Byt Raikage

"Nejsi zbraň. Jestli jsi kvůli bývalému Raikagemu byl, pak už nejsi, protože teď mám tu hodnost já." pousmála jsem se.
"Ale teď k tomu přání... Vážně uděláš cokoli?"

Pozeral som na nu hm nevedel som aku može mať až predstavu ale čo sa dalo naorbyť."Slub je slub Raikage".

"Svlékni mě... A líbej." trochu jsem se pootočila, aby mi neviděl do tváře.

Zbledol som a len sa pozeral položil som jej ruku na rameno a chytil ju dvoma prstami za jej bluzku no v tom sa mi roztriasli ruky a ostal som zamrznutý.

Otočila jsem se k němu a přitáhla si ho blíž.
"Já nechci, abys byl zbraň pro mou ochranu, ale abys mne chránil jen když sám budeš chtít."

V tom som dal ruku dole."Raikage-sama ja vás budem ochranovať tak či tak".

"Tak či tak?" pořád jsem zůstávala tak blízko.
"Z jakých důvodů, pokud ne pro povinnost."

"Je to aj s povvinosti mi jounini sme na to aby sme vás chránili ale aj preto"usmial som sa "Lebo vás mám rád".

Ztuhla jsem a vzápětí se na mé tváři objevil zasněný úsměv.
Naklonila jsem se k němu blíž a jen ho objala.
"Já po tobě nebudu nikdy chtít nic, s čím nebudeš souhlasit..."

Ked ma objala a dokočila čo hovorila vtedy som bol rád a jedine čo ma napadlo bolo."Arigato".A usmieval som sa.

Musela jsem se rozesmát.
"To neznamená, že občas nejsem... Zlomyslná." spojila jsem naše rty, do hry jsem zapojila i jazyk.
No... Zkrátka byl moc blízko...

Ako ma pobozkala nebol som proti no ako začala zapajať jazyk tak som povedal."Jamero".

Odtáhla jsem se, ale předtím se mi podařilo zase nějak najít způsob, jak jemně přejet prsty po jizvě, kterou měl na levém boku.

Odtiahla sa bol som rád že to chápala usmial som sa a prešla mi opať po jazve."Raikage hovoril som vám už to nerobte."Prišiel som k nej bližšie a jemne som ju kusol do nosa potom som sa odtiahol a pozeral sa jej do očí.

V tom som sa postavil"Raikage ked budete pripravená na cestu tak ideme a položím za vás aj život to prisahám.
(presun)

Jemně jsem se zachvěla, když mě kousl do nosu, něco takového jsem opravdu nečekala. Nicméně vyvolalo to na mé tváři zářivý úsměv.
Rin, přiznej si to... Jediný chlap, který o tebe opravdu stojí je pryč. A nesnaž se být nevěrná, stejně se ti to nedaří.
Vstala jsem.
Asi nemám jinou možnost než jít.
Ponořená do pochmurných myšlenek jsem se vydala pryč.

(Přesun)

přišel jsem do kumo hned jak to šlo...no bohužel mi trvalo dlouho najít kytky které bych měl nebýt Ruujiho nebo jak se to píše xD hned jem zamířil domů a zaklepal nikdo neotevíral tak jsem jí šel hledat druhé nařadě byla kancelář

(Ryuujiho! A néé zrúdička ani nic iné Ani meno bratra si neví zapamätat )

(jo jo zrůdičko xD)

donesl jsem jí do bytu "prosím otevřete mylady"

"Já chci do kanceláře!" slabě jsem zaprotestovala.
Na důkaz svých slov jsem se k němu víc přitiskla a nehodlala se pustit, dokud mě tam nedonese. I když já se nehodlala pustit ani v jiném případě, takže to bylo vcelku jedno.

sedl sem si na zem "ne ne...nikam"

"To tu ale budeme sedět dlouho..." jen jsem se mu schoulila do náruče a povzdechla.

"tak ať....ach..co si tu dělala že si na tom tak býdně ?"

Zatvářila jsem se provinile.
"Už mě nikdy, nikdy, nikdy takhle neopouštěj."
Místo odpovědi na otázku jsem otočila hlavu na druhou stranu, aby mi neviděl do očí.
"Nikdy."