Budova Raikage

Když jsem reakce těch dvou pozoroval, nemohl jsem se ubránit, alespoň mírně pobavenému úsměvu.
No popravdě jste spíš to co zbylo, ale to se podá...
Řekl jsem a stále v sobě dusil záchvat smíchu.
Inu milostný par většinou dělá věci, jako je rande, líbání, chození ruku v ruce, ... a to nejlepší nakonec je takříkajíc sdílení jednoho lože. Ovšem to se tě v tomhle případě určitě netýká, alespoň ne bez souhlasu Dany...
Znovu jsem se pobaveně usmál a zadusil smích.
Ještě nějaké otázky, nebo jste pochopili všechno?
Dodal jsem s úsměvem a přemýšlel jak se asi Dany zachová. Hlavně jsem se obával nečekaného přepadení od jejího opičáka. ^^

Tohle udělal naschvál. A teď se výborně baví. No jasně, jen si to užij. Až budu příště zástupce já, něco uvidíš.
Mile jsem se usmála.
„Se sdílením lože to nebude tak žhavé. A ten zbytek se nějak poddá,“ přeměřila jsem si pohledem svého budoucího "milence". „Snad.“
„Kdy že máme ten banket?“ otočila jsem se opět na Minata.

Zoramu

A kolik že jí je?Mluvil jsem na Mianata ale ukazoval jsem na Dany.Výraz jsem měl ala debil a byl velmi komický.

Odkašlal jsem si a vrátil se ke svému klidnému výrazu.
No pomalu by jste měli vyrazit. Koná se to zítra večer. Takže si zkuste obstarat nějaké vkusné, společenské šaty.. Ehm podle složky 17 let, tudíž zhruba jako tobě.
Dodal jsem klidným hlasem a napil se svého zeleného čaje.

Zoramu

Tak mi je obstarej.Ty vo*e.Nejsem žádnej přibuzlej módní návrhář ješ čivava štěká hafínky haf.Neumim si najít žádný blbý společenský oblečení.Vypadalo to že se mi vrací blbá nálada.Mam si vzít plátovou zbroj a nebo červenej nos a boty velikosti 56?

Vrhla jsem na Zoramu pohled.
„Jo, červenej nos ti bude slušet,“ kývla jsem hlavou a usmála se. Snad ještě někde najdu ty společenské šaty. Myslím, že jsem si je sem dokonce přivezla.
„Něco ti najdem. Mám bratrance, ten by mohl něco mít... Tak pokud je to všechno,“ zamávala jsem na rozloučenou Minatovi a začala se loudat pryč.

Mírně jsem se pousmál, a postavil se.
Ještě jedna věc mládeži. Nechám vás primárně jednat podle vašeho uvážení, ale v případě krizové situace má hlavní slovo Dany. Rozuměli jste tomu dobře?
Řekl jsem klidným, přesto hlasitějším hlasem. Tak aby to oba bezpečně zaslechly. Poté jsem se znovu vrátil do křesla a začal dodělávat onu fakturu za nové vybavení akademie.

Zoramu

Takže.Oblek,Kravatu,Boty(Italské).Chvilku jsem přemýšlel a pak jsem vyběhl ven.Za chvilku u brány Dany.Řekl jsem a zmizel jsem někde pryč. (přesun brána)

Jdu na banket... Za chvilku? To těžko.
"Jo, jo..." vyšla jsem z kanceláře, po cestě zamávala ještě Lizz a už jsem byla venku.
(přesun)

Lizzi
Hned jak ti dva odešli, zvedla se ze židle a přešla tichými kroky do kanceláře.
Naklonila se nad stůl a svůdně se na Minata usmála.
"Dáte si kávu? Nebo snad něco ostřejšího?"

Trochu jsem se lekl náhlé změny v Lizzině chování, ale nedal jsem to díky svému výcviku znát.
Hmm, tedy spíše bych to znovu viděl na ten zelený čaj.
Úsměv jsem jí oplatil, nikoliv však svůdný. Zkrátka milý, jako jsem dělal běžně.
Teď když vás tady mám. Tak si vzpomínám, že jsem se chtěl zeptat na současnou situaci bydlení v Kumo... Zkrátka nějaký byt pro jednu osobu.
Řekl jsem a znovu se mile usmál. Neměl jsem k téhle situaci raději co dodat, takže jsem se znovu vrátil ke složkám studentů akademie, kteří měli zakrátko podstoupit závěrečné zkoušky.

Lizzi
Na okamžik odběhla a za chvilku už se vrátila s konvičkou skvělého zeleného čaje. Nalila Minatovi jeden šálek a spokojeně se usadila na židli naproti stolu.
"Hledáte pro sebe byt? Chápu. V Anbu kasárnách to musí být takové neosobní," usmála se, velmi mile.
"Jestli chcete, ráda vám nějaký byt najdu. Co byste si tak blíž představoval?" měla chuť šáhnout po svém bloku a tužce na zapisování, ale udržela se.

Vzal jsem si od ní šále zelného čaje a usmál se.
Mockrát vám děkuji slečno Lizzi.
Chvili jsem se odmlčel a promyslel si, jak jí to podat.
No vlastně o mě ani tak nejde, já tak žiji už od svého příchodu do Kumo. Šlo mi spíše o ubytovaní jedné asi 16ti leté dívky. Do vesnice se dostala teprve nedávno a nechci ji poslat spát pod most, samozřejmě. Takže bych pro ni potřeboval sehnat nějaký normální byt. Neměl jsem pocit, že by v tomhle byla zrovna moc vybíravá.
Mírně jsem se pousmál a dál si pár doušku z čaje. Byl sice ještě pořád trochu horký, ale zato výtečný.
Vskutku úžasná chuť, jednou z vás bude jistě skvělá manželka.

Lizzi
Lizz se mile usmála, jako vždy.
"Najdu vaší sestře něco pěkného a útulného. Ale nepřijde vám moc mladá na to, aby bydlela sama? Samozřejmě, je to na vás," mrkla na Minata a už byla opět pryč ve své kanceláři.

Sestra? Od kdy mám nějakou sestru? Minimálně ne 16ti letou. Pokud si po mém odchodu doma pořídili další dítě.
Tohle jsem však nahlas neřekl a raději nechal Lizzi topit v iluzích. Přeci jen, kdyby věděla, že jde o Zero. Tak by asi tak ochotně nespolupracovala.
Mockrát vám děkuji, opravdu mi to pomůže.
Usmál jsem se poté se zase vrátil ke čtení profilů studentů akademie. Byla to pro mě jedna z mála zajímavých činností v posledních dnech. Pořád lepší než hory, faktur a nezajímavých hlášení.

Vošla som do budovy a vybrala som sa úplne hore, ku kancelárii. Dalo mi to poriadne zabrať, ale nakoniec sa mi to predsa len podarilo. Objavila som sa pred dverami, zaklopala som a oprela sa chrbtom o stenu. Čakala som na výzvu, že môžem vstúpiť...

U dveří se objevila Lizzi a s úsměvem tě nechala vstoupit do druhé kancelář.

Když si vešla, naskytl se ti pohled na pracujícího Minata, který nad prací strávil pravděpodobně celou minulou noc. Právě vyplňoval dokumenty týkající se rekonstrukce některých starších budov a nového vybavení JIPky v místní nemocnici. Zkrátka byla naprosto zabrán do práce a okolní dění ani nevnímal.

Usmiala som sa na tú ženu, nepoznala som ju. Azzuen na mojom ramene si ju so záujmom prezeral. Vošla som teda do kancelárie Raikage a začala som vravieť bez toho, aby som si všimla, že tam nie je Raikage, ale Minato. Dobrý deň. Prišla som sa vás opýtať, či nechcete s niečím pomôcť. Nemám...Zmĺkla som, pretože až teraz som si všimla Minata za stolom. Ách, Raikage tu asi nie je. Prepáč, že som ťa vyrušila. Nechcela som...Pousmiala som sa. Azzuen vyletel do vzduchu a skôr, než som ho stihla chytiť, tak priletel k Minatovi a pritúlil sa k nemu. Tak sa vítal s tým, kto ho vytvoril. Rukou som sa tresla do čela a pokrútila som hlavou. Sklonila som hlavu a čakala som, až sa Azzuen vráti.

Když mi dráček přistál na hlavě, vytrhlo mě to z takřka strojové práce.
Taky tě rád vidím prcku.
Usmál jsem se na něj a jemně mu přejel prsty po hlavičce. Na což reagoval mírným, spokojeným zamručením. Poté jsem ho zase nechal odletět na rameno Yuny.
No raikage je už nějakou dobu pryč kvůli neodkladným záležitostem. Do té doby ji zastupuji já.
Usmál jsem se mile na Yunu a klidnými kroky k ní došel.
No to je dobře, že si tady. Něco bych vážně potřeboval.
Ujistil jsem se, že nás Lizzi za zavřenými dveřmi neposlouchá a poté jsem láskyplně Yunu objal. K tomu jsem přidal jeden dlouhý, vášnivý polibek.
Ano, tohle jsem už vážně nutně potřeboval.
Usmál jsem a mrkl na ni.

Keď mi Azzuen pristál na ramene, pousmiala som sa a chcela som odísť s tým, že ho nechcem vyrušovať. No skôr, než som stihla stisnúť kľučku, ma Minato objal a pobozkal ma.
Srdce sa mi rozbúchalo, pritisla som sa k nemu a bozky som mu opätovala. Potom som sa musela sama od neho odtrhnúť, pretože ma Azzuen začala hrýzť do ucha. Nevedela som, prečo to robil, ale radšej som si ho zložila z ramena a nechala som ho radšej na svojej ruke. Sám sa pretočil na chrbát a vystavil mi brucho. Pochopila som, prečo to urobil a začala som ho škriabkať na bruchu. Privrel tie svoje malé očičká a vyplazil jazyk. Zasmiala som sa. Je vážne roztomilý. Pozrela som sa na Minata. Som rada, že ťa konečne vidím. Oprela som si hlavu o jeho rameno.

Při pohledu na dráčka jsem se mírně usmál.
No to jsme dva. Nebo tři?
Mrkl jsem na dráčka a Yuně věnoval zářivý úsměv.
Hmm myslí, že si dám chvíli pauzu. Stejně mám pro tuhle chvíli všechno hotové a nadělávám si práci dopředu.
Přiblížil jsem se Yuně k uchu a zašeptal.
Co takhle zmizet někam, kde budeme jen sami dva?
Poté jsem jí jemně políbil na ucho a odtáhl se, aby jí viděl do očí.

Traja. Uškrnula som sa a prehrabla si rukou vlasy. Azzuen na mojej ruke sa znova obrátil na brucho a vyliezol mi na rameno, kde si chvost obmotal okolo môjho krku. A nie že ma znova budeš hrýzť do ucha. Šepla som tak, aby to počul len on. Azzuen prikývol a zívol.
Po tom jeho návrhu som trochu očervenela a prikývla som. Tak dobre. Azzuen sa mi vyškriabal na hlavu a s prižmúrenými očami sa díval do Minatových očí. Vyplazil naňho jazyk. Ale no ták, Azzuen. Že sa nehanbíš? Zasmiala som sa, jemne som ho vzala do ruky a znova položila na rameno.

Ty tě mám rad prcku.
Usmál jsem se na dráčka a hodil mu nepatrný krystal ledu, který s chutí zhltnul a vypadal jako by si hodně pochutnal.
Znovu jsem se naklonil k Yuně a zašeptal.
Máš dnes někoho doma? Nebo je dům prázdný?
Řekl jsem s mírně hravou dráždivostí a políbil ji něžně na krk.

Lizzi
Rychlý kurýr přinesl Lizz poslední zprávu a ta ji založila do jedněch ze tří desek ležících před ní na stole. Červené, modré a zelené v každé popis jednoho bytu. Měla ráda vše úhledně zaškatulkované. A tyhle tři byty jí opravdu zaujaly. Taky by potřebovala nějaký nový. Ten, ve kterém bydlí teď ani nestojí za řeč. A z platu sekretářky Raikage už by si mohla dokonce dovolit i něco lepšího. Otázkou je, jestli by ho využila. Byla tu zavřená téměř dvacet čtyři hodin denně. Ano, vybrala si to sama, ale občas byla tahle práce opravdu náročná.
Lizz se na své židli zaklonila a rozpustila si vlasy, normálně vyčesané do vysokého ohonu na temeni hlavy. Kolem tváří se jí zkroutilo několik půvabných plavých lokýnek.
Ta mladá slečna byla v kanceláři už opravdu déle, než by vychované děvče považovalo za slušné. Co tam tak mohli sami dva probírat? I když Lizzi to bylo celkem jedno. Vlastně byla pobavená. Poklepala prsty na stůl. Dám jim ještě pár minut a potom vtrhnu dovnitř.
Zvedla se, obešla stůl a přešla do skryté kuchyňky, kde postavila vodu na čaj. Konvice po nějaké chvíli vesele zapískala a Lizz zalila jeden šálek zeleného čaje Tai-pan. Byla to zkouška. Ještě nikdy ho neměla, ale voněl nádherně.
S horkým šálkem v ruce se opět vrátila na své místo za stůl a ohlédla se k vývěsní tabuli, na které zbývalo ještě několik misí na dokončení. Položila čaj vedle otočného kalendáře a začala se prohrabovat papíry na stole. Složky odsunula na kraj, dojde na ně řada.
Našla několik nových nabídek na mise, pečlivě je přepsala a odešla napíchnout na nástěnku. Pak se opět posadila a prohrála si rukou vlasy. Pohledem zalétla ke dveřím pracovny. Dobře, ještě pár minut.

Keď Minato hodil Azzuenovi kus ľadu, rozžiarila som sa. A to som sa čudovala, čím sa taký malý ľadový drak môže živiť. Že ma to hneď nenapadlo. Rukou som sa udrela do čela, pričom som takmer zhodila Azzuena z hlavy. Azzuen bol našťastie zamotaný v mojich vlasoch, preto nespadol. Och prepáč, nechcela som. Zasmiala som sa. No dobre, poď už na rameno. Azzuen najprv trucoval, nie a nie sa pohnúť z miesta, ale nakoniec si zrejme vyhodnotil, že lepšie mu bude na mojom ramene. Preto sa nejako vymotal z mojich vlasov, vrátil sa na rameno a obmotal mi, ako vždy, chvost okolo krku.
Pozrela som sa na Minata, jeho otázka ma mierne prekvapila. Ocko je teraz na misii. A...Mama doma teraz nie je. Asi je v nemocnici...Takže dom je prázdny. Pousmiala som sa a keď ma pobozkal na krk, privrela som oči a jemne som sa uhryzla do pery, aby som nebodaj nezastonala alebo niečo také.

No a co by měla jíst bytost tvořená ledem?
Usmál jsem se mrkl na ni.
Hmm takže dům je prázdný.. To zní jako plán. Co jít udělat menší prohlídku, navíc nás nebude nikdy rušit.
Řekl jsem takovým lehce tajemným hlasem a šibalsky se usmál.