal jsem tohle vyřizování na tom, nudném patronovi. Co asi neznal význam slov, užívat si života plnými doušky. Sledoval jsme co bude následovat dál...

Když bylo vše to otravné vysvětlování vyřízeno a byl nám umožněn vstup. Následoval jsem Reina skrze bránu. Nerozhlížel jsem se, jako by pro mě byli ostatní jen nedůležitý vzduch, co nestojí za povšimnutí. Zkrátka proč se chovat v cizí vesnici nějak výrazně lepe, než doma...

Asuya

Rychle sem se doma převléknul a zabalil sem si věci na cestu. Následně jsem si nechal opravit kord a už nakrknutý že se akorát zdržuju sem vyrazil pryč. (přesun)

Zle som si to vypočítal a tak sa neďaleko. Bolo to nejakých 10 metrov od brány kde sa začal dvíhať piesok a z neho sa vynoril veľký kryštál. Veľký tak 2 a pol metra.
Len čo bol celý vysunutí rozpadol sa a ja som dopadol na piesok. Konečne som sa zhlboka nadýchol. Bolo to ako plávať hodné veľkú vzdialenosť na jeden nádych. Po dlhšom čase sa mi podarilo konečne polapiť dych a v celku normálne začať dýchať. Stráže to trochu rozhodilo. To mi trochu nevyšlo....budiť pozornosť viem ale to som práve nechcel... napadlo mi keď sa ku mne blížili stráže z brán Suny. Prvé čo bolo tak som mal pocit že mi čo chvíľou nasadia putá za rozvírenie ich piesku. Ale podarilo sa mi to s nimi dohodnúť a to že nie som v Bingo knihe im asi dopomohlo k tomu aby ma odovzdaní zbraní pustili ďalej. Tak som sa pozbieral na nohy, pozdravil ostatné stráže a odovzdal zbrane. A za podozrievavých pohľadov stráží som nakoniec vstúpil do útrop brány Suny a pokračoval ďalej do vnútra.

Pomalu jsem přicházel k bráně s úsměvem od ucha k uchu. Na pohled jsem se jevil jako malé dítě, nebo jako někdo retardovaný, ale to mě teď nějak výrazně netrápilo. Tákže.. Mám týden čas, poté už by Rei-chan měla mít čas.Pomalu jsem přišel ke strážím a ještě víc jsem se pousmál. Neměl jsem žádný problém, dostat se dovnitř, vypadal jsem podle všeho mírumilovně, odevzdal jsem všechny své zbraně a řekl že jdu za starou známou, což také byla pravda. Bezstarostně jsem prošel branou, s rukami za zády a začal se soustředit na jednu věc, na to aby si mě opravdu všimla a snažila se mě najít. Ach..Jaká nostalgie, vše se vrací.Zasmál jsem se v duchu a zmizel. (přesun)

Sledoval jsem onu techniku, kterou použil.
Hmm vidím, že si uživatel jílových technik. Pak, že nejsi ani trochu výbušný typ...
Lehce jsem se pousmál při tomhle vtípku, který narážel na jeho výbušný jíl. Více jsem se k tomu nevyjádřil. Pouze jsem si slastně připálil. Ještě aby se tu zase objevil nějaký potentát ze Suny a řekl, že je kouření kdesi v poušti přísně zakázáno. No předpokládal jsem, že to snad nehrozí, takže jsem v klidu vydechoval obláčky sivého kouře.

Pomalým krokem jsem dokráčel až k bráně vesnice. Strážím jsem ukázal papír s popisem mise, kterou mi dala Kazekage takže jsem mimo vesnici prošel bez problémů. Když jsem byl za bránou, tak jsem vyskočil a už jsem ve vzudchu zůstal. Vyrazil jsem směrem k Údolí Škorpiónů.
- Přesun -

Došel jsem pomalým krokem k bráně Sunagakure. Hmm měl bych si dojít pro misi přeci jen jsem dlouho na žádné nebyl a tohle by mě mohlo dostat zpět do formy. Pomyslím si. Proběhl jsem rychle bránou a běžel rychle ke Kazekage.(přesun)

Pomalým krokem jsme docházeli k bráně. Přes hlavu jsem měl kapuci, takže mi stráže nemohli vidět na tvář, ale když jsem jim ukázal papír s misí, pustili nás dál a já se vydal směrem ke kanceláři Kazekage.
-Přesun-