Prostranství před Lesem smrti

Na tomto místě se sejdou všichni genini, kteří úspěšně zvládli písemný test.

Les smrti - také znám jako 44. tréninková oblast. Svým vzhledem spíše připomíná nebezpečnou džungli. Jen zřídkakdy skrze husté stromy prokoukne sluneční paprsek. Naleznete zde přerostlý hmyz, pijavice, které vás dokáží zabít během pěti minut, jedovaté a masožravé rostliny, divokou zvěř a možná i mnohem, mnohem horší věci...

Dorazil jsem sem a rozhlédl jsem se a všiml jsem si toho hrůzostrašnho lesu do kterého bych nevlezl kdybych nemusel A sakra tak tohle nezvládnu.

Dorazil jsem tady brzy ráno a když jsem se podíval na ten les , tak jsem se nedivil proč byla Mikomi včera taková.* Takže tady se bude odehrávat 2. zkouška..nevypadá to moc dobře...nevypadá to vůbec dobře...vypadá to jako nějaký zalesněný hřbitov...a pokud tady mají být ti komáři...no potěš pán bůh. * pomyslel jsem si a ušklíbl jsem se.Poté jsem vyběhl do koruny nejvyššího stromu , aby mě nikdo neslyšel , opřel jsem se o kmen , zavřel jsem oči a zaposlouchal jsem se do okolí.

Všiml jsem si kohosi kdo skočil na strom, nijak mě nezajímalo kdo to je, ale líbilo se mi že už tu nejsem sám. Vytáhl jsem krabičku cigaret a zapalovač, vytáhl jsem si jednu cigaretu a zapálil si ji, ucítil jsem příjemný pocit který mě úplně probudil, vyskočil jsem na větev blízkého stromu, a tam jsem seděl a sledoval jestli už někdo jde. Asi po 10 minutách jsem se propadl do svých myšlenek, ale věděl jsem co se děje v okolí a tak jsem zůstal poalu kouřil cigaretu a nudil se.

(Tak už nědko přiďte sakra )

Tři muži přišli na prostranství před Lesem smrti. Krátce se rozhlédli po přítomných geninech. Každý z nich se snažil otipovat, který z geninů zkoušku složí, kdo jen tak tak vyvázne holým životem, i kdo je od pohledu tak slabý, že není představitelný jeho návrat. Nemluvili, komunikovali pouze očima. Poté zasedli za stůl pod dřevěným přístřeškem, připravili si psací potřeby a jakési listiny.

Nakráčel jsem si to pěkně dopředu, abych viděl. Někteří genini se tvářili opravdu vystrašeně, skoro až zoufale. Sotva znatelně jsem se pousmál. Já si tohle hodlám užít. Maximálně užít! Málokdy se mi naskytne taková příležitost vypadnout ze stereotypu. Škoda že pár nešťastníků to mé užívaní si nepřežije...

Pohledem jako bych se snažil proniknout skrze spleť větví. Tak jedem... začněme!

Stála jsem před plotem, oddělujícím nás od... my víme čeho. Prohlížela jsem si známé, i méně známé tváře. No, nedalo se říct, že bych těm lidem tady záviděla. Pohledem jsem zkontrolovala tři shinobi opodál. Chystali to nejpodstatnější. Je na čase se do toho dát. Divně jsem se ušklíbla a pohled upřela na geniny před sebou.

Přišla jsem sem a rozhlédla se kolem. Pár geninů tu už bylo. Samehada taky cítila nějaké dva lidi na stromech, tím jsem se ale nehodlala zabývat. Všimla jsem si dřevěného stolku, za kterým seděli tři shinobi. Došla jsem k nim.
Uhm, zdravím, můžete mi prosím říct, co mám dělat?

Dorazil jsem na místo srazu. Už tu pár lidí bylo. Jen jsem si je tak mlčky prohlédl a postavil se opodál. Vše jsem pečlivě sledoval, ale z mé tváře nešlo nic vyčíst. A je to tady...uvidíš otče...budeš na mě hrdý...to ti slibuji...

Prostřední shinobi zvedl pohled od lejster a prohlédl si dívku před sebou.
"Zatím chvilku počkejte. Ta jouninka támhle vám vysvětlí, jak bude zkouška probíhat. A také vám řekne až bude zahájena."

Dorazila jsem sem, když už tu pár lidí bylo. Jen jsem je tak pohrdavě projela očima. Zastavila jsem se u jednoho červeno vlasého kluka, který stál opodál. Někoho mi strašně připomínal a na zádech jsem si všimla podobné hole jako jsem měla já. Začalo mi to trochu vrtat hlavou, ale teď jsem to nehodlala řešit. Už tu byl i Kazuo a tak jsem pomalu a nenápadně k němu došla. Tak nedočkavě jsem se usmála."Toto bude zábava, co myslíš Kazuo?" Řekla jsme potichu.

Znovu jsem se pousmála. Někteří vypadali velmi silně. Někteří zářili odhodláním. A jiné jsem litovala už teď. Zatím se to tu scházelo, a tak jsem se rozhodla se svým proslovem ještě počkat. Hm, ten brýlatý maník je divný... už jsem ho někde viděla...

Překvapilo mě, že na mě někdo mluví. Poznal jsem to děvče, které jsem kdysi léčil. Dočista bych zapomněl, že tu potkám více známých tváří, než bych byl hádal.
"Ano, pro nás to zábava bude. Ale ti ostatní..." divně jsem se pousmál a trpělivě vyčkával.

Taky jsem se znova jen tak pousmála."Ano...to je pravda..." Potom se jen trochu zamyslela."Hele...vidíš tam toho červeno vlasého mladíky? Nevíš náhodou něco o mě...někoho mi strašně připomíná a ta jeho hůl je trochu jako moje...takhle toho moc nepoznám, ale...mám z něj takový divný pocit..." Kývla k němu a šlo vidět, že jí to vrtá hlavou.

Zase někdo přišel. Všiml jsem si nějaké docela pohledné slečny. Měla vlasy jako já a na zádech...na zádech měl hůl, ale...ale až neuvěřitelně podobnou té moji. Trochu jsem se na ni zaměřil. Měl jsem velmi zvláštní pocit, že ji znám. Bylo to trochu jako dejavu, ale vůbec jsem nevěděl proč. Kdo to sakra je... Snažil jsem se ji jen tak nenápadně očkem prohlížet.

Hodil jsem okem směrem, který mi řekla. Opravdu jsem cosi červenovlasého záhlédl.
"Nemám vůbec tušení kdo to je. Třeba to vyjde najevo v průběhu zkoušky."

Jen jsem přikývla a posadila se kousek od ostatních do stínu stromů.
Lizzy-sensei ... slibuju, že se pokusím dostat co nejdál. Ikdyž to už neuvidíš, povzdechla jsem si.

Jen jsem přikývla."Snad jo...měli bychom si raději na něj dát pozor...vypadá...podezdřele..." Pořád jsem ho sledovala a tak zaregistrovala, že on pozoruje nás. Musím o něm něco zjistit... Snažila jsem se dělat jakoby nic."Raději to nechám na později...sleduje nás..." Prohodila jsem ještě k Kazuovi.

Vypadala podezdřele a já se zní cítil trochu divně, ale i z toho druhého chlápka. Pořád jsem se na ně díval. Snad brzo zjistím, kdo to je nebo kdo jsou...

Nadechla jsem se a na krátkou chvíli upřela pohled k obloze. Je čas. Naposledy jsem přelétla očima všechny přítomné.
"Vítám vás na zahájení druhé části chuuninských zkoušek. Právě se nacházíme před 44. tréninkovou oblastí, známou také jako Les smrti." na tváři se mi objevil lehce sadistický úsměv, i když to nebyl můj záměr.
"Vysvětlím vám tedy oč zhruba půjde. Průběh bude trochu jiný než byl loni a předloni." z kapsy jsem vytáhla jakýsi svitek, červené barvy.
"Na začátku budete rozděleni do týmů po dvou členech. Vaším úkolem bude nalézt tento svitek, který je ukrytý někde v lese. Pochopitelně jich není dostatečný počet, a tak se dostane jen na některé. Na ty rychlejší. Jedinou nápovědu, kterou vám můžu dát je fakt, že rozhodně nejsou jen tak pohozené na cestě. Získat je není nic jednoduchého. Kdo si však věří, může si počkat, až tuhle práci udělá někdo za vás a svitek ukrást jinému týmu. Dovoleno je vše." pravila jsem a svitek znovu ukryla.
"Zkouška bude trvat tři dny. V jejím průběhu není možné odstoupit a vzdát to. Strávíte tak tři romantické dny v přírodě, mezi zvířátky a květinkami. Jak si obstaráte jídlo je na vás." pokrčila jsem rameny a rozložila před sebou mapu.



"Les smrti je kruhová oblast, která má celkem 44 vchodů. Uprostřed naleznete věž, která bude vaším cílem. Je zhruba deset kilometrů od kraje lesa. Váš cíl je jednoduchý. Získat svitek libovolným způsobem a doručit jej do věže. Včas, nerozbalený, neponičený a pochopitelně v kompletním týmu." poté jsem jednomu z geninů předala formuláře.

"Tento formulář vyplníte a podepíšete, čímž dáte najevo, že všemu rozumíte a počítáte s možným rizikem. Odteď se totiž umírá. A pokud byste toto nepodepsali, byla bych za vaši smrt zodpovědná." pousmála jsem se a mrkla na hodinky.
"Teď máte prostor pro případné otázky, podepsání formuláře a pak už to začne naostro."

Stála jsem vedle sestry a ještě si v hlavě sama přehrávala vše, co říkala.
My se té zkoušce vlastně vyhnuli, já byla Jouninem jen chvíli a tedy vskutku ráda, že to řekla sama. Očima jsem sledovala Geniny. Můj tým ještě nebyl připraven a při promýšlení následující zkoušky jsem za to děkovala bohu. Kdyby uměli více technik, byl by zázrak, kdyby sem nechtěli jít. Což by byla jejich smrt. Mírně krvelačně jsem se pousmála. To se jim může povést i při mém tréninku.

(Omlouvám se XD Informace o druhé zkoušce jsem si popravdě přečetla až teď.
Vůbec nestíhám a zákaz na pc mi pořád platí... )

Jen jsem pečlivě vše poslouchal. Pár věcí mě trochu překvapilo, ale nedával jsem to najevo. Pomalu jsem šel k tomu geninovi a vzal si od něj jeden z papírů. Zašel jsem opodál a přečetl si, co tam je napsaný. Potom jsem se vrátil zpátky vzal do ruky tužky a podepsal ho. Nechal jsem to na stole a šel si stoupnout na bok. Teď už jsem jen čekal na rozdělení a začátek.

Vše jsme z úšklebkem na tváři sledovala. Tak toto bude opravdu ohromná zábava..."Že bych si někoho po dlouhé době zabila...trochu se zamučila nebo si sním pohrála...hm...lákavá to představa..." Uchechtla jsem se a došla jen k těm papírům. Jeden jsem vzala a bez čtení ho podepsala a vrátila se na své původní místo.

Zhluboka jsem se nadechla a vstala.
Takže už to začíná.
Došla jsem si pro formulář, vyplnila a čekala na další pokyny.

Jeden z mužů ukládal vyplněné a podepsané formuláře. Druhý vstal a sledoval, kdo už je hotový.
"První dvojice! Roka Hoozuki a Fujin Surashi! Následujte mě k Severnímu vchodu do lesa!"

https://nsgoon.forumczech.com/t1459-severni-ast-lesa-smti#99873