Kancelář Hokage

Zamračila som sa. Cítila som sa nejak zvláštne, tušila som, že sa niečo stane. Moja mama mala akési telepatické schopnosti, s ktorými dokázala predvídať rôzne udalosti, ktoré sa ešte nestali. Postavila som sa a podišla k skrinke. Bolo už na čase naučiť sa nejaké tie techniky, a ja som si vybrala Magen: Kyō Tenchi-ten (C), Susanoo Genjutsu (S) a Genjutsu : Sharingan (C). Odrazu som počula zvláštny zvuk a hneď na to sa vedľa mňa objavil ANBU. Hokage, zaútočili na nás! Rýchlo povedal. Čože? Zvrieskla som na celú dedinu. Akási kunoichi privolala hady. Čo máme robiť? Opýtal sa ma. Povolajte všetkých jouninov a chuuninov, aby zahájili protiútok. Nesmieme dopustiť to, aby Konoha padla. Potom povolaj ďalších ANBU, tí nech sa zatiaľ postarajú o tie hady. Prehovorila som a postavila sa. Takže vy dve. Pomôžete s evakuáciou dediny, presuňte sa s nimi na nejaké bezpečné miesto...Pokiaľ vyhráme, pošlem vám správu... Rýchlo som im oznámila a vybehla som na chodbu, potom som vybehla von hneď za Kamim. (presun)

Neodpovídala jsem.
On byl Kage, sám znal nejlépe odpověď. A věděl i, co bych řekla já. Při boji se mi vrátila mírně násilnická povaha a krvelačný úsměv.
Přikrčila jsem se a čekala, kdy přijde nějaký odpor.

I sem na příkaz Mizukage dorazila jednotka Oininů kteří se rozestavěli okolo budovy a byly připraveni Mizukage ochránit pokud by použila konečnou techniku. Zněly zde vykřiky lidí, výbuchy a prach se vznášel ve vzduchu.

"Hai!" řekla jsem Hokage a zasalutovala. poté jsem se podívala na Kagayami. "Půjdeme?" zeptala jsem se na cestě ke dveřím. Yuusuke mě poslušně doprovázel. Měla jsem pocit, že se všichni tři těšíme na tu misi. Na tváři jsem měla typický bezstarostný úsměv. Všimla jsem si, jak se Yuusuke šklebí. Vyplázla jsem na něho jazyk a počkala na Kagayami.

Na mě bylo soupeřů kolem dost.
Dohlížela jsem na to, aby se k Tsuchikagemu nikdo nedostal podobně jako Oinini dohlíželi na Mizukage. Byla nás plná vesnice.
Podařilo se mi podříznout hrdlo shinobimu, který přišel příliš blízko. Jeho krev na tváři mě dostala do té správné nálady. Ne nadarmo měl můj klan mnoho společného s Orochimarovým. Znovu jsem se přikrčila a čekala, jestli se někdo přiblíží.

Útočí na Konohu? zaraženě jsem se podívala z okna. ,, Nesmíme ztrácet čas Hikari!" vyběhla jsem ze dveří, ani se neohlížela za Hikari, a běžela na pomoc vesničanům. Kdo nebo co je tak bláhový, že se odvážil jít proti Konoze? Otřásalo mnou mírné tušení a takové divné napětí ve vzduchu mi bralo dech z plic. Vyběhla jsem z budovy hokage a namířila k nejbližším domům pomoci vesničanům.
(Přesun)

"Uhm... máš pravdu..." během té chvilku co přišel nás bývalý senseie Kami jsem ihned zvážněla. *A do pytle... musíme bránit... !* napadlo mě. Seběhla jsem nějaké schody a vyběhla spolu s Yuusukem na ulici. *Evakuace!* ozvalo se mi v hlavě, jako kdyby to na mě někdo křikl. "Hai!" neubránila jsem se. Utíkala jsem za Kagayami a začala evakuovat lidi.

Pribehla som sem s neutrálnym výrazom na tvári. Vo svojom vnútri som však bola tak naštvaná, že by som toho dotyčného, ktorý toto spôsobil, nakopala do riti! To, čo ostalo z Konohy, mnou otriaslo. Hnalo mi to až slzy do očí, prisahala som, že ju ochránim i za cenu svojho života...A aj to urobím. Bola som čoraz bližšie k budove...V diaľke som si všimla akúsi čudnú kunoichim ktorá k nám určite nepatrila a prižmúrila som oči. Skočila som rovno pred ňu. Aj keby na mňa zaútočila, ľahko by som jej útok odrazila. Kde je? Opýtala som sa. Hovorila som tak temne. Chcela som vedieť, kde je...Kde je ten, čo to zapríčinil. Chcela som mu podrezať hrdlo, zabiť ho...Vidieť ho, ako umiera...Ale ovládala som sa. Jeho smrť neprinesie nič dobré. Stačilo ho iba donutiť, aby to ukončil...

Pozorně jsem se zadívala na ženu, která se objevila přímo přede mnou.
"Hokage-sama," mírně jsem se uklonila na znamení úcty. Krev jejích shinobi na mých rukou a na mé tváři přitom nebyla zrovna přátelským gestem.
"Čekají na vás před kanceláři," dodala jsem tiše.
Nemusela jsem si držet odstup. I kdyby mne přetnula katanou, hadi by mne pomocí jedné techniky znovu spojily.

Prižmúrila som oči. Bolo mi jasné, že práve tá kunoichi privolala tie hady. Podobala sa nie len im, ale aj tomu legendárnemu Orochimarovi, ktorý privolával hady tiež. Premeriala som si ju pohľadom a potom som sa rozbehla. Netrvalo dlho, stála som pred nimi dvoma. Dívala som sa na nich pohľadom : Prečo? Stiahnite armádu! Zakričala som na nich. Toto bude medzi nami troma. I keď je to súboj trochu neférový, dvaja proti jednému, že? Zamračila som sa a naklonila hlavu na stranu. Aby ste vedli, nechcem vás zabiť. Nebola to celkom pravda. Práve ničíte to, čo milujem...Môj jediný domov! Chcem bojovať za to, aby mali naši potomkovia nejakú budúcnosť! Čo vám kedy Konoha urobila?! Doslova som to zavrčala. Mala som sto chutí vpáliť im guľku medzi oči...
V diaľke stáli piati Kuramovci. Boli ďaleko od Golema i hada a pozorne sledovali dianie...Mali za úlohu chrániť svoju Hokage, a to aj splnia...

Zadívala jsem se na ty v dáli.
Měla jsem zajistit, že se do souboje nikdo nebude plést.
"Nehan Shouja no Jutsu," dala jsem ruce k sobě a šeptla název techniky. Genjutsu vysokého ranku, které v minulosti dokázala uspat desítky shinobi z všemožných klanů Konohy, se projevilo snášením pírek přímo nad nimi.
Pírka viděli jen ti, na které jsem se soustředila. Čím menší prostor, tím větší účinek. A právě teď jsem doufala, že účinek bude dostatečný i na ně. Technika je měla jen uspat. Rychleji než by si to uvědomovali.

(Je síce pravda, že ho má ibe jeden za pár generácií, ale to neznamená, že ostatní tiež nemôžu byť na genjutsu xD)
Povzdychla som si. Zabite ma. Ale zomriem smrťou, ktorú som si vždy priala. Za svoju dedinu. Na mojej tvári sa objavil úškrn. Potom som sa pozrela na Mizukage. Som tu sotva pár dní...Neviem, prečo vás Konoha utláčala. Ozaj neviem...Ale ja by som to zmenila. Nikdy som nikoho nechcela utláčať, nikdy som Konohu nepovýšovala nad ostatné. Brala som všetky dediny za rovnocenné. Chcela som mier, no ten asi nebude nikdy. Nenávidím vojny a...Zaujímalo by ma, či sa vám vlastne vojny páčia. Túžite po moci, že? Chcete ukojiť svoju nenávisť, že? Ale stojí vám to za to všetko? Odstúpila som sa, aby mali výhľad na "krásnu" Konohu. V diaľke Golem ničil spolu s hadom všetko...Všetko...Úplne všetko...Ostali tam iba trosky, nič viac...Vždy som chcela, aby bol medzi dedinami mier, aby sme sa všetci navzájom pochopili. Mala som smutný výraz. V ruke som stískala katanu...

Keďže Kuramovci boli dosť ďaleko, technika nemala taký účinok, aký by bol, ak by boli blízko Orion. Jednoducho poskladali ruky do pečate a zborovo zvolali. Kai! Zatiaľ však do ničoho nezasahovali a stáli tam. Nemali ešte v pláne zasahovať do boja Hokage, Tsuchikage a Mizukage.

Prevrátila som očami. Utláčanie národov, somarina! Chceli by ste len moc, že? Pousmiala som sa. Ste zaslepení pomstou, nenávisťou...Nevidíte nič viac, len to...Trochu som poodstúpila. Sharingan som mala aktivovaný, takže ak by na mňa poriadne zaútočili, ihneď by som reagovala. Pierka? Nadvihla som obočie. Na telo sa mi odrazu lepili pierka. Ha ha ha! Vtipné! Poskladala som pečate. Chidori Nagashi! Šepla som. Po mojom celom tele sa začolo šíriť Chidori, ktoré pôsobilo ako štít a tie jej pierka to spaľovalo na popol...

Za pomoci Shunshinu jsem se objevil za Hokage no kousek od ni.
V Poradku Hokage -Sama? A pozoroval ty tri.

Přimhouřila jsem oči.
Muž, který přiběhl k Hokage, se po cestě přiblížil k mému Genjutsu. Bohužel, když běžel cestou pírek, zasáhlo ho jen okrajově. Teď cítil, jak je malátný. Hyuuga se neuměl dostat z Genjutsu, díky kterému usne. Ještě jednou jsem dala ruce k sobě a nad hlavou se mu snesl dostatek peří na to, aby usnul. Neměl šanci. Musel se teď bezvládně skácet na zem.

Tamti mou techniku vyblokovali.
Nevadilo. Měla jsem i jiné techniky.