Budova velitelství

Hrad má pět pater a dvě křídla. Ve třetím patře sídlí hlavní šéf spojeneckých sil a ostatní Kagové. Ostatní patra jsou pro pomocný personál a ostatní Shinobi. Ve dvou křídlech sídlí zásobovací centrum a jídelna.

Po dlouhém pátrání, jsme nakonec dorazili až do rozlehlé budovy. Shinobi byli celý den na nohou, tak rádi uvítali odpočinek.
Zsůtali jsme radši v prvním patře a čekali, jak se to celé vyvine dál.

Uvnitř jsem se rozhlédla a první, co jsem viděla, byla záplava blonďatých vlasů. Trochu ze mě nejistota odpadla.
,,Yo-chii." objala jsem ji. ,,Jsem ráda, že tě vidím." usmála jsem se a znovu se rozhlédla. ,,Netušíš, co bude dál?" naklonila jsem hlavu na stranu a stále si zřvěji jsem na pprstě kroutila s prstýnkem, div mi prst nezmodral.

Podívala jsem se na Hitomi a musela se usmát. Pak jsem zakroutila hlavou.
"Bohužel nevím, dostala jsem pokyn přesunout se sem a všichni nemocní ze Suny jsou již v nemocnici. Dál jsem žádné pokyny nedostala, nevím, co bude dál..." Odmlčela jsem se. "Hmi?" Oslovila jsem brunetku. "Tohle je Amayo, ale tu znáš, že?" Řekla jsem a pohladila dívku stojící vedle mě po modrých vláskách, pak jsem pokračovala. "Nechala jsem Pilice vzkaz v domě i v kanceláři, i hlídky ví, že jí mají pustit do vesnice. Věřím, že se vrátí.. Zvlášť teď.." Řekla jsem zamyšleně a dál hlídala Amayo. Nechtěla jsem, aby se mi v davu všech těch lidí okolo ztratila.

Vstúpil som do budovy a rozhliadal sa. Snažil som sa nájsť niekho známeho. Všimol som si Mizukage a aj zástupkyňu Kazekage, Yoko.
Mizukage-dono a Yoko-dono už prišli. Takže sme tu všetci z Aliancie.

Usmála jsem se malou modrovlásku a přiklekla si k ní.
,,Hai, znám. Už jsme se viděly, viď, Amayo." pohladila jsem ji po dlouhých vláskách. Je mu tak podobná.. pousmála jsem se, když jsem se jí podívala do očí. Znovu jsem se postavila.
,,Takže vím pouze to, co ty..." nechala jsem konečně prstánek být. ,,PiliKKa se vrátí, věřím v to. Silnější, než dřív." usmála jsem se a sáhla si na bříško, ve kterém mi slabě bublalo. Usmála jsem se na Tsuchikageho, který právěl došel do budovy.

Všimla jsem si příchozího Tsuchikageho a pak se znovu podívala na Hitomi.
"Hitomi? Tvá armáda je před budovou? Měla bych jí tam poslat také, aby tu nebylo tak těsno.." Řekla jsem a kývla na nejbližšího ANBU. Sdělila jsem mu, ať všechny shinobi i s vesničany jdou před budovu a rozestaví stany a rozdělí si zbraně. Poslechl mě a všichni se vydali z budovy ven.
"Tak, to bychom měli. Zajímalo by mě, kde je Danzou-dono a jaké budou další pokyny. Mimochodem, je tady již jinchuuriky z Kiri?" Zeptala jsem se po chvilce.

Přikývla jsem. ,,Hai, jsou venku a jinchuuriki je tu také, ale..Momentálně v nemocnici. Yuuki je poněkud výbušná." usmála jsem rozpačitě.

Přikývla jsem. Výbušná? To není pro jinchuuriki dobré, i když..
Své myšlenky jsem na chvilku opustila a porozhlížela se po okolí, abych si to vevnitř trochu prohlédla.

"Vítám vás. POjďte do konferenčního sálu." mávl jsem na ně a šel dál.

,,Půjdu se podívat na vesnici, jak se utábořili." prohodila jsem směrem k Yo, zašklebila jsem se. Pohladila jsem Amayo a chtěla odejít, ale došel Danzou a vyzval nás k odchodu do sálu.
,,Tak asi ne." zamumlala jsem a následovala ho.

Všimla jsem si Danzoua a přikývla. Přidřepla jsem si před Amayo.
"Jdi ven a drž se poblíž tábora a u ANBU hlídek, ano? Vím, že se o sebe dokážeš postarat, ale buď opatrná.." Řekla jsem Amayo a naposledy ji pohladila po vláskách, než jsem ji pustila a ona odběhla pryč. Vstala jsem a porozhlédla se. Pak jsem šla za Hitomi, směrem do konferenčního sálu.

Díky hrochovi jsme dotlačiili lištičku ryšavou až pěkně před budovu. Hrocha jsem za odměnu pohladila a ten zmizel.
,,Tak, jsme tu...Skvělá práce, ode všech. Vydali jsme ze sebe to nejlepší. Jsem opravdu ráda, že mi vás Hokage doporučil, dobře se mi spolupracovalo." pochválila jsem všechny.

Taková slova chvály... Doufala jsem, že se nezačnu červenat.
"Arigato. I mě se skvěle bojovalo." rozhlédla jsem se po všech přítomných. Jen díky skvělé týmové spolupráci jsme všichni živí a zdraví.

Usmála jsem se a přikývla.
,,Tak a teď jen upozornit Danzoa, že jsme doma. Potřebuji sprchu a dostat ze sebe všechnu krev." zašklebila jsem se. Mohla jsem ho ztrestat víc..ušklíbla jsem se.

Sotva jsem zahlédla pár Anbu, kteří postávali opodál, rozhodla jsem se je zaměstnat. S jejich pomocí jsme lišku uklidili do budovy velitelství. Anbu zůstali v blízkosti toho zvláštního kýble a já se rozhodla, že si tu asi ustelu také.
"Fuuu, to byla zase prácička... Ale hlavně že mise skončila úspěšně, a nikomu se nic vážného nestalo."

,,Hai." přikývla jsem s púsměvem. ,,Já vás momentálně opustím..Dobrou noc." mávla jsem jim a vydala se ke svým vesničanům.

Porezal som sa na prste a rozprestrel zvitok. Priložil som naň ruku a objavil sa dym. Privolal som veľkú nádobu podobnú tej, v ktorej bol Kyuubi. Zavolal som ANBU z Iwy, aby sa postarali o jej bezpečnosť. Preniesli nádobu na opačnú stranu budovy, aby sa chakry démonov nebili. ANBU zostali strážiť nádobu.

Ja som išiel do kancelárie veliteľstva.
(Presun.)

Podle pokynů lidí jsem došla až k budově. Vešla jsem dovnitř. Hledala jsem jistou osobu, jenže chodby byli nebetyčně prázdné. Mračila jsem se čím dál tím víc.

Pomalým, velmi pomalým krokem jsem si to mířila do kanceláře. Nechtěla jsem spěchat, chtěla jsem mít klid. Chodbičky byly jako bludiště, takže jsem si tu procházku užívala, jenže jsem se zarazila, když jsem zahlédla osobu před sebou. Ebenové dlouhé vlasy a ji samotnou poznám všude. O pár kroků jsem se přibližila.
,,PiliKKo?" zavolala jsem na ni opatrně, jako bych se bála. Jenže já se bála..Čekala jsem na její reakci.

Pomalu, docela bez zájmu jsem se otočila. Dívala jsem se do očí své milované přítelkyně, její oči tak pronikavě modré jako křišťál mě upoutali jako vždycky, možná jsme jí chtěla obejmout, možná jsem chvíli chtěla křičet a plakat, ale nakonec jsem neudělala ani jedno.
"Hitomi..." zamumlala jsem její jméno, jako v nějaké přiblblé telenovele, kde musí třicetkrát zopakovat Chose Armando, aby jste si jej pamatovali. "Ráda tě vidím..." dodala jsem, ale byla to spíš formálně položená fráze.

Hrklo ve mně, když vyslovila mé jméno bez jakýchkoli citů. Bála jsem se oprávněně. Dlouho jsem měla pocit, že až ji uvidím, už to nebude takové. Někde všechny ty události musely mít dopad. Přiblížila jsem se o další pár kroků, které mě bodaly stále více. Všechny emoce jsem v sobě zadusila a zachovala se jako ona. Všechny ty heké zprávy jsem si nakonec nechala pro sebe.
,,Konečně jsi zpátky." řekla jsem pouze a neodpustila jsem si mírná, ale vroucný úsměv, kdy jsem si alespoň oddychla, že je fyzicky v pořádku.
,,Jestli chceš, dovedu tě do kanceláře." podívala jsem se jí do očí.

Jen jsem němě přikývla a otočila se. Nevěděla jsem, zda se chovám správně, ale už viděla jsem tohle jako jediné východisko, jako jedinou obranu...

Na moment jsem zavřela oči a znovu je otevřela. Rychlejšími kroky jsem se dostala před ni a vedla ji až do kanceláře.

Vešla jsem i s Amayo do budovy.
"Amayo, já teď půjdu do kanceláře. Zůstaň tu nebo si jdi ven hrát, ale jak už jsem ti říkala mockrát. Buď opatrná, ano?" Pousmála jsem se a jako vždy jsem jí letmo pohladila po vláskách. Pak jsem vstala a vydala se do kanceláře.
(Přesun)