Byt Raikage

"takže se něco stalo" konstatoval jsem spíš sám pro sebe "co se stalo ?"

"Já... Já jsem... Husa."
Řeknu to jednoduše... Zklapni Rin!
"Nech to být, už je to pryč. Nemusíš si zbytečně přidělávat starosti."
povzdechla jsem. Bolest hlavy mě pomalu přecházela.

"když tě to trápí chci si s tím dělat starosti" pohladil jsem jí "a to že si husa nikdy neříkej...nejsi husa !"

"Ne." prudce jsem zavrtěla hlavou.
Jen bych mu tím ublížila... A nechci, aby mne přestal mít rád...
"Miluju tě." zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.

"já tebe taky" přitiskl jsem jí k sobě "a to se nezmění...a když mi to nechceš ríct budiš...vím že by si nějaké moc důležité věci netajila" přitulil jsem se k ní

S úlevou jsem kývla a zamyslela se.
"Ne že by tohle nebylo příjemné, ale stejně bych ráda do kanceláře, když na mě někdo čeká."

"jeslti tam čeká tak ho ještě pár minutek nazabije"

"Hmm... Vlastně se mnou jdeš na misi." ušklíbla jsem se.
"A nerada bych s tím déle čekala. Náš spolubojovník pro tenhle úkol by na nás už také měl někde čekat." tentokrát můj úsměv zmizel z jiného důvodu.
"Když jsi byl pryč, přišla tajná zpráva od Tsuchikageho. Tobě to ale řeknu. Midotsuchi-dono je mrtev." polkla jsem a mimovolně se zachvěla.
"Zabil ho Everest-dono... Zase je to má vina. Kdybych ho tenkrát dokázala zastavit..."

pohladil jsem jí po tváři "Není to tvoje vina....nemůžež za to že nemáš dostatek síly" vztal jsem a stále ji měl v náručí "Tak jdeme no"

"Arigato." zavrněla jsem.
V tomhle stavu jsem se nepozastavovala nad nedostatkem síly.
Jinak bych mu totiž chtělo dokázat opak a to by nedopadlo dobře.

přesun kancelář

Orol pristál pri okne Raikage Vošiel som dnu aj s nou."Ehh Raikage tak ja počkám pred dverami až sa prezlečete a potom by som vás rád o niečo poprosil".Otvoril som dvere a zavrel za sebou a začal sa prechádzať po chodbe.

Rychle jsem si vzala čisté věci, no plášť Kage jsem vskutku náhradní neměla, tak jsem se musela obejít bez něj. Naštěstí nebyla zima, takže mi to i vyhovovalo.
Vyšla jsem za ním.
"Hai, můžeš o cokoli, ale taky bych měla prosbu..."

Vyšla rýcheljšie von než som si mysle bol som furt s toho čo sa stalo taký ohurený že som zabuodl čo sa u mna nestávalo podakovať orlovi no ked mi to docvaklo ten už bol preč."Ano a čo povecte prvá moje je tak trochu nepotnatné".Bál som sa čo mi chcel poevdať.

Pousmála jsem se.
"To má prosba také... Jen..." chvíli jsem přemýšlela, jak to formulovat.
"Když jsme sami, nemusíš mi říkat Raikage..."

Povzdychol som si."Heh tak toto je ono čo ste mi chceli povedať?A prečo nie Raikage?A ako vám mam hovoriť sekretárka?"V tom som sa nemohol udržať a jemne som sa na tom začal smiať.

Povzdechla jsem.
"Pane Jounine, co kdybyste mi místo všech funkcí říkal mým jménem?" pobaveně mi blesklo v očích.
A pokud možno za to nepřidával chan jako vůdce Yuki...

"No dobre Rin a teraz k mojej prosbe už je to dosť dlho a není som na to zvyknutý si dávať také prestávky chcel by som vás poprosiť či by ste mi nedali nejake svitky aby som mohol zdokonaliť svoje jutsu a rozšíriť si ho prosím vás pekne.Rin".

"To je samozřejmé a dost podstatné." pousmála jsem se.
"Jen se stavíme v knihovně a můžeš si vybrat jaké chceš."
Miluje mě a vyká mi?
Pohodila jsem vlasy.
Je výhoda být Raikage, s tímhle se nemusím zabývat... No stejně jsem z toho nesvá...

"Víborne arigato".V tom som začal premýšlať aké by som si mal vybrať no pozrel som na Rin prisupil k nej a dal jej pusu na usta a potom sa zvrtol čelom von."Tak čo ideme".

Překvapilo mě to, no potěšilo a hodně.
Znovu jsem nasadila andělský úsměv a vyrazila za ním.
Koneckonců knihovnu jsem měla kousek od kanceláře.
Ještě jsem za námi chtěla zamknout, ale neměla jsem klíče.
Chvíli jsem je hledala, pak mi došlo, že jsem je dala Zukovi a jen jsem nad tím mávla rukou.

(Přesun)

Vyšiel som pomali po schodoch dalo to aj fušku vyliesť sme s niekim v náručí no napokon sme došli pred jej dvere naštastie neboli zamknuté čo bolo lepšie sa tam dostať jednou rukou som otovri la vošiel dnu porozhliadol sa napokon som videl jej postel.Pristupil som k nej klakol som si a opatrne na nu položil Rin.Zobral som plachtu a prikril som ju.Podišiel som k oknu ktoré som otvoril aby mala vzduch.V tom priletel Ryo a začal vyvádzať."Tichšie prosím ukludni sa prepáč mi to nejako som pozabudol už sa to nebude opakovať slubujem".Vytiahol som maškrtu čo som pre neho mal no bola posledná.Ah nemám žiadne peniaze a potrebujem ako vidím od príchodu novej Raikage ich budem potrebovať musím ju poprosiť aby dala zajtra nejaku misiu lebo takto nedostanem nič čo budem cheť.Vyšiel som na parapetu a svojím sposob povyskakoval až na navyžšie miesto na budove tam som si sadola a pozeral sa na Kumo."Tuto dedinu budem ochranovať nech sa deje čokolvek nie ako tá Konoha dke sa všetko začalo v to msom si spomenul na dievča ktoré som stretol cestou do Konohy naposledy vyzerala zajumavo a ta podoba mrzelo ma že som na nu nemal viac času no snad ju ešte niekedy stretnem.Nebola vonku pomerne zima takže som si lahol na strechu Ryo vedla mna a pomali som zatváral oči kedže od zajtra som sa musel dostať spať do formy.

Pootevřela jsem oči a zadívala se na strop.
Zamrkala jsem a zadoufala, aby předchozí dny nebyly jen sen. Posadila jsem se a líně protáhla. Pak jsem zamířila do koupelny. Chladivá voda mne dokonale probudila. Hodila jsem na sebe spodní prádlo a nakonec i ostatní. Pak vybavení, naleštila jsem katanu, protože na její ostří se již nedalo dívat. Pak jsem se postavila k oknu a sledovala svou vesnici s mírným úsměvem.

Mal som krásny sen v tom som zacítil na hlave malé tukanie."Ale Rin nehaj toho hh ale neni to zlé".V tom ozvorím oči a vidím Rya."Jáj Ryo čo to robýš heš dole".Postavil som sa ponaťahoval sa na streche a pozrel sa na hodiny."Ježiši kriste"Rozbehol som sa zo strechy hned preč.

Po chvíli bloumání po prázdném bytě jsem se vydala pryč.
Chystala jsem se na misi, přemýšlela, koho vzít s sebou, i když jsem to měla téměř jisté. Na chytání rebelů své dva oblíbené chuuniny a Isase k tomu. Jen počkat, až se Riichi uzdraví a všechno bude tak, jak to potřebuji mít. Povzdechla jsem a zmizela.

(Přesun)