Poušť kolem vesnice, tréninkové prostranství

Chtěla jsem Yo něco odpovědět, ale překvapila mě situace, co najednou nastala. "Jayi!" vykřikla jsem a doběhla k němu. Chytila jsem ho za paže a trochu zatřásla. "No tak, co se děje..?" mračila jsem se, neměla jsem ráda nepředložené situace a samozřejmě jsem o něj měla strach.

"Jsi v pořádku? Nebolí tě něco?" celého jsme ho prohlížela, hledala jakékoliv známky zranění. "Byl jsi úplně mimo, víš co to bylo?" snažila jsem se znít klidně, abych ho zbytečně nestresovala, i když se mi to zase tak úplně nevedlo. "Není ti zle? Netočí se ti hlava? Měli bychom tě hned vzít do nemocnice!"

Ne jsem v poradku akorat me boli trochu hlava.Jinak Jsem v poradku. Mirne jsem se pousmal.
Prejel jsem si prsty po mistech Kde byla pecet.
Au to pali. Co to je?
Pecet stale pulsovala slabym Zlatavim svetlem cim dal vic slabeji ale porat viditelne.

Stáhla jsem jeho ruku a zamračeně si pečeť prohlížela. Prsty jsem po ní přejela. "Neboj, nic to nebude. Přesto bych byla klidná, kdyby jsi šel do nemocnice. Doprovodím tě tam." snažila jsem se usmívat, abych ho uklidnila, ale ve skutečnosti jsme byla značně nejistá. Vůbec jsem netušila, co se děje. I když jsem nad tím přemýšlela, nemohla jsem na nic přijít. "Zvládneš to?" dál jsem se usmívala. Měla bych zajít do knihovny, nebo kdo by o tom mohl něco vědět..? No nejprve to vyšetříme!

"Trvám na tom!" pronesla jsem mile, leč nesmlouvavě. Bůhví co by mu to mohlo způsobit! "Stejně jako jsou senseiové od toho aby učili, medici jsou od toho, aby uzdravovali.. a já bych nemohla spát, kdyby mi neřekli, že jsi úplně v pořádku. Pokud to nechceš brát jako mou prosbu, ber to jako příkaz senseie!" opět jsem se usmála tím svým klidným úsměvem a pomohla mu se zvednout.

Shimonu (omyl z mobilu ^^)


Počúval som ich rozhovor a celkom ma začal zaujímať aj keď tam nepadil žiadne extra informácie. Vykukol som zpoza kopčeka aby som aj videl čo sa tam deje. Celkom zaujímavé... Aj keď trochu nuda.... A Pilikka je nejaká ustráchaná... zamyslel som sa a sledoval ich.

Hai no dobre Vidim ze nemam na vyber. Pousmal jsem se.
Prijal jsem nabizenou pomoc ke zvednuti postavil se a cekal kam se teda pujde.
V hlave mi problesklo: No to si dopadl A tyhle dve se ti libi jo?

"Yo, Shi dneska končíme... máte volno i když s tebou Shi-" obrátila jsem se k němu. "Bych si ještě ráda promluvila." pousmála jsem se, no potom jsem je tam nechala stát a vydala jsem se směrem do nemocnice, při čemž jsem Jaye po očku sledovala, kdyby se něco stalo.

A jeje... Je prúser... Mal by som sa niekde schovať než to ustane zaškeril som sa a hľadel na odchádzajúcu Pilikku a Jaya. Nakoniec odišli a tak som sa vrátil znova za kopček. Meč som si hodil na chrbát a ostatné veci kde tu si odložil. Hm...tak kde je v Sune také miesto kde by som sa jej mohol schovať?! opýtal som sa sám seba. Mysli...však si sa prešiel po celej Sune... Musí tu byť nejaké miesto kde by som bol v bezpečí.. bedlivo som rozmýšľal nad svojim plánom.

Jakmile jsem zjistila, že se všichni vypařili, no celkem jsem taky měla starosti o Jaye, no doufala jsem, že nic vážného to nebude, a lékaři v Suně mají zlaté ruce, s Pili jsme tam kvůli repelentu nastříkanému na jabkách byly pořád. Pousmála jsem se, dokonce i ten Shimonu už zmizel, no nad tím jsem jen mávla rukou. Zkřížila ruce za hlavou a poušť opustila, leč nerada.
(Přesun.)

Pri toľkom rozmýšľaní som zaspal a zobudil som sa až na chlad. Vstal som a poobzeral som sa naokolo. Piesok ma už začínal chladiť a tak som sa vybral dakam robiť zle. Nasadil som si plášť a nasadil som si kapucňu až do tváre. Vydal som sa na miesto kde som mohol robiť zle. Je čas na zábavu.... zlomyselne som sa zasmial a vydal sa preč. (Presun)

Dorazily jsem s Freyou právě sem. Sugoooi! Porozlhédla jsem se, ačkoliv byla všude tma, hvězdy vždycky dokázaly rozzářit poušť, jak se oráželi od zrnek písku. Pousmála jsem se. Tohle místo jsem už odmalička obdivovala. Nevím, proč mě tak uklidňovalo a fascinovalo zároveň. Sedla jsem si na zem a pozorovala Freyu, která horlivě rozběhla jednou písčitou dunou, takže měla celou hlavu od písku.. Musela jsem se jí zasmát.
"Pojď sem trdlo, seš celá od toho.." Zakřenila jsem se, oklepala jí a pak sebou plácla do písku. Pozorovala jsem oblohu, chtěla jsem tu takhle jen chvilu pobýt.

Když jsem zjistila, že místo hvězd vidím čísi obličej, tak jsem překvapeně zamrkala.
"Ahoj Jayi.." Dodala jsem, když jsem ho poznala. "Co ty tu?" Zeptala jsme se ho hned potom a posadila se. "A mám se skvěle.." Dodala jsem a pousmála se.

Nejak jsem se nudil. To je jedna vec a druha co se ksakru Predevcirem stalo na te ulici?!
Ale otazku jsem dost zduraznil.

Trochu mě jeho otázka zaskočila. Naprosto nevinně jsem se pousmála.
"Co by se snad mělo stát? Znovu jsi ztratil vědomí, nevím proč, asi ti zase nebylo dobře" Podotkla jsem, v podstatě jsem ani tak moc nelhala já sama o tom moc nevěděla, jako byla jsem u toho, co mu dělaly, ale podrobnosti jsem nevěděla. Nerada jsem lhala, ale v tomhle případě jsem musela.

"Na to, ale budeš muset přijít sám, já nic nevím.." Odvětila jsem a pak ho pozorovala, no vypadal naštvaně, ale v pořádku, takže jsem nějakou výraznou starost neměla.
Každý vztek jednou přejde..

Nic je mi lip. Mozna nejsem tak inteligentni ale vim ze se neco deje.
Zvedl jsem se a Shunshinem jsem se presunul za Yoko. A chytl ji kolem pasu. A jemne ji pohladil po tvari.

Nevěděla jsem, jak na to zareagovat.
"Eh.. Etto..." Neurčitě jsem zamumlala a pozorovala ho. "Jayi, co.. co to děláš?" Vysoukala jsem ze sebe, značně zmatená, taková prudká změna chování.

"Eh noo, to je milé, ale no, nějak nevím, co říct. A.. a tak.. Že tě to napadlo, tak najednou.." Hořečně jsem hledala slova, no nějak mi to nešlo. Ksoo, proč ho to tak najednou napadlo?