Jezero kryté lesem

Nad tímto jezerem se stále vznáší mlžný opar

Došli jsme se Seitem k jezeru.
Obezřetně jsem se rozhlížela a ruku jsem měla volně položenou na rukojeti Katany, která mi stále visela u boku.
Nikoho jsem neviděla.
Naklonila jsem se k Seitovi a zašeptala jsem mu do ucha. "Vidíš někoho? Asi tě nemusím poučovat, ale buď ve střehu, Nukenini jsou nevyzpytatelní.."

Objevil jsem se vedle Yoko.,,V pohodě, ale taky se tu to zdá poměrně klidné. Což je divné." Jen tak pro sebe se usměju.Dneska to bude opět legrace.

Rychle jsem odkryl Sahringan a vytáhl meč. Všechny shurikeny co mě ohrožovaly jsem v pohodě vyblokoval.

Neotočila jsem se ani jsem nevytasila Katanu, protože shurikeny se lehce odrazili od písku pod mýma nohama, který se automaticky zvednul, aby mě chránil.
"Past? Ne, to by bylo moc jednoduché.." Špitnu si spíš sama pro sebe..
(Musím končit, dokončíme ten boj zítra..)

"Naozaj pôsobivé na to, že ste ešte tak mladí."
Spoza kríkov vyliezol muž s následovným popisom:

Meno: Daichi Taichi
Vek: 27
Pôvod: Neznámy
Trieda: A
Chakra: nedá sa určiť
Vzhľad: https://2img.net/h/oi54.tinypic.com/23tnj41.jpg

"Je načase vám ale ukázať, že to nebolo nič viac, než iba šťastie."
Vytvoril som pečate.

(Pokračovanie nabudúce, čiže zajtra, keď tu budete obaja. )

(Ok zítra zase tak na večer asi tu budete. Jo a jsme na řadě my s Yoko. Jen tak aby nedošlo k pochybnostem zítra.)

"Tak tady si.." Chladně se usměju a Vidím, že chystá nějaké pečetě.
Nehodlám čekat, až to dokončí.. ať dělá co chce..
Podívala jsem se pod své nohy, písku tam moc nebylo, ale na chvilku to musí stačit..
Pohnula jsem volnou rukou dopředu.. Písek se rozprostřel mužovi pod nohy a následně se začal hýbat a snažil se ho polapit.

Já to jsem taky nečekal a pokládál jsem pečetě. Byl jsem připravený kdyby z písku utekl.

"Tohle se mi nelíbí.." Vypadala jsem překvapeně, nikdy jsem nic takového neviděla. Podívala jsem se na Seita a všimla jsem si jeho Sharinganu..
Zvláštní..
Pomyslela jsem si, ale pak jsem se podívala na muže. Pokud bych použila Sabaku Kyuu stejně by skálu neprorazil..
Radši písek stáhnu.
Rozprostřela jsem ho před nás, aby nás chránil před případným útokem.

Hm můžu to zkusit. Pečetě jsem měl složené tak jsem jen zařval.,,Suiton: Daibakufu no Jutsu." Utvořila se kolem mě masa vody a valila se ohromnou silou na ninju až narazila do skály.

Daichi Taichi

Voda narazila na skalu, ale niečo nebolo v poriadku. Namiesto toho, aby ju prerazila, sa začala viditeľnou rýchlosťou vyparovať. No vzhľadom na to, že okolo bolo veľa vody, predsa len ma to odrmštilo. Pod vodu som sa ale neponoril.
"Rozbili ste mi rukavicu a pravú nohu, to je udivujúce, aj keď vzhľadom na to veľké množstvo vody naokolo nie až tak. Moja technika ešte nebola dokončená, no to nevadí."
Brnenie zo skaly začalo žeravieť. Čím ďalej, tým viac sa menila aj jeho farba. Bolo tak žeravé, že od samej horúčavy až redlo.
"Spojením ohnivého a zemného elementu som vytvoril túto dokonalú obranu i útok v jednom. Tvoj piesok sa s tým bohužiaľ nemôže rovnať."

"Ksoo.." Zaklela jsem a spustila jsem ruku dolů. Písek hned na to udělal to samé.
Pokud nebudu moct použít písek, jediné co mi zbývá je..
"Seito-kun? Použij prosím jedno vodní jutsu a pak se drž za mnou.." Kývla jsem na něj a dál skládala pečetě.

,,Hm dobrá." Složil jsem pečetě.,,Suiton: Suiryuudan no jutsu." Z vody se vyřítil drak přímo na ninju. A jelikož jsme byli na jezeru tak se mi podařilo draka udělat více mohutnějšího. Pak jsem radši skočil za Yoko. Kdo ví co plánuje, ale radši uskočím.

Daichi Taichi

Brnenie už bolo dostatočne žeravé na moje nintaijutsu. Obrovskou rýchlosťou som sa odrazil od vody priamo oproti technike a sústredil som veľa svojej chakry. Výsledkom bol tvar, ktorý pripomínal meteorit.
"Ryūsei Atakku !"
Rútil som sa priamo na nich a bol som pripravený prejsť pokojne aj cez vodného draka..

Byla jsem ráda, že je Seito za mnou, nerada bych, aby ho tlaková vlna zabila..
"Do háje.." Viděla jsem, co se na nás míří a i když jsem věděla, že je to zbytečné před sebe i před Seita jsem vytvořila obrannou písečnou zeď.
Aspoň něco..
Dokončila jsem poslední pečeť a okamžitě vykřikla.
"Fuuton: Atsugai!" Zvednul se kolem mě vítr, který mi rozvířil vlasy což mě vždycky trochu rozesmálo.
Hned na to vítr zhoustnul a jakmile se střetl s nepřítelovou technikou způsobilo to obrovský výbuch.

Snad to vyjde.. Písečná stěna ztvrdla a tak nás výbuch nemohl ohrozit.

Daichi Taichi

Výbuch bol ale ešte väčší, než mal byť pôvodne. Bol to obrovský tlak, polovicu z vody v jazere to zmietlo na breh. Napriek tomu všetkému som však pokračoval ďalej. Mal som už na sebe iba skamenenú kapucňu a okolo ľavej rukavice bola sústredená všetká chakra z meteoritu. Jej tvar bol však iný ako predtým.
"Ono Ha-ken !"
Náraz bol veľmi silný, piesková stena to nevydržala. Dokonca ani piesok Yoko nestíhal a pri takej rýchlosti nemala šancu stihnúť vyhnúť sa. Jej život teraz závisel od Seita.

Sakra to je v prd... Vytáhnul jsem meč a skočil před Yoko. Levá ruka ninji kde byla soustředěna všechna čakra se potkala s mým mečem. Věděl jsem, že ten tlak nemůže dlouho vydržet, ale alespoň jsem dal Yoko chvilku času se dostat mimo nebezpečí.

"S-Seito?" Byla jsem překvapená, čekala jsem, že mě ten útok zabije..
Musím mu nějak pomoct. Potřebuju toho chlapa nějak zaměstnat..
Ale ale vypadá to, že mě chceš použít..
Zmlkni, tebe už nikdy nepoužiji!
Budeš muset..
Zvládnu to i bez tebe..
Pusť mě ven, jinak zemřeš..
Ignorovala jsem ho.. Ten mi tady ještě tak cházel.. Pomyslela jsem na to, co se stalo minule.. Kdyby Itachi neměl Sanbiho určitě bych ho zabila.. Tohle nehodlám opakovat!
Doufám, že ses poučila..
V hlavě mi kolovali Hokageho slova. Podívala jsem se na Seita, tohle moc dlouho nevydrží..
Dobrá použiju tě, ale tentokrát mě neovládneš!
Jak myslíš..
Pevně jsem v dlani stiskla náhrdelník od Hokageho.
Zavřela jsem oči, cítila jsem, jak mi pravou ruku obaluje písek, stejně jako pravou tvář. Démonní plášť ztvrdnul..
Znovu jsem pocítila tu chladnokrevnost, touhu po zabíjení..
Teď aspoň mám koho..
Ušklíbla jsem se a má pravá ruka se prodloužila a snažila se chytit muže.
Jakmile byl dostatečně blízko, rukou jsem odhodila Seita, nechtěla jsem mu ublížit..
Zhluboka jsem se nadechla. "Fuuton: Mugen Sajin Daitoppa!" Řekla jsem a na muže se pustil proud větru smíchaný s pískem.

Daichi Taichi

"Tá chakra ! Čo to je ?!"
Využil som posledné pozostatky brnenia, aby som prežil útok. Odhodilo ma to dosť ďaleko a narazil som do stromu.
"To je na mňa priveľa. To sám nezvládnem."
"Prestaň fňukať, načo máš asi mňa ?"
"Brácho ! Prepáč za tú ranu, ale nešlo to vykryť."
Skamenená kapucňa popraskala a na prekvapenie, vzadu som mal namiesto vlasov ďalšiu tvár.

Já jsem odletěl od Yoko dost daleko. Podíval jsem se na ni a nechápal jsem kde se to vzalo. Hm to nevypadá moc pěkně. Podíval jsem se aji na ninju, který měl teďkom dvě tváře. To je zase co? V hlavě se mi honilo hodně myšlenek. Mohl bych využít nepozornosti. Složil jsem pečetě.,, Suiton: Mizu Rappa." A na ninju se valila velká vlna vody.

"-K-kso.." Zaklela jsem.. Moje tělo nebylo ještě zcela vzpamatované z poslední proměny. Měla jsem problémy zkrotit Shukakovu chakru a zároveň se udržet na nohou.
Démonní plášť se rozrůstal víc a víc..
Ještě ke všemu jsou dva.. Shukaku potřebuji pomoct, ne dalšího nepřítele!
Bouchla jsem do země ze které se vznesl písek. POhltil celou mužovu postavu.
"Sabaku Taisou" Muž se dostal pod zem a ta se kolem něj smršťovala. Pokud se z toho dostane připravila jsem si další jutsu. V ruce se mi objevil oštěp.

"Seito?" Dala jsem si démoní pláš´t pryč úst, abych mohla mluvit, ale stálo to dost sil. "Použij ještě jednou vodní vlnu prosím, pokud se z té země dostane.." Řekla jsem mu, pak jsme se chytila z hlavu a démonní plášť se znovu rozrostl.